5 min. čtení 30. června 2021
Daňové a právní zprávy - červenec - srpen 2021

Daňové a právní zprávy - červenec - srpen 2021

Autor Ondřej Havránek

EY Law Česká republika, advokát a vedoucí partner

Ondřej Havránek vede tým advokátů, kteří poskytují právní poradenství v oblasti transakcí, obchodního práva, nemovitostí, finančních služeb, duševního vlastnictví a informačních technologií.

5 min. čtení 30. června 2021
Související témata Daňové a právní poradenství Law

Úvodník: Parné léto firemního právníka

Během své více než dvacetileté advokátní praxe (ano, letí to) jsem při diskusi s některými kolegy advokáty opakovaně postřehl drobný despekt k práci firemního právníka. Mohl být vyjádřen různě, například větou „Až budu chtít zvolnit, odejdu z advokacie a najdu si místo „inhouse“ u některého z mých dobře fungujících klientů.“

Za tu dlouhou dobu fungování v advokacii jsem samozřejmě poznal mnoho firemních právníků. Mám to štěstí, že s některými vynikajícími představiteli této právnické profese mám velmi dobrý pracovní a nezřídka i přátelský vztah. Před těmito svými kamarády bych ani omylem výše uvedenou větu z pusy nevypustil. Ani ne tak proto, že bych se bál letícího svazku objemného beckovského komentáře směrem na mou hlavu, jako spíš proto, že si to prostě nemyslím. Naopak, po všech těch letech opakujících se vlastních pochyb o tom, zda stále stíhám v rámci advokátního sebevzdělávání držet krok s neustále se měnící legislativou a divoce bující judikaturou českých soudů, mohu před firemními právníky jen smeknout. Zvládat tohle všechno bez toho, že bych se mohl každý den poradit s kolegy v kanceláři, a zbavit se tak nejistoty a problémů se špatným spaním, to je opravdu na metál.

Z tohoto pohledu nebyla první polovina roku 2021 pro firemní právníky žádným vydechnutím, spíše jen potvrzením skutečnosti, že to opravdu nemají lehké. Kromě řešení dopadů veškeré speciální covidové legislativy na chod firmy se museli vypořádat zejména s dotazy svých statutárních orgánů na téma „Co uděláme s tím novým systémem registrace skutečných majitelů“? Členové představenstva či jednatelé českých obchodních společností si totiž patrně nejpozději na začátku letošního jara přečetli varovné články o tom, že nezapsaný či špatně zapsaný UBO (tj. Ultimate Beneficial Owner neboli skutečný majitel) může znamenat zákaz výplaty dividendy a zákaz výkonu hlasovacích práv na valné hromadě. Kontrola pravidel pro výplatu zisku a kontrola správného výkonu hlasovacího práva na valné hromadě je v gesci statutárních orgánů a spadá pod režim jejich zákonem vyžadované péče řádného hospodáře. Z praxe ale vím, že veškerou související agendu zpravidla řeší firemní právník.

Pokud máme jasně definované české vlastníky, kteří se ke své pozici skutečného majitele hrdě hlásí, a byli tudíž již zapsáni v neveřejné evidenci skutečných majitelů vedené podle předchozí právní úpravy, pak ten život zase tak složitý není. Horší a v praxi poměrně častá situace však nastává, pokud nám již na dřívější dotaz na identifikaci skutečného majitele naše zahraniční mateřská společnost odpověděla, že nikoho takového ve struktuře vztahů určit nedokáže. Ponechme teď stranou to, zda to nedokáže proto, že na konci pyramidy je společnost obchodovaná na burze se stovkami akcionářů, nebo proto, že skutečným vlastníkem je někdo z rodiny původních zakladatelů, který si však nepřeje být nikde takto identifikován. V takovém případě poslušný firemní právník nechal podle předchozí české právní úpravy zapsat do evidence jednatele své české společnosti a značnou část jeho úsilí patrně spolkly diskuse s panem jednatelem, zda to tak skutečně musí být.

Podle nového českého zákona o evidenci skutečných majitelů si však v takovéto situaci s přemluvením a následným zápisem českého jednatele nevystačíme. Zákon výslovně říká, že pokud evidující společnost není schopna určit skutečného majitele ani při vynaložení veškerého úsilí, které po ní lze rozumně požadovat, musí jako tzv. náhradního skutečného majitele zapsat osoby ve vrcholném vedení právnické osoby s koncovým vlivem, tj. společnosti na vrcholu holdingové pyramidy. Co to znamená pro firemního právníka, kterému pravděpodobně připadne úkol zajistit, aby na společnost nedopadly výše zmíněné sankce zakázané výplaty dividend a zákazu výkonu hlasovacího práva? Nejprve bude nucen vyvinout veškeré rozumně požadovatelné úsilí, aby osobu skutečného majitele ve struktuře vztahů zjistil. Protože však již měl podle předchozí legislativy zapsány jako náhradní skutečné majitele české jednatele (nebo členy představenstva), dostane patrně na své emaily stejnou odpověď, tj. „nedokážeme určit.“

V této situaci alespoň drobně pomáhá firemnímu právníkovi v jeho nesnázích důvodová zpráva k novému zákonu, která potvrzuje, že negativní odpověď se také počítá, tj. právnickou mluvou řečeno neposkytnutí součinnosti ze strany ovládajících osob bude chápáno jako skutečnost, kdy nejsem ani při použití veškerého rozumného úsilí schopen zjistit osobu skutečného vlastníka. Jen bude potřeba si tuto korespondenci s mateřskou společností uschovat a archivovat. Pozorný čtenář však již pochopil, že další nesnáze tady vlastně jen začínají. Někdo totiž v evidenci skutečných majitelů být zapsán musí. A nový zákon nyní stanoví, že pokud nejsem schopen určit fyzickou osobu na konci ovládací pyramidy, měl bych zapsat osoby ve vrcholném vedení právnické osoby s koncovým vlivem, tj. ředitele či statutáry společnosti nacházející se na vrcholu koncernové pyramidy. Takže utrápený firemní právník bude psát další email na vedení holdingu, kde bude muset vysvětlit, že členové amerického boardu mají být zapsáni ve veřejném registru skutečných majitelů v jedné malé zemičce kdesi ve střední Evropě. No a když pak v emailu uvede, že do evidence je nutné zapsat kromě jména i bydliště a datum narození, tak patrně zažije horké léto bez ohledu na aktuální počasí.

A to jsme se dostali pouze k jednomu novému zákonu. Další agenda se na firemní právníky valí z Evropské unie prostřednictvím nově zaváděné ochrany oznamovatelů, kterou bude muset formou specifického firemního systému zavést od letošního podzimu každý zaměstnavatel s více než 25 zaměstnanci. A pokud by i tohle firemní právník zvládl, další práci a starosti mu přináší nedávný judikát Nejvyššího soudu ČR, dle kterého není klasická volná živnost „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ dostatečně určitá a takto specifikovaný předmět podnikání ve společenské smlouvě a v obchodním rejstříku by měl být detailněji určen.

O všech těchto právních novinkách jsme psali v průběhu roku v našich daňových a právních aktualitách a snad jsme tak aspoň trochu přispěli k včasnému informování (nejen) firemních právníků, kterým se naše zprávy dostaly do rukou. Pro letošní léto bych kolegům a všem našim klientům rád popřál, aby veškerou tu novou právní agendu hravě zvládli a potili se spíše na pláži u moře než při čtení nových českých zákonů a judikátů.

Nezapsaný či špatně zapsaný UBO (tj. Ultimate Beneficial Owner neboli skutečný majitel) může znamenat zákaz výplaty dividendy a zákaz výkonu hlasovacích práv na valné hromadě.
Ondřej Havránek
EY Law Česká republika, advokát a vedoucí partner
  • Možné oblasti budoucích daňových kontrol finanční správy v oblasti daně z příjmu fyzických osob

    Michaela FelcmanováLada Proxová

    Finanční správa se intenzivně připravuje na využití uvolněné personální kapacity z oblasti kontroly EET ke zvýšené kontrolní činnosti v oblasti přímých daní. V souvislosti se zdaněním příjmů fyzických osob, potažmo přímo zaměstnanců, by se dle vyjádření finanční správy mohlo jednat například o následující témata:

    Fakturující společník

    Společník vykonávající činnost pro společnost je velmi často vůči společnosti z pohledu daně z příjmu v tzv. závislém postavení. Příjem vyplácený mu za tuto práci pak podléhá měsíčním zálohám na daň z příjmu ze závislé činnosti. Tímto tématem a přehledem související judikatury jsme se podrobně zabývali ve článku „10 pro 10: Posouzení (ne)závislosti výkonu činnosti pro zaměstnavatele/odběratele“, který byl součástí daňových a právních zpráv z března 2021.

    V daných případech je nutné posoudit, zda korporačně-právní vztah mezi společníkem a společností převažuje nad vztahem dodavatelsko-odběratelským či naopak. Je tedy třeba zkoumat a zohlednit veškeré skutečnosti daného případu. Ve světle posledních rozsudků NSS v některých případech připouští, že dodavatelsko-odběratelský charakter může převážit nad charakterem korporačně-právním (viz např. „Obchodní zástupci“ 1 Afs 413/2017, nebo rozsudek NSS „Geodeti“ 6 Afs 116/2014, o kterém jsme psali ve výše uvedeném shrnutí v březnu). 

    K indikacím pro případnou kontrolu správce daně mohou být využívána i kontrolní hlášení podávaná fakturujícími společníky.

    Akcie poskytované zaměstnancům

    Pokud zaměstnavatel či mateřská společnost zaměstnavatele využívá jako dlouhodobý motivační plán odměňování zaměstnanců nějakou z forem zvýhodněného prodeje akcií, je třeba posoudit a nastavit proces zdanění zaměstnanci plynoucích výhod.

    Finanční správa dlouhodobě zkoumá, zda jsou akcie zaměstnavatele či jeho mateřské společnosti poskytnuté zaměstnancům řádně zohledněny ve mzdové agendě lokálního zaměstnavatele, případně zda jsou v některých případech zdaněny prostřednictvím daňových přiznání zaměstnanců. A to jak ve správné výši, tak ve správný okamžik. Okamžik zdanění a způsob zdanění si nelze vybrat a je plně odvislý od podstaty fungování takového plánu odměňování.

    V situaci, kdy za zdanění takových příjmů není zodpovědný zaměstnavatel, ale sám zaměstnanec v rámci svého daňového přiznání, doporučujeme zaměstnance o daňových aspektech takového plánu informovat.

    Zaměstnavatel není obvykle za zdanění těchto příjmů zodpovědný v případech, kdy je motivační plán poskytován a plně administrován zahraniční společností. Zaměstnancům pak často chybí potřebné informace, např. že okamžik zdanění příjmu ve formě poskytnuté výhody plynoucí z obdržení akcií za cenu nižší než tržní, přichází v okamžiku nabytí akcií, nikoliv až při jejich budoucím prodeji. Budoucí prodej akcií je pak další událostí, která může zakládat povinnost příjmy přiznat a zdanit.

    Vysoké dary

    Finanční správa se také zaměří na kontrolu účelu poskytnutých vysokých darů, uplatněných jako daňově odčitatelné položky, a splnění dalších podmínek stanovených pro tyto účely zákonem o daních z příjmů.

    Z historie v této souvislosti připomínáme rozsudek „Potápěči“ 1 Afs 107/2004, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že „daňově uznatelný“ dar musí splňovat dva základní znaky: dobrovolnost v jeho poskytnutí a zaměřenost (zacílení) na podporu a rozvoj v oblasti celospolečenského zájmu, ku prospěchu množiny blíže nekonkretizovaných adresátů, v jejichž prospěch bude dar využit; jinými slovy, musí platit, že dobrovolné poskytnutí „daňově uznatelného“ daru zde sleduje zásadně „cizí“, a nikoliv vlastní prospěch. Jako dar snižující základ daně tak nelze uznat účelovou dotaci vlastních aktivit.

    „Přiznaní“ zaměstnanci

    Pod pojmem „přiznaní“ zaměstnanci se skrývá problematika umělého vytváření dohod o provedení práce s fiktivními (neexistujícími) zaměstnanci. Odměny z těchto dohod jsou následně přerozdělovány mezi skutečné osoby. V takových situacích se již nebude jednat o opomenutí či špatné pochopení daňových a pojistných předpisů, ale bude se pravděpodobně jednat o záměrnou činnost, která může mít finanční, ale také závažné trestněprávní důsledky.

    Souběh pracovního poměru a dohod o provedení práce

    V praxi se také někdy objevuje souběh pracovního poměru a dohod o provedení práce. V situaci, kdy se jedná o dvě naprosto rozdílné činnosti jednoho zaměstnance, není takové nastavení vyloučené, např. kuchařka ze závodní jídelny si bude přivydělávat večerním úklidem kancelářských prostor. V některých případech se však jedná o umělé rozdělování činností, které by běžně spadaly pod povinnosti zaměstnance v rámci uzavřeného pracovního poměru, a to s cílem snížit výši zákonných odvodů. Hranice mezi vymezením povinností zaměstnance v rámci běžného pracovního poměru a povinností již spadající pod dohodu o provedení práce je velmi tenká. Doporučujeme tedy pečlivě zvážit, zda pro uzavření dohody o provedení práce mimo pracovní poměr existuje skutečný důvod a zda se jedná o dvě rozdílné činnosti. Toto posouzení je třeba provést nejen v rámci jedné společnosti, ale např. i v rámci skupiny společností.

    Týká-li se vás některé z výše uvedených témat, doporučujme důkladnou revizi správného nastavení v dané oblasti a řádného daňového ošetření. Kontroly bývají velmi často efektivní a doměrky značné.

    Pokud budete mít k výše uvedenému tématu jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autorky článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    Finanční správa se intenzivně připravuje na využití uvolněné personální kapacity z oblasti kontroly EET ke zvýšené kontrolní činnosti v oblasti přímých daní.

  • Přeshraniční online webináře a jejich zdanění z pohledu DPH

    Jevgenija BajzíkováPavol Bezek

    Současná doba přeje digitalizaci všemožných školení, workshopů a seminářů. Tento trend samozřejmě ještě více urychlila pandemie koronaviru. Jen stěží lze očekávat návrat k tradičním školením za fyzické přítomnosti účastníků někde v exotické destinaci. S tím přišly i daňové otázky – kde je vlastně místo plnění?

    V praxi může nastat více variant, a to v závislosti na míře automatizace školení a postavení příjemce plnění, což názorně ukazuje tato matice:

     

    Online školení B2B

    Místo plnění

    Online školení B2C

    Místo plnění

    1) Automatizovaná výuka na dálku bez přítomnosti učitele/školitele

    (omezený nebo žádný lidský zásah)

    • § 9 odst. 1 ZDPH – stát, kde má příjemce sídlo nebo provozovnu
    (= článek 44 Směrnice DPH)
    • § 10i – stát příjemce služby (= článek 58 Směrnice DPH)
    (= článek 58 Směrnice DPH)
    2) Výuka na dálku za přítomnosti učitele/školitele
              Základní pravidlo
    • § 9 odst. 1 – místo kde má příjemce sídlo nebo provozovnu
    (= článek 44 Směrnice DPH)
     
    nebo
    Speciální pravidlo
    • §10b odst. a) – místo kde se akce skutečně koná
     (= článek 53 Směrnice DPH)

              Základní pravidlo

    • § 9 odst. 2 – místo kde má poskytovatel sídlo nebo provozovnu

    (= článek 45 Směrnice DPH)

              nebo

    Speciální pravidlo

    • §10b odst. a) – místo kde se akce skutečně koná

    (= článek 54 Směrnice DPH)

    1. Automatizované školení

    V případě, kdy je školení plně automatizované a nevyžaduje žádný lidský zásah (případně pouze minimální), je stanovení místa plnění nesporné, protože se jedná o elektronickou službu v podobě poskytnutí služby výuky na dálku[1]. V režimu B2B se elektronická služba zdaňuje v státě, kde je příjemce plnění usazen. V režimu B2C se služby zdaňují v místě příjemce stanoveného podle článků 24a, 24b a 24f nařízení Rady č. 282/2011. Pro přiznání a zaplacení DPH poskytovatel služeb může volit mezi registrací k DPH ve státě příjemce nebo použitím zvláštního režimu jednoho správního místa (One-Stop-Shop).

    2. Neautomatizované školení

    Používá-li školitel internet pouze jako nástroj komunikace a sám je během online školení fyzicky přítomen, pak se nejedná o elektronickou Službu1. V této situaci se ale vedou spory o to, zda se jedná o obecnou službu podléhající základnímu pravidlu pro stanovení místa plnění2, nebo speciální službu spočívající v oprávnění ke vstupu na vzdělávací akci3 („events“). Každá z variant vede v případě B2B i B2C k odlišnému výsledku zdanění. Použití speciálního pravidla by vedlo ke zdanění v místě, „kde se akce skutečně koná“. To ale okamžitě vyvolá otázku, jak takové místo určit v případě online školení.

    Směrnice DPH speciální pravidlo pro místo plnění u vzdělávacích akcí upravuje ve dvou článcích, jejichž znění je odlišné v závislosti na tom, zda jde o služby v režimu B2B, či B2C4. V případě B2B speciální pravidlo zahrnuje „oprávnění ke vstupu na akci“ a vedlejší služby, kdežto u B2C je znění poněkud obecnější a zahrnuje „služby a vedlejší služby“ související se vzdělávacími činnostmi.

    2.1 Judikatura Soudního dvora EU (SDEU)

    Tématem pořádání různých událostí a školení se dosud zabývaly pouze dva rozsudky SDEU - C‑568/17 Geelen a C-647/17 Srf konsulterna AB. Ani jeden z nich bohužel není možné plošně vztáhnout na online webináře, neboť oba řešily specifické situace, nicméně často se těmito rozsudky argumentuje.

    C‑568/17 Geelen

    V tomto sporu nizozemský podnikatel Geelen poskytoval služby interaktivních erotických video-chatů, ve kterých vystupovaly modelky na Filipínách. Zákazníci pocházeli rovněž z Nizozemska. SDEU uzavřel, že se jedná o komplexní službu „zábavní činnost“, která se zdaňuje dle speciálního pravidla pro místo plnění5 v místě, kde se skutečně koná, což je dle SDEU místo, odkud pan Geelen organizuje video-chaty, tedy v Nizozemí. V tomto rozsudku mimo jiné zaznělo, že není důvod rozlišovat mezi online akcemi a akcemi s fyzickou přítomností účastníků6, což by mohlo vést k závěru, že online školení se mají plošně zdaňovat tam, kde se akce skutečně koná.

    Tento rozsudek má velmi specifický kontext. Jednak vychází ze starého znění Šesté směrnice7, kde základním pravidlem bylo zdanění ve státě poskytovatele a speciální pravidlo se vztahovalo nikoliv na akce, ale na služby související s „kulturní, uměleckou, sportovní, vědeckou, vzdělávací, zábavní nebo podobnou činností („activities“ versus „events“). Z rozsudku je také patrné, že se Soud snažil najít jednoduché řešení a zohlednil potenciální administrativní komplikace při zdanění v místě zákazníka (neexistovalo zjednodušení One-stop-shop).

    C-647/17 Srf konsulterna AB

    Švédská společnost Srf konsulterna AB poskytovala B2B účetní, manažerské a mzdové semináře s předem stanoveným programem a termínem. Účastníci byli na seminářích přítomni fyzicky. Některé ze seminářů se konaly v jiných státech EU, a proto vznikl spor, zda místo plnění se stanoví dle speciálního pravidla ve státě, kde se akce skutečně koná, nebo dle obecného pravidla v místě sídla příjemce. SDEU došel k závěru, že se uplatní článek 53 Směrnice DPH a služba se zdaní ve státě, kde se akce koná. Rozsudek se zabýval primárně otázkou, zda pro určení místa plnění hraje roli, že semináře jsou určeny konkrétní skupině posluchačů, nebo široké veřejnosti. Rozsudek neřešil otázku, zda vzdělávací událost předpokládá fyzickou přítomnost účastníka. Nicméně generální advokátka nad rámec hlavního sporu uvedla, že dle jejího názoru „akce“ předpokládá fyzickou účast8.

    2.2 Poradní výbor pro DPH (VAT Committee)

    Otázkou zdanění neautomatizovaných online seminářů se zabýval také Poradní výbor pro DPH (VAT Committee). Názory tohoto Poradního výboru nejsou pro členské státy závazné, nicméně členské státy se jimi často řídí a v minulosti je také citoval SDEU9.

    Výsledkem jednání z roku 201210 je, že členské státy téměř jednomyslně souhlasí se zdaněním B2B online školení dle základního pravidla v místě sídla nebo provozovny příjemce. Naopak u neautomatizovaných B2C online školení je téměř jednomyslná shoda na zdanění v místě, „kde se akce skutečně koná“, přičemž to má být místo, kde je fyzicky přítomen školitel.

    Další jednání Poradního výboru na dané téma proběhlo letos11 a Evropská komise v zápise uvedla, že rozsudek Geelen skutečně měl specifické pozadí a že v případě B2B online semináře bude místo plnění stanoveno podle základního pravidla ve státě příjemce plnění služeb. U B2C online semináře potvrzuje zdanění v místě, kde se událost skutečně koná. Na rozdíl ale od rozsudku Geelen a předchozího závěru z roku 2012, zde zazněl názor, že se akce skutečně koná tam, kde je fyzicky přítomen posluchač (tj. kde dochází k užití služby). Tento posun Komise zdůvodnila tím, že po zavedení nových pravidel e-commerce a možnosti odvodu DPH před One-Stop-Shop již není důvod zdaňovat službu ve státě učitele a zdanění ve statě skutečné spotřeby by již nemělo činit administrativní potíže.

    3. Závěr

    Když výše popsané shrneme na jednoduchých příkladech, měli bychom dospět k tomuto zdanění:

    • CZ společnost pořádající školení na Slovensku s fyzickou přítomností posluchačů bude muset v případě B2C odvést SK DPH (přes místní registraci nebo přes OSS) a v případě B2B ověřit, zda se na Slovensku uplatní reverse-charge pro neusazené poskytovatele, případně se tam registrovat k DPH;
    • CZ společnost poskytující automatizované online školení zaměstnancům SK společnosti nebude tuto službu danit v tuzemsku a pouze uvede do souhrnného hlášení. Pokud stejné školení poskytne slovenskému občanovi, musí odvést SK DPH (prostřednictvím SK registrace k DPH nebo OSS).  Pakliže se ale slovenský posluchač připojí prostřednictvím Wi-Fi z české internetové kavárny, bude česká firma odvádět DPH v tuzemsku.
    • CZ společnost poskytující neautomatizovaná online školení zaměstnancům SK společnosti nebude tuto službu danit v tuzemsku a pouze uvede do souhrnného hlášení. Pokud stejné školení poskytne slovenskému občanovi, musí nejspíš opět odvést slovenskou DPH (opět prostřednictvím SK registrace k DPH nebo OSS). Dodejme, že u tohoto výkladu stále přetrvává lehká nejistota, zda by takováto služba neměla být daněna v ČR. Judikatura SDEU se ještě může vyvinout.

    Na závěr chceme připomenout, že pokud jeden stát službu nesprávně zdaní, nemá tento fakt vliv na povinnost správně zdanit službu ve skutečném místě pnění12, i přesto, že může dojít ke dvojímu zdanění služby.

    V případě dotazů se obraťte na autory článku nebo na poradenský tým,  se kterým spolupracujete.

    Současná doba přeje digitalizaci všemožných školení, workshopů a seminářů. S tím přišly i daňové otázky – kde je vlastně místo plnění pro účely DPH?

  • Zajímavé rozsudky k výplatě dividend a skutečnému vlastnictví

    Karel Hronek

    Tentokrát vám přinášíme zajímavé rozsudky z Dánska ohledně výplaty dividend a otázky skutečného vlastnictví.13 Jedná se o pokračování dánských kauz, které před dvěma lety řešil Soudní dvůr EU (SDEU) a o kterých jsme vás v minulosti informovali.

    Dánský soud vydal rozhodnutí ve dvou věcech týkajících se (ne)aplikace srážkové daně u dividend, přičemž se očekává odvolání k dánskému Nejvyššímu soudu.

    • První kauza – NetApp case (C-117/16 Y Denmark) 14 – se týkala distribuce dividend od dánské dcery kyperské matce, která následně z těchto prostředků splácela úvěr bermudské matce, která následně vyplatila dividendy americké matce. 

    Dánský soud rozhodl, že kyperská společnost nebyla skutečným vlastníkem, protože neměla pravomoci ohledně přijatých dividend a jediný důvod pro vložení kyperské entity bylo se vyhnout srážkové dani.

    Dánský soud nicméně u jedné z dividendových distribucí přiznal ochranu americko-dánské smlouvy s tím, že se společnostem podařilo prokázat, že skutečným vlastníkem dané dividendy byla ve skutečnosti koncová americká společnost (u jiné distribuce se to prokázat nepodařilo a snížení dánské srážkové daně bylo odmítnuto).

    • Druhá kauza – TDC case (C-116/16 T Danmark) – tento případ se týkal výplaty dividend dánskou společností lucemburské společnosti, která byla vlastněna jinou lucemburskou společností a ta následně zahraničními Private Equity (PE) fondy.

    Zdá se, že soud neměl přesné informace o podobě a načasování výplaty prostředků v rámci celého řetězce, nicméně dospěl k názoru, že lucemburské společnosti nebyly skutečnými vlastníky předmětné výplaty, a zároveň se nepodařilo prokázat, že by skutečnými vlastníky byly PE fondy či jejich investoři, kteří by se kvalifikovali pro ochranu smlouvy – nelze tak aplikovat snížení srážkové daně dle direktivy či smlouvy.

    Pokud budete mít k výše uvedenému tématu jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autora článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    Jedná se o zajímavé rozsudky z Dánska ohledně výplaty dividend a otázky skutečného vlastnictví.  Jde o pokračování dánských kauz, které před dvěma lety řešil Soudní dvůr EU.

  • Nejvyšší správní soud k přílišným nárokům správce daně při prokazování stavu majetku před provedením stavebních prací

    Martin NovákFilip Šenfeld

    Po řadě rozsudků Nejvyššího správního soudu („NSS“) týkajících se prokazování stavu majetku před provedením stavebních úprav, které vystrašily nejednoho daňového poplatníka, vydal NSS nedávno rozhodnutí15, ve kterém se pro změnu daňového poplatníka v tomto ohledu zastal.

    Situace

    Poplatník provedl stavební akci spočívající v úpravě komunikace nádvoří. V rámci této akce dále vynaložil náklady na vícepráce (úpravu kanalizace, septiku a oplocení areálu). Správce daně vyhodnotil celou stavební akci jako jeden celek představující svým charakterem technické zhodnocení a doměřil poplatníkovi daň.

    O charakteru úprav samotného nádvoří nebylo v daném případě sporu, poplatník tyto úpravy evidoval jako technické zhodnocení. Správce daně za technické zhodnocení však považoval i výše uvedené vícepráce. Proti tomu se poplatník ohradil s argumentem, že se jednalo o prostou výměnu nebo nutné zprovoznění v důsledku havarijního stavu věci. Poplatník svá tvrzení podložil smlouvou o dílo, související fakturou včetně položkového rozpočtu, stavebním deníkem nebo fotodokumentací z archivu dodavatele stavby. Poplatník dále navrhl svědeckou výpověď dvou osob, a to vedoucího divize firmy, která prováděla předmětnou stavbu, a bývalého správce budov.

    Dle správce daně i OFŘ však poplatník nedoložil konkrétní technické parametry majetku před úpravou. Výslech svědků pak posoudili jako zbytečný s argumentem, že jejich výpovědi není možné považovat za přesné zaznamenání technického stavu a ani by nebylo možné konfrontovat je s objektivním podkladem k posouzení charakteru předmětných stavebních prací. Krajský soud následně rozhodnutí OFŘ potvrdil.

    Právní hodnocení NSS

    NSS souhlasil se správcem daně, že poplatníka obecně tíží důkazní břemeno k prokázání stavu majetku. NSS také potvrdil, že pro hodnocení, zda stavební úpravy představují technické zhodnocení, nebo opravu, není důležitý důvod jejich realizace ani zamýšlený cíl. Stejně tak NSS souhlasil, že poskytnuté důkazy neprokazují přesnou podobu a technické parametry majetku před stavební akcí.

    Nicméně NSS uzavřel, že z předložených důkazů lze logicky dovodit předcházející podobu věcí dotčených popisovanými úpravami a zásadně nesouhlasil se závěrem, že původní stav je vždy nutné prokazovat detailní technickou dokumentací nebo znaleckým posudkem. Rozsah důkazů, které v daném případě OFŘ a krajský soud vyžadovaly, je dle NSS natolik extrémní a v praxi obtížně splnitelný a administrativně zatěžující, že jej nelze akceptovat.

    Poplatník je povinen (a to libovolnými důkazními prostředky) ohledně původního stavu prokázat základní funkční parametry zařízení, které má být dotčeno úpravami. Drobné změny v provedení (bez podstatné změny funkčních parametrů věci) nejsou dle NSS překážkou posouzení prací jako opravy. V takovém případě tedy nevadí, když nové či opravené díly budou „lepší“ než ty původní.

    Dále NSS připomněl, že správce daně musí poplatníkovi umožnit rozhodné skutečnosti prokázat, tedy musí obecně navržené důkazní prostředky provést. Správce daně nemůže bez dalšího předem odmítnout provedení důkazu s tím, že od něho nelze očekávat prokázání tvrzených skutečností, neboť by správce daně takto hodnotil důkaz, aniž by jej vůbec provedl. Stejně tak nelze řádné posouzení předložených důkazních prostředků (byť se jedná o výslech svědků) podmiňovat tím, zda lze z něj získané informace porovnat s dalšími důkazními prostředky. Svědecká výpověď přitom patří k základnímu a často rozhodujícímu důkaznímu prostředku sloužícímu k objasnění zjišťovaných skutkových okolností.

    NSS dále přisvědčil argumentaci poplatníka, který se odkazoval na dřívější judikaturu NSS16, ze které vyplývá, že i v rámci jedné investiční akce, jejímž cílem je změna způsobu užívání majetku (a tedy technické zhodnocení majetku), mohou být některé stavební práce posouzeny jako oprava.

