Nejlepší podnikatelský příběh

Ne vždy vídanou druhou generaci ve firmě vzešlé z malé privatizace představuje Monika Drobná. Poté, co se její otec Miroslav Bokiš stáhl z vedení společnosti, stojí společně s maminkou Evou Bokišovou ve vedení Ergona Opava, společnosti zaměřené na výrobu protéz a ortopedických pomůcek. „Není nás mnoho, kteří jsme po rodičích ty firmy přebrali, jsem v tomto spíše výjimka, hodně společností právě kvůli tomu končí,“ konstatuje čtyřiačtyřicetiletá žena.

Dlouho jí přitom nepřišlo na mysl, že by se v rodinné firmy více angažovala. „Vím, kdy se to přesně stalo. Bylo to v jedné pasáži v Praze u Václaváku. Tehdy jsem pracovala v bance. Šla jsem tou pasáží a najednou mi došlo, že už nechci být v korporátu. Že chci dělat to, co dělají rodiče. K už vystudované ekonomii jsem přidala i studium protetiky. Bez toho se tato práce dělat nedá,“ vzpomíná na bod zlomu Monika Drobná.

Do podnikání v protetice skočila rovnýma nohama, stejně jako před lety její otec. Ten dnes rodinnou firmu koupil na začátku devadesátých let v rámci malé privatizace.

„Předtím jsme se v této branži vůbec nepohybovali. Manžel měl s kamarády takovou skupinu, jezdili spolu na hory a jeden z­ nich mu navrhnul, aby spolu šli do malé privatizace a koupili naši současnou firmu,“ vzpomíná na začátky Eva Bokišová. Sama se přidala až po pár letech, jako účetní. To už kamarád z firmy odešel a­ manželé zbyli na provoz sami.

„Manžel je věčný student, pořád se někde něco učí. Tak si ke svému původnímu oboru přidal protetiku, aby se mohl práci věnovat naplno. Před pár lety se ale z vedení firmy stáhl a předal ho dceři. V republice chybí protetici, výrobci protéz, a on se rozhodl, že s tím něco udělá, že je začne učit. Teď vyučuje na střední škole v Hranicích na Moravě, do toho jezdí po klientech, protože tahle práce se jinak než osobním kontaktem dělat nedá, má toho pořád moc,“ dodala matka současné většinové majitelky firmy.

Protetika prochází v posledních letech velkými změnami. Od nových materiálů a výrobních postupů, třeba s využitím 3D tisku, až po řešení následků války na Ukrajině. I ty se totiž projevují až v ­České republice.

„Dostali jsme třeba nabídku na výrobu 40 tisíc protéz. Ta válka je těžká a obětí je mnoho. Ale takové protézy se nedají vyrábět jen tak na sklad, je potřeba být v kontaktu s každým konkrétním klientem, takže stále zvažujeme, jak na to. Ale o expanzi tímto směrem uvažuji,“ dokončila Monika Drobná.