EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozsudku ze dne 27. srpna 2025, spisová značka 23 Cdo 2565/2024, zabýval případem, kdy žalobce jako objednatel odstoupil od smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným jako zhotovitelem. Důvodem odstoupení bylo údajné prodlení žalovaného s dokončením díla. Žalobce se následně domáhal vrácení již uhrazené části kupní ceny a smluvní pokuty za porušení smluvních povinností.
Smlouva o dílo obsahovala ujednání, podle něhož měl zhotovitel dokončit dílo nejpozději do 120 kalendářních dní od předání staveniště. Strany se dohodly, že o předání staveniště bude vyhotoven písemný protokol, který obě strany podepíšou. Za den předání staveniště se považuje den, kdy dojde k oboustrannému podpisu předávacího protokolu. Dále se dohodly, že jakákoli ústní ujednání, která nejsou písemně potvrzena, jsou právně neúčinná, a že smlouvu lze měnit pouze písemnými dodatky.
Žalobce následně prostřednictvím emailu požadoval okamžité zahájení prací. Na tuto žádost reagoval jednatel žalovaného s návrhem harmonogramu prací a dílo skutečně začal realizovat. Po uplynutí lhůty 120 kalendářních dní od výzvy žalobce odstoupil od smlouvy, protože dílo nebylo do tohoto dne dokončeno.
V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná pro žalobce skutečně v místě plnění stavební práce provedla, v určitém rozsahu dílo bylo provedeno, v určitém rozsahu došlo i k prostavění žalobcem složených záloh. Mezi účastníky bylo nesporné, že k písemnému protokolárnímu předání staveniště nedošlo, písemný protokol vyhotoven nebyl.
Soud prvního stupně zamítl žalobu s odůvodněním, že písemný protokol o předání staveniště nikdy nebyl vyhotoven, a tedy lhůta pro splnění díla nezačala běžet. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Nejvyšší soud v tomto kontextu připomněl, že pokud je forma vyžadována pouze ujednáním stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání nevylučuje. Současně platí, že pokud není právní jednání učiněno ve sjednané formě, je neplatné, ledaže strany tuto vadu dodatečně zhojí. Neplatnost lze přitom namítnout pouze tehdy, pokud již nebylo plněno.
Nejvyšší soud také odkázal na svou dřívější judikaturu, podle níž je možné výhradu formy později opustit. Uvedl, že strany se nemohou do budoucna omezit tak, aby si znemožnily dohodnout se jinak. Jejich aktuálně projevená vůle má vždy přednost před dříve projevenou vůlí, a to i ohledně požadavku formy.
Nejvyšší soud konstatoval, že pro dohodu o upuštění od sjednané formy je právně významné následné chování stran. Ze skutkového stavu vyplývá, že žalovaný přistoupil k faktickému převzetí staveniště a započal s prováděním díla. Odvolací soud tak pochybil, když blíže nezkoumal, zda žalovaný fakticky převzal staveniště a započal s prováděním díla, a tedy zda strany realizovaly závazek v souladu s dohodou, která nebyla učiněna v původně sjednané písemné formě, protože se dle předchozí judikatury mohly od předchozí písemné dohody odchýlit i jen svým faktickým jednáním neučiněným v písemné formě.
Autoři:
Audio verzi našich novinek si můžete poslechnout na Spotify nebo Apple Podcasts.