EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Nejvyšší správní soud („NSS“) se v rozsudku 10 Afs 299/2021 – 44 opět vyjádřil k problematice prokazování poskytnutých služeb.
Správce daně se v daném případě zaměřil na prokazování přijetí služeb u příjemce. Z okolností je ale patrné, že prvotní problém zřejmě nastal u nespřízněného subdodavatele, jehož jednatel je pravděpodobně neexistující osobou.
V daném případě správce daně neuznal poplatníkovi, fyzické osobě vedoucí daňovou evidenci, výdaj na nákup obráběných kovových dílů s odůvodněním, že uvedený dodavatel nemohl dané plnění uskutečnit a zároveň se nepodařilo ověřit dodání kovových dílů ani u žádného ze subdodavatelů.
Stěžovatel tvrdil, že dostatečně prokázal osobu dodavatele. Dle názoru stěžovatele správce daně a krajský soud nezohlednili jeho tvrzení, že v daném čase a místě by nebyl schopen vyrobit kovové díly vlastními silami, protože neměl dostatek zaměstnanců. Stěžovatel dále argumentoval, že není v jeho moci, aby zjistil, zda a jací subdodavatelé výrobky vyrábějí.
Správce daně argumentoval svědeckou výpovědi bývalého jednatele dodavatele, podle níž na výrobu kovových dílů neměl výrobní kapacitu a plnění pouze zprostředkovával. Zároveň nevěděl s jistotou, kdo byl jejich subdodavatelem. Svědkem označení potenciální subdodavatelé byli nekontaktní a zároveň neměli zázemí pro výrobu takového plnění. Podle názoru správce daně v případech, kdy nelze ověřit původ ani průběh plnění, vznikají pochybnosti o tom, zda se plnění uskutečnilo. Stěžovatel v daném případě předložil pouze daňové doklady, nicméně skutečné dodání plnění neprokázal.
NSS kasační stížnost zamítl.
Dle názoru NSS nemohou být výdaje automaticky uznány jen proto, že někdo dotčené plnění provést musel. NSS sice připouští právo poplatníka předložit alternativní věrohodné vysvětlení původu plnění, zároveň však platí, že poplatník musí vynaložení výdaje prokázat jednoznačně a transparentně a předložené důkazy musí tvořit ucelený obraz o průběhu obchodní transakce. V tomto případě však tato podmínka splněna nebyla.
V odůvodnění NSS rovněž odkazuje na svou předchozí judikaturu. Není-li prokázáno, vůči komu byl výdaj uskutečněn, nelze ani s jistotou konstatovat, zda došlo k naplnění podmínek pro daňovou uznatelnost.
Dle judikatury NSS si zároveň mají podnikatelé počínat v obchodních vztazích obezřetně. Součástí této obezřetnosti je také pořízení důkazních prostředků pro uplatnění daňových výdajů. V případě, že si daňový subjekt odpovídající dokumentaci nezajistí, je důsledkem jeho jednání neunesení důkazního břemene.
K námitce stěžovatele, že tvrzení správce daně, že si dané výrobky a práce mohl provést sám, nemá oporu ve spisu, NSS uvádí, že se jedná pouze o možnost, která přispívá k pochybnostem správce daně. Stěžovatel mohl toto podezření rozptýlit tím, že by prokázal, kdo mu dané plnění poskytl.
Rádi s Vámi prodiskutujeme tento judikát a jeho aplikaci na konkrétní situace z praxe. V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo na daňový tým EY, se kterým spolupracujete.
Autoři: