EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Lze se setkat s názory, že Evropská unie v obecné rovině „přitvrzuje“ v přísnosti sankcí, zejména v oblasti ochrany životního prostředí. Je pravdou, že opatření a sankce stanovené EUDR patří spíše k těm přísnějším, a zaslouží si proto zvýšenou pozornost.
Nejprve je třeba připomenout, že nařízení EUDR je skutečně nařízením, tedy jde o přímo použitelný předpis. Zjednodušeně řečeno – povinnosti, které z EUDR vyplývají, se uplatní bez dalšího a není třeba je provádět v národním právním řádu specifickým lokálním zákonem.
Přesto toto nařízení obsahuje prvky, které jsou typické spíše pro směrnice – zahrnuje totiž pouze rámcové předpoklady a základní výčet opatření a sankcí, které mohou členské státy hospodářským subjektům a obchodníkům ukládat. Je na jednotlivých státech, jaká opatření a sankce (a případně v jaké výši) uvedou v život; jak jsme slíbili v předchozím díle našeho seriálu, národní úpravě se v našem seriálu budeme také věnovat. Předmětem tohoto dílu jsou však opatření a sankce předpokládaná nařízením samotným.
První kategorií jsou opatření předběžná. K nim poskytuje nařízení nejméně vodítek – má se jednat o okamžitá opatření při zjištění potenciálního nesouladu relevantních komodit či výrobků s nařízením a mají zahrnovat také jejich zabavení, případně pozastavení uvedení či dodání na trh nebo jejich vývozu.
Další kategorií jsou opatření nápravná. Ta přijímá hospodářský subjekt nebo obchodník na žádost příslušných orgánů a musí zahrnovat alespoň jedno z uvedeného:
Pokud nebudou tato nápravná opatření hospodářským subjektem či obchodníkem přijata, zajistí jejich uplatňování příslušné orgány všemi dostupnými prostředky. Je také třeba mít na paměti, že nápravná opatření nenahrazují sankce – ty mohou být uloženy vedle nich.
Sankce mají být, slovy nařízení, účinné, přiměřené a odrazující. Vzhledem k tomu, že EUDR uvádí jen jejich minimální výčet a konečnou podobu ponechává na jednotlivých členských státech, může se stát, že se okruh sankcí anebo jejich výše bude v jednotlivých státech Evropské unie lišit.
Oním minimálním okruhem jsou:
Pokuty přitom musí členské státy stanovit takovým způsobem, aby jejich maximální výše činila nejméně 4 % celkového ročního obratu za předcházející finanční rok v celé Evropské unii. Nařízení také předpokládá postupné zvyšování pokuty, pokud budou ukládány opakovaně, a zdůrazňuje i potřebu, aby uložená pokuta byla vyšší než ekonomický prospěch potenciálně získaný porušením EUDR.
Opatření a sankce předpokládané nařízením EUDR tak mají potenciál být opravdu tvrdé. Na českou národní úpravu, která by měla přinést bližší představu, jaké skutečně budou, se proto podíváme již v příštím díle.
V případě zájmu o podrobnější informace se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři: