EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se ve svém nedávném rozsudku C‑207/23 (ZDE) zabýval DPH u bezúplatného dodání tepla.
Společnost vyráběla z biomasy bioplyn, který následně využívala ke kombinované výrobě elektřiny a tepla. Část tepla spotřebovala pro své podnikatelské účely, část bezplatně přenechávala dalším osobám pro sušení dřeva či vyhřívání pole. Pokud by tyto osoby teplo nevyužily, bylo by patrně vypuštěno „Pánu Bohu do oken“. Správce daně z těchto dodávek doměřil DPH, a vzhledem k tomu, že nebyla mezi stranami sjednána žádná úplata, určil základ daně ve výši celkových vynaložených nákladů.
SDEU postup správce daně plně potvrdil. Podle směrnice o DPH je předmětem daně jakékoliv přenechání zboží bez úplaty (teplo je pro účely DPH považováno za zboží). Není-li známa kupní cena (to není, protože společnost teplo vyrobila sama) a ani nelze zjistit cenu podobného zboží, jsou základem daně náklady na pořízení zboží. Součástí nákladové ceny nejsou pouze přímé výrobní náklady, ale i náklady přičitatelné nepřímo, jako například výdaje na financování. Náklady jsou zahrnuty do základu daně bez ohledu na to, zda byly zatíženy DPH na vstupu nebo ne. SDEU nebral při svém rozhodování žádné ohledy na ekologii.
Nedávno publikovaná Informace GFŘ k uplatnění DPH při bezúplatném dodání zboží, o které jsme Vás informovali ZDE, je plně v souladu se závěry SDEU.
Tím, že je však zdaňováno i takto dodávané teplo (které kdyby nebylo využito by jinak bylo vypuštěno přímo do ovzduší), jde rozsudek zcela proti současně čím dál více skloňované zelené politice.
Rádi s Vámi prodiskutujeme konkrétní situace z praxe. V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři: