EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Ústavní soud („ÚS“) se nedávno vyjádřil k případu zamítnutého nároku na úrok z nesprávně doměřeného a následně vráceného cla.
Obecně dle daňového řádu poplatníkům náleží úrok z nesprávně stanovené daně za období, během kterého byla chybně vyměřena daň. Celní předpisy obdobné pravidlo neobsahují a uplatnění úroků dle daňového řádu vylučují. Výslovně stanoví, že nárok na úrok vzniká pouze v případě, že clo nebylo vráceno do tří měsíců od rozhodnutí o jeho vrácení.
Na výše uvedenou výjimku se odkazovaly krajský soud i nejvyšší správní soud („NSS“), u kterých se stěžovatel přiznání úroků podle daňového řádu domáhal. Oba soudy dovodily, že pokud poplatníku skutečně vznikla nějaká škoda, měl by kompenzaci vymáhat prostřednictvím civilního řízení o náhradě škody.
S takovou argumentací se ÚS ve svém nálezu neztotožnil. Odkázal přitom podpůrně na rozsudek Soudního dvora EU. Zároveň předchozím soudům vyčetl, že se nezabývaly nepřiměřenou náročností v případě náhrady škody skrze civilní řízení. ÚS zároveň vysvětluje, jak je takové řízení pro poplatníky obtížné.
NSS bude v dané věci nyní rozhodovat znovu. S uplatněním obdobných nároků vůči celním úřadům nicméně doporučujeme neotálet. Rádi Vám s ním pomůžeme.
Tento rozsudek může být také určitou indikací, jak by mohl ÚS přistupovat k jiným případům, kde správní soudy odkazují poplatníky na uplatnění náhrady škody způsobené správci daně.
Budete-li mít jakýkoli související dotaz, obraťte se prosím na autory článku nebo daňový tým EY, s kterým spolupracujete.
Autoři: