NSS k prokazování přijetí služeb – dodavatel a rozsah

NSS k prokazování přijetí služeb – dodavatel a rozsah

Celá řada případů aktuálně řešených u Nejvyššího správního soudu se týká problematiky prokázání dodavatele a rozsahu přijatých služeb (zejm. reklamních služeb či pomocných služeb ve výrobě). Správce daně v nich u příjemce služeb zpochybňuje především nárok na odpočet DPH[1], ale někdy také daňovou uznatelnost souvisejících nákladů pro účely daně z příjmů[2].

Samotná realizace služeb ani jejich význam pro ekonomickou činnost odběratele přitom v těchto konkrétních případech sporné nejsou. Pochybnosti panují o tom, zda skutečný dodavatel a poskytnutý rozsah služeb odpovídají údajům deklarovaným na daňových dokladech.

Prvotním problémem a spouštěčem pochybností správce daně jsou zpravidla různé nesrovnalosti na straně dodavatele služeb. Často se jedná o nízký počet zaměstnanců evidovaných u příslušných orgánů státní správy, který podle správce daně neodpovídá rozsahu poskytovaných služeb.

Odběratelé zpravidla argumentují, že v momentě, kdy požadované služby obdrželi, neměli důvod blíže zkoumat, jak přesně a kterými konkrétními osobami byla plnění poskytována.

NSS v této souvislosti v nedávném rozsudku[3] zopakoval svůj dřívější pohled na zajištění služeb subdodavatelským způsobem. Dovodil[4], že „...musí být prokázán vztah mezi deklarovaným dodavatelem a subdodavatelem, který pro daňový subjekt poskytl tvrzené plnění...“.

Teoreticky je tedy odběratel postaven před úkol prokázat nejen vztah ke svému přímému dodavateli, ale také okolnosti spolupráce jeho dodavatele a subdodavatele.

Odběratelům služeb nelze na základě současné judikatury než doporučit důkladné prověřování jejich dodavatelů, dostatečně přesné nastavení smluvních vztahů a náležitou dokumentaci průběhu spolupráce, včetně případného zapojení subdodavatelů.

V případě dotazů se neváhejte obrátit na autory článku nebo tým EY, s kterým spolupracujete.

Autoři:

Jakub Tměj

Anastasia Alieva

[1] Viz např. rozsudky NSS ze dne 20. května 2024, č.j. 9 Afs 25/2023 - 48, a ze dne 13. května 2024, č.j. 10 Afs 7/2024 – 47.
[2] Viz např. rozsudek NSS ze dne 15. února 2024, č.j. 3 Afs 399/2021‑99.
[3] Viz rozsudek ze dne 13. března 2024, č. j. 10 Afs 153/2022 – 90.
[4] Viz rozsudky NSS ze dne 11. února 2021, č. j. 8 Afs 24/2019 - 44, a ze dne 4. května 2017, č. j. 10 Afs 235/2015 – 75.