    Pro dokreslení celé situace je na místě zmínit také to, že v průběhu řízení jeden z navrhovaných svědků zemřel. Dle NSS však tato skutečnost jde v dalším řízení k tíži OFŘ. Rozsudek krajského soudu i rozhodnutí OFŘ tak NSS zrušil a nastínil, jak bude OFŘ v dané věci dále postupovat – provede výslech svědka a patřičně zohlední to, že výslech druhého svědka již není možné provést, a dále bude vycházet z běžného standardu prokázání výchozího stavu majetku, kterého se stavební akce týkala.

    Pokud budete mít k výše uvedenému tématu jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autory článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    Důkazní břemeno obecně tíží daňového poplatníka, prokázání původního stavu věci před provedením stavebních úprav není výjimkou. Dle NSS je však třeba, aby se správce daně držel určitých standardů, co se týče nároků na důkazní prostředky. Oprava pak musí být vždy pojímána především z funkčního hlediska; pokud nedojde k podstatné změně funkčních parametrů věci, není překážkou posouzení prací jako opravy, pokud nové či opravené díly budou lepší než ty původní.

  • Zobrazit citace

    [1] Viz bod 5) přílohy I nařízení Rady č. 282/2011

    [2] § 9 zákona o DPH, článek 44 a 45 Směrnice DPH

    [3] § 10b odst. 1 písm. a) ZDPH, články 53 a 54 směrnice Rady 2006/112/ES

    [4] Článek 53 (B2B) – anglické znění – „The place of supply of services in respect of admission to cultural, artistic, sporting, scientific, educational, entertainment or similar events, such as fairs and exhibitions, and of ancillary services related to the admission, supplied to a taxable person, shall be the place where those events actually take place“

    Článek 54 (B2C) – anglické znění – „The place of supply of services and ancillary services, relating to cultural, artistic, sporting, scientific, educational, entertainment or similar activities, such as fairs and exhibitions, including the supply of services of the organisers of such activities, supplied to a non-taxable person shall be the place where those activities actually take place“

    [5] Článek 9 odst. 2 písm. c) tehdy platné Směrnice 77/388/EHS

    [6] Viz bod 42 rozsudku

    [7] Šestá směrnice Rady č. 77/388/EHS – znění článku 9 odst. 2 písm. c) „za místo poskytování služeb souvisejících s kulturními, uměleckými, sportovními, vědeckými, vzdělávacími, zábavními nebo podobnými činnostmi včetně činnosti organizátorů takových činností a případně též poskytování vedlejších souvisejících služeb se považuje místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány“

    [8] Viz bod 40 stanoviska GA ELEANOR SHARPSTON k rozsudku C-647/17 Srf konsulterna AB. Soud tento názor ve svém rozsudku nezopakoval.

    [9] Například bod 48 rozsudku C‑593/19 SK Telecom Co. Ltd

    [10] GUIDELINES RESULTING FROM THE 97TH MEETING of 7 September 2012 DOCUMENT B – taxud.c.1(2013)1512595 – 744 (1/1) 5.

    [11] Závěry zde

    [12] Viz analogie článku 16 nařízení Rady č. 282/2011

    [13] Toto stručné shrnutí byla připraveno na základě alertu našich zahraničních kolegů – blíže zde: https://globaltaxnews.ey.com/news/2021-5555-danish-high-court-issues-rulings-on-beneficial-ownership?uAlertID=FzlseXvq8hWKhCbtJPiFrg%3d%3d

    [14] https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-116/16

    [15] Rozsudek NSS ze dne 27. listopadu 2020, č. j. 2 Afs 335/2019 – 32, dostupný na http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2019/0335_2Afs_1900032_20201201083341_20201207142032_prevedeno.pdf

    [16] Rozsudek NSS ze dne 21. května 2013, č. j. 2 Afs 17/2012 – 26, dostupný na http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0017_2Afs_120_20130529092854_prevedeno.pdf

Souhrn

Daňové a právní zprávy – červenec, srpen 2021.

Archiv daňových a právních zpráv zde.

Chcete-li se přihlásit k odběru Daňových a právních zpráv, vyplňte prosím tento formulář.

O tomto článku

Autor Ondřej Havránek

EY Law Česká republika, advokát a vedoucí partner

Ondřej Havránek vede tým advokátů, kteří poskytují právní poradenství v oblasti transakcí, obchodního práva, nemovitostí, finančních služeb, duševního vlastnictví a informačních technologií.

Související témata Daňové a právní poradenství Law