Daňové a právní zprávy - únor 2024

Úvodník - Do nového roku připraveni aneb čemu se správci daně (také) rádi věnují

Nový rok se nám rozbíhá a je toho tolik nového, o čem by se dalo psát – benefity, funkční měna, nové sazby DPH, daň z neočekávaných zisků, dorovnávací daň a související daňové (administrativní i peněžní) povinnosti…

Já bych se ale rád zastavil u pomyslného vrcholu daňové praxe, a tou je bezpochyby kontrolní činnost daňové správy a několik témat, jimž se správci daně věnují (a jak jsou následně úspěšní u správních soudů).

Vynechám skutečné i domnělé podvody v oblasti DPH, prokazování manažerských, reklamních a zprostředkovatelských služeb, skutečné vlastnictví i zneužití práva a rád bych se podrobněji věnoval jednomu zjevnému evergreenu a jednomu nenápadnému tématu.

Tím zjevným jsou nepřekvapivě převodní ceny. Po probuzení z covidového zimního spánku se správci daně pustili s horlivostí sobě vlastní do celé řady kontrol, kde zkoumají výsledky ztrátových, málo (a v případě pobídkářů naopak moc) ziskových společností. Významný nárůst vidíme zejména v oblasti automobilového průmyslu, který byl covidem významně postižen. Daňové správě se v nedávné minulosti podařilo v několika případech před soudy rozporovat plný funkční a rizikový profil u výrobních společností dodávajících nezávislým odběratelům, které ale mají významný podíl rozhodování centralizován na úrovni skupiny. S pomocí konstrukce „hypotetické služby spočívající v realizaci ztrátové výroby ve prospěch skupiny“ správci daně více či méně úspěšně doměřují z jejich pohledu chybějící rutinní zisky vyplývající z tržního či kapacitního rizika. Jak je v poslední době zvykem, cestičku si u soudů prošlapali pomocí ne zcela šťastných příběhů a nyní se snaží uplatňovat tuto „ustálenou judikaturu“ i v dalších případech. Bude záležet na konkrétních okolnostech (a samozřejmě kvalitě argumentace a dokumentace), zda se jim bude dařit.

Druhou oblastí, kde je v současné době správa spíše v defenzivě, je magie tzv. benchmarků (studií srovnatelných společností), kde se naopak soudy v několika případech vzepřely zavedené praxi a požadují po správcích daně podrobnější zdůvodnění, proč bylo při doměření použito mezikvartilové rozpětí namísto celého, proč byly vyřazeny ztrátové společnosti apod. Je zřejmé, že daňová správa v této oblasti ruce do klína nesloží, protože v případě současné aplikace obou těchto námitek by už nedoměřili nic – v každém odvětví se alespoň jedna ztrátová nezávislá společnost najde…

Druhým, ne tak zjevným tématem, kterým se úřady zabývají, je… nedokončená výroba (viz rovněž naše judikátové okénko)! Čím dál častěji se setkáváme s případy, kdy otázky správců daně na tuto na první pohled nevinnou účetní metodu, která má za úkol zajistit časovou souvislost nákladů a výnosů (specificky odložit vynaložený náklad až do období, kdy bude realizován výnos), poplatníky zaskočí. „Neprokázání odúčtování nedokončené výroby“ se objevilo v poslední době hned v několika kauzách. Strojírenská firma neprokázala náklady na dokončení velkých zahraničních projektů. Stavební firma neobhájila účtování dohadných položek na práce, které svým zákazníkům vyfakturovala, ale dodavatelé to nestihli. Několik let se táhla kauza, kdy správce daně odmítal uznat náklady režijních středisek rozpuštěné poměrně na jednotlivé projekty. Jiná strojírenská firma (v kontrole zahájené po osmi letech) nedokázala přesvědčit správce daně o správnosti ocenění nedokončené výroby, neboť „nepředložila podrobné rozpisy materiálu, mezd a režie použité na jednotlivé zakázky“. Ačkoliv zdůvodnění správy a soudů v řadě případů nedává jasnou odpověď, zda se jednalo o chyby účtování, neunesení přiměřeného důkazního břemene nebo nedostatečné pochopení úřadů pro komplexitu tohoto nejednoduchého tématu, lze konstatovat, že účtování nedokončené výroby nemusí být daňově neutrální, může vést k dvojímu zdanění a je potřeba věnovat pozornost jak vedení a uchování podrobné evidence, tak věcnému a pro (do určité míry nezasvěceného uživatele) srozumitelnému vysvětlení. Problémy dělá rovněž české specifikum pohledu na věcnou a časovou souvislost (s obdobím spíše než vzájemně) a dělení projektů na dílčí plnění dle milníků, která nemusí být v souladu s postupy uplatňovanými v mezinárodním účetnictví – toto by se mělo zlepšit s připravovanou novelou zákona o účetnictví.

Na závěr nezbývá než popřát všem čtenářům, aby se jim daňové kontroly vyhýbaly. A pokud už jejich výsledky analytický algoritmus daňové správy zaujmou a kontrolu správce daně vyvolají, aby se setkali se správcem daně, jenž bude mít pochopení pro specifika jejich podnikání, kontrola proběhla hladce a přátelsky, a hlavně bez doměrků!