formulář

Napadení přeměny společnosti v insolvenčním řízení

Nejvyšší soud potvrdil, že přeměnu společnosti lze napadnout v insolvenčním řízení jako úkon relativně neúčinný, pokud dojde ke zkrácení věřitelů.

Nejvyšší soud v rozhodnutí pod spisovou značkou 29 ICdo 133/2020 ze dne 30. 9. 2022 poprvé výslovně připustil, že přeměna obchodní společnosti, v daném případě rozdělení odštěpením sloučením, může být napadena odpůrčí žalobou podle insolvenčního zákona. Přeměna tak může být posouzena jako úmyslně zkracující právní úkon, pokud jejím účelem nebo i jen předvídaným důsledkem bylo zkrácení věřitelů. Nejvyšší soud zdůraznil, že určení neúčinnosti nevede ke zneplatnění samotné přeměny. Ta zůstává účinná vůči třetím osobám, avšak vůči insolvenčnímu správci a věřitelům dlužníka se k jejím účinkům nepřihlíží. V důsledku toho může insolvenční správce získat zpět do majetkové podstaty to, co přešlo na právního nástupce v rámci úspěšně napadené přeměny. Tím Nejvyšší soud potvrdil, že ochrana věřitelů podle zákona o přeměnách nepředstavuje uzavřený systém a může být doplněna nástroji insolvenčního práva.

Na uvedené rozhodnutí navázal Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. 29 ICdo 73/2023 ze dne 30. 6. 2025, ve kterém posuzoval stejné rozdělení v dalším stadiu řízení. Nyní soud ještě zpřesnil, jakým způsobem má být zkoumán úmysl dlužníka zkrátit věřitele. Není rozhodné, kdy byl projekt přeměny vyhotoven či zveřejněn, ale okamžik, kdy byl schválen valnou hromadou, protože právě tehdy dlužník projevil vůli řídit se projektem.

Úmysl zkrátit věřitele přitom nemusí směřovat vůči konkrétní osobě ani se vázat k pohledávce, která je již splatná či nesporná. Postačí, že dlužník věděl, že nějaký dluh existuje nebo vzniknout může, a byl srozuměn s tím, že přeměna může uspokojení věřitelů ztížit. Ani existence předchozího pravomocného rozsudku, který se dlužníku jevil jako příznivý, sama o sobě neznamená, že si byl v dobré víře vědom neexistence dluhu. Soud proto uložil nižším instancím hodnotit všechny relevantní okolnosti, včetně informací o probíhajících opravných řízeních či dalších sporech, a na tomto základě teprve posoudit, zda byl úmysl zkrátit dlužníka naplněn.

Zásadní je rovněž výklad pasivní legitimace. Nejvyšší soud připomněl, že odpůrčí žalobou lze napadnout i osobu, která sice nebyla přímou stranou projektu přeměny, avšak měla z něj prospěch, a to i nepřímý. Rozhodující je faktický ekonomický dopad přeměny – jaká aktiva a dluhy přešly na nástupnickou společnost, jaké hodnoty se přesunuly v rámci skupiny a zda některým věřitelům nevznikla možnost lepšího uspokojení než ostatním.

Oba rozsudky představují výrazné posílení postavení věřitelů a insolvenčních správců. Přeměny obchodních společností, zejména v rámci koncernových struktur nebo před úpadkem, již nelze vnímat jako právně bezpečné a automaticky nedotknutelné transakce. Soudy budou zkoumat jejich skutečný ekonomický smysl a dopady na věřitele. Společnosti by proto měly již při přípravě projektu přeměny v komplikovaných případech provádět insolvenční a bilanční testy, analyzovat možné zkrácení věřitelů a pečlivě dokumentovat rozhodovací proces a ekonomické důvody transakce. Transparentní odůvodnění kroků a řádně vedená interní dokumentace jsou nejlepší obranou proti případné odpůrčí žalobě.

Nejvyšší soud tak jasně ukazuje, že formální soulad se zákonem o přeměnách nestačí. Přeměny musí obstát i z pohledu insolvenčního práva a v testu jejich dopadu na věřitele. Našim klientům pomáháme tyto aspekty zohlednit už při návrhu struktury přeměny, aby transakce obstály i v případném insolvenčním přezkumu.

Autoři:

Vladimír Petráček

Dominik Záliš

Audio verzi našich novinek si můžete poslechnout na Spotify nebo Apple Podcasts.