NSS k alokaci přepravy u přeshraničních prodejů zboží

NSS k alokaci přepravy u přeshraničních prodejů zboží

19. září 2022
Předmět Tax Alert
Kategorie DPH, nepřímé daně

Zobrazit zdroje

NSS ve svém nedávném rozsudku¹ (ZDE) posuzoval řetězovou transakci s přeshraničním dopravou. Jednalo se o velmi častou situaci, kdy první dodavatel dodával zboží z Itálie svému českému zákazníkovi a ten jej následně přeprodával další české společnosti (IT→CZ1→CZ2). Výrobky byly přepraveny z Itálie přímo do skladu finálního zákazníka. Přepravu zboží organizovala poslední společnost v řetězci, nicméně tvrdila, že jí organizuje jménem a na účet prostřední české společnosti. První transakci tak společnosti považovali za intra-komunitární prodej s přepravou a druhou transakci za lokální prodej v tuzemsku s českou DPH.

Správce daně naopak přiřadil přeshraniční dopravu k druhé transakci a tu považoval za intra-komunitární. Poslední česká společnost podle něj nabyla právo nakládat se zbožím jako vlastník již v Itálii, neboť fakticky organizovala přepravu a neprokázala, že dopravu zařizuje na účet prostřední české společnosti (CZ1). Výsledkem byl zamítnutý nárok na odpočet u plátce CZ2. To, že na CMR listech byla uvedena CZ1 správce daně posoudil jako snahu zastřít skutečný stav.

Dle NSS ale správce daně nedostatečně posoudil záměry kupujícího a některé důkazní prostředky. NSS také naznačuje, že pro alokaci přepravy nemusí být rozhodná ani skutečnost, která ze společností si uplatnila nárok na odpočet DPH z faktury od přepravce. Dále dle NSS není zcela nezbytné, aby společnosti měly mezi sebou uzavřenou písemnou smlouvu o tom, že jedna zajišťuje dopravu na účet druhé. Naopak podstatné je, která společnost mohla během přepravy skutečně rozhodovat o právní situaci zboží (například o prodeji).

Rozsudek NSS vnáší další světlo do problematiky alokace dopravy a zajišťování dopravy jménem a na účet jiné společnosti v řetězci. Podobné nebo stejné nastavení často vidíme při revizích řetězových prodejů zejména v rámci stejné skupiny společností. Ačkoliv je záměrem, aby právo nakládat se zbožím měla prostřední společnost, dopravu organizuje až ta poslední společnost. Argumenty NSS mohou v těchto případech být velmi užitečné. Je nicméně třeba pamatovat, že soud klade důraz na důkladné prokázání faktického stavu, což může být v praxi náročné. Doporučujeme proto v obdobných situacích věnovat zvýšenou pozornost včasné přípravě dostatečně robustní dokumentace.

Pokud budete mít k výše uvedenému tématu jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autory článku nebo na náš poradenský tým EY, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Jevgenija Bajzíková

Pavol Bezek

  • Tax Alert - English version

    SAC on the allocation of transport in cross-border supplies of goods

    In its recent judgment¹ (HERE), the SAC reviewed a chain transaction with cross-border transport. This was a very common situation where the first supplier supplied goods from Italy to its Czech customer, who then resold them to another Czech company (IT→CZ1→CZ2). The goods were transported from Italy directly to the final customer's warehouse. The transport of the goods was organised by the last company in the chain, but the company claimed that the transport was organised on behalf and for the account of the middle Czech company. Thus, the companies considered the first transaction as an intra-community sale with transport and the second transaction as a local domestic sale with Czech VAT.

    The tax authorities, on the other hand, attributed the cross-border transport to the second transaction and treated it as intra-community supply. According to them, the last Czech company had already acquired the right to dispose of the goods as an owner in Italy, since it had effectively organised the transport and had not proved that it had organized the transport on behalf of the middle Czech company (CZ1). As a result, the claim for input VAT deduction by VAT payer CZ2 was rejected. The fact that CZ1 was indicated on the CMR certificates, the tax administrator assessed as an attempt to conceal the actual situation.

    However, according to the SAC, the tax authorities did not adequately assess the purchaser's intentions and some of the evidence. The SAC also indicates that the fact which company claimed the VAT deduction on the invoice from the carrier may not be decisive for the allocation of the transport. Furthermore, according to the SAC, it is not absolutely necessary that the companies have a written contract stipulating that one company organizes the transport on behalf of the other. Instead, what is relevant is which company could actually decide on the legal situation of the goods (for example, on the sale) during the transport.

    The SAC’ judgement sheds further light on the issue of allocation of transport and the provision of transport on behalf and for the account of another company in the chain. We often see similar or identical set-ups during reviews of chain sales, particularly within the same group of companies. Although the intention is that the right to dispose of the goods should be held by the middle company, it is the last company that organises the transport. The reasoning of the SAC can be very useful in these cases. However, it should be remembered that the court emphasises a thorough proof of the factual situation, which can be challenging in practice. We therefore recommend that in similar situations particular attention is paid to the early preparation of sufficiently robust documentation.

    If you have any questions on the above topic, please contact the authors of the article or our EY advisory team with whom you work.

    Authors:

    Jevgenija Bajzíková

    Pavol Bezek

     

    [1]  5 Afs 103/2021 - 44