Daňové a právní zprávy - květen 2025

Úvodník – Co by nás v daňovém světě mohlo čekat v dohledné budoucnosti

Po půl roce od mého posledního příspěvku (blíže ZDE) mi prosím dovolte další, na tomto místě mé již poslední osobní zamyšlení. Tentokrát však neobrátím pohled do minulosti, ale naopak si dovolím zaspekulovat, co by nás v daňovém světě mohlo čekat v dohledné budoucnosti.

Možných scénářů je samozřejmě spousta – od těch nejoptimističtějších růžových zahrad pro všechny lidi světa až po představitelnější světy Hunger Games, Matrixů a 1984. O tom, kam se svět vydá, nakonec může (navzdory koncentraci bohatství a moci) rozhodnout pouhé mávnutí motýlích křídel, a proto bych raději zůstal při zemi a soustředil se na trendy v oblasti daní a daňového poradenství.

Zaujaly mě tři dvojice navzájem rozporuplných trendů – trendů rozporuplných někdy celkem zjevně, někdy méně.

Prvním trendem je odklon od zvyšování daní – politici zjistili, že tisknout peníze je jednodušší než zvyšovat daně, a ženou rozpočtové schodky do nevídaných výšin: inflace požere úspory obyvatel a snižuje dluhy států, ale obyvatelstvo to tak nějak bolí méně, než kdyby se jim zvyšovala sazba daně na výplatní pásce.

Zaspekuluji si, že toto nebude dlouhodobě udržitelné, jednoho dne věřitelé budou chtít dluhy splatit a kromě rozprodeje zbytků veřejného majetku bude potřeba přikročit i ke zvýšení daní.

Tady může nastat dilema – zvyšovat daně přímé, či nepřímé? Politici mají myslím jasno – vždy je bolestivější zvýšit daň přímou, která je vidět na pásce nebo v přiznání, než zvýšit (nebo ještě lépe zavést novou) daň nepřímou. Dočkat se tak můžeme celé řady inovací od vyšších daní z elektřiny (80 mld. na dani z pohonných hmot bude potřeba nahradit) až po daně z cukru, tuku, plastu apod.

Tím dalším zjevným rozporem je globalizace ekonomiky a světa na straně jedné, kde stále větší část světové ekonomiky vlastní největší nadnárodní korporace a finanční instituce, a naproti tomu deglobalizace, kde zejména po amerických volbách dochází k vytváření obchodních bariér mezi jednotlivými zeměmi, kontinenty a hospodářskými bloky.

Průmětem globalizace do daňové oblasti bylo nadnárodní daňové plánování směřující k minimalizaci daňové zátěže podniků (kde středobodem byly úroky, licenční poplatky a převodní ceny). Reakcí států na tento trend byla 15bodová mezistátní iniciativa pod vlajkou OECD známá pod zkratkou „BEPS“ a jejími konkrétními projevy, které budou podle mého názoru nadále určovat podobu výrazné části daňového světa, iniciativy jako Pilíř 2 (minimální efektivní daňová sazba), ATAD, CbCR, MDR, MLI, MAP a další spousty nesrozumitelných, i když mezinárodně uznávaných zkratek, jejichž společným jmenovatelem je společný postup potírání mezinárodního daňového plánování.

Proti trendu mezinárodní spolupráce nastupuje starý dobrý protekcionismus, zvyšování cel a nepřímých daní – od standardních, kde stačí navýšit sazby, až po inovativní nástroje typu uhlíková cla chránící před ekologickým dumpingem (EU se tedy zatím moc nechrání – chci věřit, že nečeká, až se evropský průmysl položí úplně a nebude již co chránit) nebo digitální daně na dovoz softwaru a obsahu. Od vyspělých zemí můžeme vidět a nadále očekávat i podporu domácí výroby – začali s tím masivně Číňané, v USA se přidali a výsledky už jsou vidět – výroba se stěhuje – do Číny, do USA, z Evropy, nebo alespoň z ČR.  Sousední země se snaží reagovat, upravují režimy pobídek, ČR jen pasivně kouká, jak Pilíř 2 a minimální daň zatočí i s těmi, co již pobídky v minulosti získali.

Třetím rozporem, na který bych chtěl upozornit, je umělá inteligence a green deal. Jak se mohou tyto dva na první pohled pozitivní trendy navzájem vylučovat?

AI je nepochybně něco, co (stejně jako spoustu dalších oborů) daňovou praxi změní velmi výrazně.  Řadu procesů dokážeme automatizovat, výzkumy a rešerše dokáže AI udělat s troškou (vý)cviku lépe než řada začínajících i mírně pokročilých daňových odborníků. Slabé stránky? Občas si vymýšlí – nejen závěry, ale i zdroje. Občas udělá nesprávný závěr, i když vypadá krásně zdůvodněný a věrohodný. Určitě se bude zlepšovat a o to obtížnější bude rozlišit, který závěr je a který není validní.

Mě trápí dvě věci – už nyní se díky navigacím a překladačům snižuje schopnost číst mapy a mluvit cizími jazyky. AI musí nutně vést ke schopnosti myslet, analyzovat a syntetizovat – bude mít za pár let kdo kontrolovat AI, jestli to má dobře? Jak se vycvičí daňový (a jakýkoliv jiný) expert, který bude v začátcích praxe na AI spoléhat? Budou pak daně jen souboj AI daňové správy a AI poplatníka? (To ani nechci myslet na obory jako jaderná energetika nebo vojenství).

A teď ten rozpor s naším zeleným údělem – víte, kolik energie spotřebuje AI na odpověď na středně složitý dotaz? Např. na energii spotřebovanou na rešerše při psaní tohoto článku by ujel průměrný automobil takřka půl kilometru. Dnes je to ještě neznatelné, ale až se využívání AI rozjede, může nám AI ošklivě poznamenat uhlíkovou karmu. Zase ale třeba přispěje k zaplnění schodku státního rozpočtu.