EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
V březnu 2019 provedl ÚOHS místní šetření v sídle několika sázkových kanceláří („stěžovatelé“) ohledně možného porušení pravidel hospodářské soutěže, přičemž se konkrétně jednalo o podezření z vytvoření kartelu mezi stěžovateli a o několik dalších protisoutěžních deliktů. K zahájení šetření došlo zejména na základě podnětu od jiné sázkové kanceláře.
Stěžovatelé podali ústavní stížnost, ve které namítali, že ÚOHS neměl k provedení místního šetření dostatečně závažné indicie a že ÚOHS měl povinnost obdržené podněty prověřit, resp. že toto prověření mělo být patrné ze spisu. Ústavní soud následně stížnosti vyhověl a zrušil rozsudky nižších instancí.
Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 386/24 připomněl, že ačkoli jsou místní šetření pro ochranu hospodářské soutěže klíčová (neboť v mnoha případech představují jediný účinný nástroj, kterým může Úřad opatřit důkazní materiál), musí vždy splňovat podmínky zákonnosti a ústavnosti, aby se předešlo tzv. „rybářským výpravám“, kdy Úřad provádí šetření samovolně bez konkrétního podezření a naslepo se snaží zachytit co nejvíce důkazních prostředků.
ÚOHS v posuzované věci neměl pro zahájení šetření dostatečné vstupní indicie, a proto neobstál již v testu vhodnosti. Ústavní soud sice uznal, že „konkurenční“ či anonymní podněty mohou představovat relevantní zdroj indicií o protisoutěžním jednání, zdůraznil nicméně, že je nutné k nim přistupovat obezřetně, protože jejich povaha může zásadně ovlivnit věrohodnost informací, a pro dodržení zákonného postupu je nezbytné obsah podnětu kvalifikovaně prověřit a tento postup dostatečně zaznamenat.
Ústavní soud tak shrnul, že ÚOHS měl k dispozici pouze ničím neověřené podněty od konkurentů, spolu s dvěma novinovými články, které se týkaly pouze jednoho z několika podezření. Úřad tyto vstupní indicie buď vůbec neprověřil, nebo je nezaznamenal procesně správným způsobem, což vedlo k nepřezkoumatelnosti jeho postupu. Místní šetření jako celek bylo proto shledáno nezákonným a představovalo nepřiměřený zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů.
Plné znění nálezu Ústavního soudu je k dispozici ZDE.
Autoři: