EY black logo

 
Pilíř 2 iniciativy BEPS 2.0. – jak se počítá daň?

V pokračování seriálu o iniciativě BEPS 2.0. – Pilíř 2 se v dnešním dílu zaměříme na výpočet tzv. zahrnutých daní. Obdobně jako minule, kdy jsme se zabývali propočtem kvalifikovaného příjmu nebo ztráty, ani nyní nebude cílem článku dát detailní postup na propočet, protože pravidla jsou extrémně složitá, ale spíše upozorníme na základní pravidla a logiku.

Zahrnuté daně jsou druhým komponentem pro výpočet efektivní sazby daně (k následnému porovnání s minimální efektivní sazbou daně ve výši 15 %). Do zahrnutých daní obecně patří daně vykázané ve finančních výkazech subjektu na základě jeho příjmu nebo zisku (a daně ukládané místo daní z příjmů). Pro připomenutí – finančními výkazy se obecně myslí výkazy dle účetních standardů, podle kterých nejvyšší mateřská entita konsoliduje. Nejčastěji se v praxi bude jednat o Mezinárodní účetní standardy (IFRS). Naopak do zahrnutých daní nepatří zejména dorovnávací daně podle GloBE pravidel.

Při výpočtu se vychází z nákladu na daň vykázaného do čistého účetního zisku nebo ztráty ve vztahu k zahrnutým daním za dané účetní období. Tato položka se zvýší zejména o:

  • částku zahrnutých daní vykázaných ve finančních výkazech jako náklad do zisku před zdaněním
  • částku odložené daňové pohledávky vzniklé z kvalifikované ztráty, která byla použita v návaznosti na tzv. rozhodnutí o kvalifikované ztrátě
  • částku zahrnutých daní související s nejistou daňovou pozicí dříve vyloučenou, která je v daném účetní období zaplacena a
  • částku zápočtu nebo náhrady související s tzv. kvalifikovaným vratným daňovým zápočtem, která byla zachycena jako snížení stávajícího daňového nákladu.

Naopak se tato položka sníží zejména o:

  • částku nákladů na daň související s příjmy vyloučenými z výpočtu kvalifikovaného příjmu nebo ztráty
  • částku zápočtu související s tzv. nekvalifikovaným vratným daňovým zápočtem, která nebyla vykázána jako snížení stávajícího daňového nákladu;
  • částku zahrnutých daní vrácenou nebo započtenou členskému subjektu, se kterou se ve finančních výkazech nezacházelo jako s úpravou stávajících daňových nákladů (kromě případů, kdy se vztahuje k tzv. kvalifikovanému vratnému daňovému zápočtu);
  • částku nákladů na daň, která souvisí s nejistou daňovou pozicí a
  • částku nákladů u daň, u které se neočekává, že bude uhrazena do tří let od konce účetního období.

Výsledek se dále zvýší nebo sníží o zahrnuté daně vykázané do vlastního kapitálu nebo ostatního úplného výsledku hospodaření, pokud souvisí s částkami zahrnutými do výpočtu kvalifikovaného příjmu nebo ztráty a o celkovou částku úpravy odložené daně. Odložená daň je upravována na základě samostatného setu pravidel, který obecně zahrnuje dva kroky:

  1. přepočet odloženého daňového nákladu sazbou 15 %, pokud daňová sazba uplatňovaná pro výpočet odloženého daňového nákladu je vyšší než 15 % (pokud je nižší, použije se tato pro výpočet zahrnuté daně – s určitými výjimkami) a
  2. očištění odložené daně o částku odložených daňových nákladů související s položkami vyloučenými z výpočtu kvalifikovaného příjmu nebo ztráty, související s nejistou daňovou pozicí, související s rozdělením zisku, atd.

Podobně jako u výpočtu kvalifikovaného příjmu nebo ztráty mohou vnést přechodná ustanovení (která v některých případech fungují odlišně od výše popsaných pravidel), možnost zvolit si režim u daňových ztrát a samotná extrémně složitá pravidla výpočtu zahrnuté daně prvek velké nejistoty. Správné rozhodnutí na základě přesných čísel a rozumných odhadů a předpokladů bude nutností. 

Příště se zaměříme na výpočet efektivní sazby daně a dorovnávací daně. V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autor:

Karel Hronek