Úvodník: Kde jsou vaši zaměstnanci?
Pokud jsou všichni vaši zaměstnanci na svém pracovišti, ať už ve výrobě, nebo v kanceláři, můžete rovnou přestat číst – anebo se můžete podívat, o jaké „radosti“ přicházíte. Pokud vaši lidé aspoň částečně pracují z domova, raději čtěte dál.
Cizí, ale výstižný termín „homeoffice“ skloňujeme v češtině už dlouho, ale v posledních téměř dvou letech se dostal i do slovníku těch zaměstnavatelů, kteří ho před pandemií považovali skoro za sprosté slovo. Na práci z domova jsme si všichni do značné míry zvykli a naučili jsme se s ní a se zaměstnanci na homeofficu pracovat. Firmy s námi často řeší, co a v jaké výši mají zaměstnancům refundovat (je toho málo a vyžaduje to neuvěřitelnou administrativu), zda to mají danit (většinou ano, zejména když chtějí zaměstnancům platit paušální částku) a také co všechno by měly ve svém fungování přenastavit, aby jim business běžel tak, jak má (toho je dost).
Existuje ale jedna oblast, která je téměř opředená bájemi a pověstmi – práce odkudkoli, která vypadá velmi lákavě. Proč sedět doma v kuchyni, když se dá pracovat i někde u moře pod slunečníkem? Zaměstnanci po takové možnosti často touží a zaměstnavatelé pochopitelně přemýšlejí, jak jim vyjít vstříc. Legislativa však na tak revoluční (i když dnešní optikou přirozený) vývoj není připravená a specifická a zjednodušená pravidla většinou nenabízí. Už od počátku pandemie se ukazuje, že práce odkudkoli je potenciálně velmi problematická, úřady nemají příliš pochopení a před souvisejícími riziky by zaměstnavatelé neměli zavírat oči. Ale stejně jsme slyšeli už tisíc a jednu zaručenou informaci a na vlastní oči někdy skutečně viděli firmy, které dovolují svým lidem pracovat od moře, z hor nebo od babičky ze Slovenska bez jakéhokoli časového omezení.
Ano, jsou firmy, které to umožňují. Ale buď pro to hodně udělaly – třeba se ve vybraných zemích zaregistrovaly k daním nebo pojistnému, změnily interní předpisy a pracovní smlouvy, aby dostály podmínkám tamní legislativy – nebo prostě jen strčily hlavy do písku s tvrzením, že „si toho nikdo nevšimne“. Přitom už řada zemí s radostí deklarovala, že se těší na daně nových plážových zaměstnanců, některé státy aktivně vyhledávají vzniklé stálé provozovny a jiné zase vyzývají zaměstnavatele k registraci k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. Peníze v rozpočtu totiž po pandemii chybí všude.
Řadu rizik může výrazně snížit třeba časové omezení homeofficu v zahraničí. Ale náhoda je b... – prostě nevyzpytatelná. Možná tak budete vyšetřovat pracovní úraz zaměstnance na druhém konci světa (dle nedávného německého rozsudku je cesta z postele k počítači pracovní cestou a uklouznutí na schodech z ložnice pak tedy pracovním úrazem). Možná budete řešit vyhoštění vašeho manažera, který si zařídil homeoffice na pláži, ale zapomněl, že má jen turistické vízum. Možná už máte stálou provozovnu a daňovou povinnost z příjmů právnických osob v zemi, která je tak populární, že tam statisticky pořád budete mít aspoň jednoho zaměstnance. A možná si nevědomky vezmete na svědomí duševní zdraví své mzdové účetní, které po skončení roku uložíte přepočítat mzdovou agendu zaměstnance, který se během pobytu v zahraničí stal tamním daňovým rezidentem, a tím pádem máte špatně jeho české odvody daně.
Je záslužné vycházet zaměstnancům vstříc a na dnešním pracovním trhu vám možná nic jiného nezbývá. Je ale na zvážení, zda vám nadšení zaměstnanci pracující odkudkoli stojí za související rizika. Částečně mohou pomoci alespoň jasná pravidla a pochopení, co vám v rámci nastavených mantinelů v zahraničí i doma hrozí. Zmiňované chybějící legislativní předpisy, které by vše zjednodušily, se možná aspoň pro daňovou oblast budou částečně skrývat již v aktuálně diskutované reformě mezinárodního zdanění, ale jejich dotažení a zavedení určitě nepřijde hned.
Buďte v novém roce raději opatrní, zároveň ale také zdraví a spokojení.
