hammer

Nová legislativa EU v rámci boje s odlesňováním - část sedmá: hranice

Říká se, že opakování je matka moudrosti. Připomeňme proto hned na začátku důležitou informaci: EUDR nerozlišuje mezi „unijními“ a „neunijními“ komoditami a produkty – povinnosti z něj vyplývající (kterým jsme se věnovali ve třetí části) se uplatní bez ohledu na to, zda komodity či výrobky překračují hranice EU.

Přesto má však přechod unijních hranic svá specifika, a věnujeme mu proto dnešní díl našeho seriálu.

Vzhledem ke skutečnosti, že relevantní produkty jsou v nařízení vymezeny prostřednictvím kódů kombinované celní nomenklatury, je třeba tyto kódy znát bez ohledu na to, zda předmětné komodity či produkty hranice skutečně překračují. Je-li tomu ovšem tak, osoba podávající celní prohlášení k propuštění produktů do volného oběhu nebo k jejich vývozu má povinnost zpřístupnit celním orgánům referenční číslo příslušného prohlášení o náležité péči.

Na tuto povinnost upozorňuje i Celní správa ČR ZDE s tím, že dovozce/vývozce nebo jejich celní zástupce musí referenční číslo uvést do kolonky 44 celního prohlášení. Ke každé zásilce se musí vztahovat jedinečné prohlášení o náležité péči, v každém celním prohlášení mohou být ale uvedena referenční čísla vztahující se k víceru prohlášení o náležité péči. Pokud uvedené zní komplikovaně, nezoufejte – předkládání prohlášení o náležité péči a referenčním číslům se budeme věnovat již v příštím díle.

Všimněte si v souvislosti s přechodem hranic nenápadné zmínky o konkrétních celních režimech, tedy volném oběhu a vývozu. Dle informací, které uveřejnila Evropská komise, totiž povinnosti dle EUDR dopadají na přechod hranic pouze v případě těchto dvou celních režimů a ostatní režimy, jako například uskladňování v celním skladu či aktivní zušlechťovací styk, do působnosti nařízení nespadají. V některých případech tak může volba celního režimu významně ovlivnit nejen v jakém rozsahu, ale také zda vůbec bude nařízení uplatněno.

Méně příznivou informací naopak je, že zpětný dovoz je z pohledu nařízení „běžným“ uvedením na trh, a tedy bez ohledu na to, zda ve vztahu k předmětnému produktu již byly povinnosti splněny (při jeho vývozu) a prohlášení o náležité péči předloženo, musí být veškeré kroky učiněny znovu.

Důležitou roli hraje také okamžik nabytí vlastnického práva. Otázka, zda konkrétní entita (například společnost) nabývá vlastnictví k produktům, zatímco jsou ještě mimo hranice EU, či až po jejich vstupu na vnitřní trh, může být zcela stěžejní pro posouzení, o jaký typ subjektu se jedná. Typ subjektu přitom z části určuje požadavky, které jsou nařízením na danou situaci kladeny.

Přestože tedy přechod hranic není hlavním tématem EUDR, není radno jej podceňovat. Správně zvolený celní režim a smluvní nastavení převodu práv k produktům mohou celý proces značně usnadnit, ale také značně zkomplikovat.

V případě zájmu o podrobnější informace se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.

Autoři:

Jan Turek

Jakub Kašuba

Veronika Juhasová