45 !{ArticleDetails-ReadTime} 11. září 2020
Daňové a právní zprávy - září 2020

Daňové a právní zprávy - září 2020

!{LinkedContent-author-by}

René Kulínský

EY Česká republika, partner týmu daňového poradenství

René Kulínský je partnerem, který vede transakční daňové poradenství. Má zkušenosti s poradenstvím nadnárodních korporací i českých firem a fyzickým osobám. Je členem Komory daňových poradců ČR.

45 !{ArticleDetails-ReadTime} 11. září 2020
Související témata Daňové a právní poradenství

Úvodník: Návrh na zrušení superhrubé mzdy

Vládní koalice představila plán na zrušení superhrubé mzdy a v médiích to našlo odezvu. Svět komentuje. Odvážně.

Osobně si myslím, že na kontextu záleží. A protože mi v diskusích trochu chybí, tak si ho tady do úvodníku napíšu sám. Že jsme to už na různých místech psali a říkali a je to pořád dokola? Já vím. Ale stejně.

Daňová zátěž zaměstnance dnes efektivně činí 20,07 % z příjmů do stropu na sociální pojištění, 23,35 % nad tento strop. S finálním zatížením může více či méně pohnout sleva na poplatníka nebo jiné odpočty a slevy, ale pro zjednodušení tyto neuvažujme. 20,07 % oproti 23,35 % se láme dle výše stropu, což je dnes kolem 140 tisíc Kč hrubého měsíčně.

Všichni zaměstnanci rovněž platí pojistné na sociální a zdravotní pojištění ve výši 11 %, z příjmů nad strop už jen 4,5 %. Zaměstnavatelé ještě dodají 33,8 % na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance, resp. 9 % z příjmů zaměstnanců přesahujících strop.

Můžeme si říkat, že pojistné není daň a že zaměstnanec nemá se zaměstnavatelovou částí pojistného nic společného. Věřím, že většina lidí to při pohledu na výplatní pásku takto necítí. Když se podíváme kolik zaměstnavatele zaměstnanec stojí celkem a kolik z této částky dostane zaměstnanec na účet, zjistíme, že odvodové zatížení je asi 47 % u příjmů do stropu a 33 % z příjmů nad strop. Ta procenta jsem od oka o něco snížil oproti matematickému výsledku při výše uvedených předpokladech, neboť slevu na poplatníka mají všichni a její vliv na procento zatížení je závislý na výši příjmu a tak to prostě stejné procento zatížení nebude nikdy.

Zrušení superhrubé mzdy jako základu daně a související úpravy daňové sazby odvodové zatížení změní tak, že do stropu by to bylo 43 % a nad
strop 33 %. Stejné snížení procentního zatížení od oka jako v předchozím bodě.

Výsledek? Mírné snížení vysoké odvodové zátěže ze mzdy do 140 tisíc Kč měsíčně. Pořád to ale bude opravdu hodně.

Příjmy z podnikání bych vynechal, neboť je to trošku složitější na krátké a stále ještě intelektuálně poctivé podání, a omezím se jen na konstatování, že odvodové zatížení je nižší než u zaměstnanců, někdy hodně, a to pochopitelně zvyšuje atraktivitu švarcsystému.

Ostatní příjmy (resp. dílčí základy daně) podléhají lineární sazbě daně ve výši 15 %. A tady začíná ta skutečná změna.

Vtip je v tom, že progresivní zdanění 15 a 23 % se logicky nebude týkat pouze práce, ale všech typů příjmů. Pracovní návrh totiž sazby daně aplikuje na celkový základ daně – konkrétně základ daně do 48násobku průměrné mzdy (strop na sociální pojištění, tedy v roce 2020 oněch zmiňovaných 140 tisíc měsíčně) bude podléhat sazbě 15 %, základ daně nad tuto hranici sazbě 23 %.

A tak ačkoliv zaměstnanci obecně návrhu tleskají, koneckonců radovat se má člověk i z malých věcí, lidé s jinými příjmy to tak pozitivně nevidí.
Chcete příklad?

  • Pronajímatelé nemovitostí dnes platí 15% daň, nově až 23%.
  • Obchodníci s cennými papíry, kteří nesplní časový test pro osvobození, dnes zisk daní 15% sazbou, nově až 23%.
  • Příjmy ze závislé činnosti, které nepodléhají odvodům pojistného – dnes sazba 15 % (příp. až 22 % se solidární přirážkou), nově až 23 %. A u odstupného i rozdíl jednoho procentního bodu může činit statisíce.

Ano, zdanění práce sice skutečně o něco klesne, a dodávám že stále zůstane vysoké, ale zdanění ostatních příjmů neklesne v žádném případě. To bude stejné nebo dokonce vyšší. 8 % navíc není málo.

Vtip je v tom, že progresivní zdanění 15 a 23 % se logicky nebude týkat pouze práce, ale všech typů příjmů. Pracovní návrh totiž sazby daně aplikuje na celkový základ daně – konkrétně základ daně do 48násobku průměrné mzdy (strop na sociální pojištění, tedy v roce 2020 oněch zmiňovaných 140 tisíc měsíčně) bude podléhat sazbě 15 %, základ daně nad tuto hranici sazbě 23 %.
René Kulínský
EY Česká republika, partner týmu daňového poradenství
  • Transpozice DAC 6

    René Kulínský Karel Hronek

    Tento dokument se týká novely EU směrnice o správní spolupráci v oblasti daní („DAC“)[1 ]v souvislosti s povinnou automatickou výměnou informací ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat („DAC 6“).[2]

    Dne 14. srpna 2020 byl ve Sbírce zákonů konečně publikován zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie („EU“). Prostřednictvím tohoto zákona dochází k transpozici DAC 6 novelizací zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní („novela“).

    Níže shrnujeme vybrané postřehy v souvislosti s touto transpozicí.[3]

    Obecně

    • Zavádí se povinnost oznámit správci daně určitá přeshraniční uspořádání.[4]
    • Národní daňové úřady si budou takto získané informace automaticky vyměňovat.[5]

    Co je přeshraniční uspořádání?

    • Přeshraničním uspořádáním[6] je uspořádání, které se týká více členských států EU nebo členského státu EU a nečlenského státu a alespoň jeden účastník tohoto uspořádání
    • je daňovým rezidentem v jiné jurisdikci než jiný účastník tohoto uspořádání, 
    • je daňovým rezidentem alespoň ve dvou jurisdikcích,
    • odniká v jiné jurisdikci prostřednictvím stálé provozovny a dané uspořádání se jí týká,
    • vykonává činnost v jurisdikci, kde není rezidentem ani zde nemá stálou provozovnu,

    nebo toto uspořádání může dopadat na automatickou výměnu informací nebo na identifikaci skutečných majitelů.

    Která přeshraniční uspořádání podléhají oznamovací povinnosti?

    • Oznamovaným přeshraničním uspořádáním je přeshraniční uspořádání, které naplňuje alespoň jeden charakteristický znak.
    • Charakteristickým znakem je rys uspořádání, který je ukazatelem potenciálního rizika vyhýbání se daňovým povinnostem, a tyto znaky jsou uvedeny v příloze zákona.
    • Vybrané charakteristické znaky by měly být brány v úvahu, jen pokud splňují test hlavního přínosu. Test je splněn, pokud je získání daňové výhody hlavním přínosem nebo jedním z hlavních přínosů, které lze s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti přiměřeně očekávat, že z uspořádání vyplynou.[7]

    Tabulka níže poskytuje zjednodušený přehled charakteristických znaků.

    Test hlavního přínosu

    Bez testu

    Podmínka důvěrnosti ohledně daňové výhody.

    Odpočitatelné přeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce není daňovým rezidentem v žádné jurisdikci.

    Odměna odvozená od daňové výhody.

    Odpočitatelné platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce je daňovým rezidentem v jurisdikci na EU či OECD seznamu nespolupracujících jurisdikcí.

    Podstatně standardizovaná dokumentace či struktura.[8]

    Odpis aktiva ve více jurisdikcích.

    Umělý nákup ztrátové společnosti.[9]

    Osvobození od dvojího zdanění vůči jednomu příjmu uplatněno ve více jurisdikcích.[10]

    Změna charakteru příjmu vedoucí k nižšímu zdanění.

    Převody aktiv s významným rozdílem v ocenění protiplnění z po- hledu různých jurisdikcí.

    Kruhové transakce.

    Uspořádání, která mohou vést k narušení povinností souvisejících s výměnou informací o finančních účtech.[11]

    Odpočitatelné přeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce je rezidentem v jurisdikci, která neukládá korporát- ní daň z příjmů či ukládá nulovou / téměř nulovou sazbu.

    Uspořádání zahrnující netransparentní řetězec z pohledu právní- ho či z pohledu skutečného vlastnictví.

    Odpočitatelné přeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce (ve své jurisdikci) využívá plného osvobození od daně.[12]

    Využití jednostranných pravidel bezpečného přístavu v oblasti převodních cen.

    Odpočitatelné přeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce (ve své jurisdikci) využívá výhody z preferenčního daňového režimu.

    Převod těžko ocenitelných nehmotných aktiv mezi přidruženými entitami.[13]

     

    Vnitroskupinový přeshraniční převod funkcí, rizik či aktiv, pokud předpokládaný EBIT převodce v období tří let po převodu je méně než 50 % předpokládaného EBIT bez převodu.

    • Nutno zdůraznit, že DAC se nevztahuje na DPH, cla, spotřební daně či povinné příspěvky na sociální zabezpečení.

    Kdo oznamuje?

    • Povinnou osobou je primárně zprostředkovatel oznamovaného přeshraničního uspořádání, kterému je toto uspořádání známo nebo který má toto uspořádání v držení nebo pod svou kontrolou.
    • Uživatel oznamovaného přeshraničního uspořádání je povinnou osobou namísto zprostředkovatele
      • ode dne, kdy mu došlo sdělení o tom, že daný zprostředkovatel je vázán profesní mlčenlivostí ve vztahu k danému uspořádání; to neplatí, pokud má dané uspořádání jiného zprostředkovatele, který není vázán profesní mlčenlivostí; zprostředkovatel
        vázáný ve vztahu k danému uspořádání profesní mlčenlivostí je povinen tuto skutečnost včas sdělit ostatním jemu známým zprostředkovatelům a uživateli daného uspořádání;
      • či pokud dané uspořádání nemá zprostředkovatele.[14]
    • Zprostředkovatelem (hlavním) je obecně osoba, která toto uspořádání navrhuje, nabízí na trhu, organizuje, zpřístupňuje pro jeho zavedení[15] nebo řídí jeho zavedení[16] a která
      • je daňovým rezidentem v členském státě EU,
      • má stálou provozovnu v členském státě EU, prostřednictvím které poskytuje služby k danému uspořádání,
      • je zřízena dle práva či se řídí právem členského státu EU nebo
      • je registrována v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových či poradenských služeb v členském státě EU.
    • Zprostředkovatelem (vedlejším) je rovněž osoba splňující obdobné podmínky týkající se vztahu k EU uvedené výše, která ví nebo by měla vědět, že se zavázala poskytnout sama nebo prostřednictvím třetí osoby podporu, pomoc nebo poradenství, pokud jde o
      • návrh, nabízení na trhu nebo organizaci tohoto uspořádání,
      • zpřístupňování tohoto uspořádání pro zavedení nebo
      • řízení zavedení tohoto uspořádání.
    • Uživatelem uspořádání[17] je pak obecně osoba,
      • které je toto uspořádání zpřístupněno pro zavedení,
      • která je připravena toto uspořádání zavést nebo
      • která uskutečnila první krok pro jeho zavedení.

    Na koho se uplatňuje profesní mlčenlivost?

    • Profesní mlčenlivostí (pro účely těchto povinností) je povinnost zachovávat mlčenlivost podle
      • zákona o daňovém poradenství,
      • zákona o advokacii,
      • notářského řádu,
      • zákona o auditorech
      • práva jiného členského státu EU v rozsahu, v jakém se vztahuje na výměnu informací o oznamovaných přeshraničních uspořádáních.

    Za jakých okolností se oznamuje v ČR?

    • Zprostředkovatel oznamuje správci daně informace o daném uspořádání, pokud[18]
    1. je českým daňovým rezidentem,
    2. má v ČR stálou provozovnu, jejímž prostřednictvím poskytuje služby ve vztahu k danému uspořádání, a není daňovým rezidentem v žádném členském státě EU,
    3. je zřízen podle práva ČR (či se jím řídí) a není daňovým rezidentem v žádném členském státě EU ani nemá v žádném členském státě EU stálou provozovnu (jejímž prostřednictvím poskytuje služby k danému uspořádání) nebo
    4. je v ČR registrován v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových nebo poradenských služeb a není daňovým rezidentem v žádném členském státě EU, nemá v žádném státě EU stálou provozovnu (jejímž prostřednictvím poskytuje služby k danému uspořádání), není zřízen (neřídí se) podle práva žádného členského státu EU.
    • Uživatel oznamuje správci daně informace o daném uspořádání, pokud
    1. je českým daňovým rezidentem,
    2. má v ČR stálou provozovnu, která má z daného uspořádání prospěch, a není daňovým rezidentem v žádném členském státě EU,
    3. obdrží v ČR příjem nebo zde vytváří zisk a není daňovým rezidentem v žádném členském státě EU ani v žádném členském státě EU nemá stálou provozovnu (která má z daného uspořádání prospěch) nebo
    4. vykonává v ČR činnost a není daňovým rezidentem v žádném členském státě EU, nemá v žádném členském státě EU. stálou provozovnu, která má z daného uspořádání prospěch, neobdržel v žádném členském státě EU příjem ani v žádném členském státě EU nevytváří zisk.
    • V případě, kdy má vedle povinné osoby (uživatele) povinnost oznámit informace o oznamovaném přeshraničním uspořádání také jiný jeho uživatel v EU, má povinná osoba povinnost podat oznámení dle tohoto zákona, pouze pokud
    1. dohodla toto uspořádání se zprostředkovatelem tohoto uspořádání nebo
    2. řídí či koordinuje zavedení tohoto uspořádání, pokud k takové dohodě nedošlo.[19]
    • Povinná osoba není povinna podávat oznámení, pokud podala oznámení obsahující stejné údaje v jiném členském státě (podle obdobného ustanovení), nebo pokud ve vztahu k danému uspořádání podala oznámení v některém z členských států EU jiná povinná osoba a pokud toto oznámení obsahovalo stejné údaje.[20]
    • Na základě výše uvedeného není – dle našeho názoru – možno udělat jednoduchý závěr o tom, že vícero subjektů z různých členských států EU se může volně dohodnout na tom, v jakém státě EU bude oznámení podáno.

    Obsah oznámení

    • Oznámení by mělo obsahovat následující:
      • identifikační údaje zprostředkovatele a uživatele daného uspořádání a seznam osob, které jsou přidruženou entitou tohoto uživatele,
      • podrobné údaje o charakteristickém znaku naplňovaném daným uspořádáním,
      • shrnutí obsahu daného uspořádání,
      • den, kdy byl nebo má být učiněn první krok v zavedení daného uspořádání,
      • podrobné informace o ustanoveních právních předpisů nebo mezinárodních smluv, na kterých je dané uspořádání založeno,
      • hodnotu daného uspořádání,
      • identifikaci členského státu EU uživatele daného uspořádání a všech dalších členských států EU, které by tímto uspořádáním mohly být dotčeny,
      • identifikační údaje dalších osob, které by mohly být dotčeny tímto uspořádáním (které jsou spojeny s členským státem EU).

    Lhůta pro podání oznámení

    • Oznámení by mělo být podáno do 30 dnů ode dne (který nastane dříve), kdy
      • bylo uspořádání zpřístupněno pro zavedení,[21]
      • bylo uspořádání připraveno k zavedení[22]  nebo
      • byl učiněn první krok v zavedení daného uspořádání.
    • V případě, že oznámení podává vedlejší zprostředkovatel, podává se do 30 dnů ode dne, kdy tento zprostředkovatel poskytnul
      sám nebo prostřednictvím jiné osoby podporu, pomoc nebo poradenství ve vztahu k tomuto uspořádání.[23]
    • Oznámení o změně informací o typizovaném uspořádání[24] se podává do 30 dnů od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém k těmto změnám došlo.
    • Oznámení bude podáváno na tiskopise vydaném ministerstvem datovou zprávou.
    • Zákon rovněž obecně stanoví 10letou lhůtu pro uchování dokumentů týkajících se této povinnosti.

    Pokuty

    • Správce daně může v této souvislosti povinné osobě / zprostředkovateli uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy či pořádkovou pokutu do 500 000 Kč.

    Účinnost a přechodné ustanovení – povinnost platí již od 25. června 2018

    • Dle přechodného ustanovení se tato nová úprava uplatní již na oznamovaná přeshraniční uspořádání, k jejichž zavedení byl učiněn první krok v období od 25. června 2018 do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž původní lhůta pro podání oznámení pro toto přechodné období měla být do 31. srpna 2020.
    • Tato novelizace zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní měla původně nabýt účinnosti od 1. července 2020. Nicméně došlo ke zpoždění ve schvalovacím procesu a tato úprava nakonec nabyla účinnosti 29. srpna 2020.[25]
    • Z důvodu pandemie COVID a rovněž s ohledem na legislativní zdržení dochází v souladu s vládním nařízením[26] k odsunutí počátku DAC 6 reportingu v ČR obecně o 6 měsíců. Konkrétně by lhůty pro podání oznámení měly být dle našeho chápání posunuty následovně:
      • v případě oznamovaného přeshraničního uspořádání, k jehož zavedení byl učiněn první krok v období ode dne 25. června 2018 do dne 30. června 2020, lhůta skončí 28. února 2021,
      • v případě oznamovaného přeshraničního uspořádání, k jehož zavedení byl učiněn první krok v období ode dne 1. července 2020 do dne 28. srpna 2020 (tj. do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona), lhůta skončí 30. ledna 2021,
      • v případě oznamovaného přeshraničního uspořádání, které bylo zpřístupněno pro zavedení, připraveno k zavedení nebo k jehož zavedení byl učiněn první krok (či ve vztahu ke kterému vedlejší zprostředkovatel poskytnul podporu, pomoc nebo poradenství) ode dne 29. srpna 2020 do dne 31. prosince 2020, skončí dne 30. ledna 2021.

    V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku či na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

    Zákon, prostřednictvím něhož dochází k transpozici DAC 6, tj. reporting a povinná automatická výměna informací ve vztahu k oznamovaným přeshraničním uspořádáním, byl schválen a publikován ve Sbírce zákonů. Rovněž by v souladu s vládním nařízením dochází k odsunutí počátku DAC 6 reportingu v ČR obecně o 6 měsíců.

  • Vybrané postřehy z metodik Nizozemí, Francie, Belgie a Velké Británie ohledně praktických aspektů DAC 6

    René KulínskýKarel Hronek

    Tentokrát vám přinášíme vybrané postřehy z metodik vydaných daňovými správami v Nizozemí[27], Francii[28], Belgii[29] a Velké Británii[30] ohledně praktických aspektů DAC 6. V tomto dokumentu přinášíme pouze vybrané a zjednodušené postřehy, přičemž obecně vycházíme z našeho chápání rámcových shrnutí připravených našimi kolegy v jednotlivých zemích. Je nutno podotknout, že tyto metodiky se v budoucnu mohou měnit a při řešení konkrétních situací je vždy vhodné detailní posouzení všech relevantních aspektů a aktuálních interpretací.

    Test hlavního přínosu

    • Dle britské metodiky se jedná o objektivní test, tj. motivy účastníků jsou nerozhodné. Nicméně by neměl být naplněn v situaci, kdy je dosažení dané daňové výhody v souladu s cíli a principy relevantní daňové úpravy. Jako příklad je v této souvislosti uvedeno daňové zvýhodnění nákladů na výzkum a vývoj – jeho využití by samo o sobě nemělo vést k naplnění testu hlavního přínosu, jelikož poskytnutí této daňové výhody je v souladu se záměrem zákona – opačný závěr by však mohl platit v situaci, kdy by se uspořádání snažilo vytvořit takovou výhodu uměle.
    • Nizozemská metodika rovněž zdůrazňuje důležitost souladu s cíli a principy relevantní daňové úpravy při posuzování testu hlavního přínosu.
    • Obdobně pak francouzská metodika naznačuje, že pokud daňová výhoda plyne z využití daňových pobídek v souladu se záměrem  zákonodárce, nemělo by obecně dojít k naplnění testu hlavního přínosu.

    Charakteristický znak A3 – Podstatně standardizovaná dokumentace/struktura

    • Britská metodika naznačuje, že např. ISDA smlouvy by obecně neměly spadat pod tento znak, jelikož jsou obvykle výrazně  upravovány v důsledku komerčního vyjednávání protistran.
    • Nizozemská metodika naznačuje, že v případě uzavírání vnitroskupinových úvěrů dle jedné šablony se může jednat o podstatně standardizovanou dokumentaci, avšak obvykle by nemělo dojít k naplnění testu hlavního přínosu.

    Charakteristický znak B2 – Změna charakteru příjmu vedoucí k nižšímu zdanění

    • Zdá se, že britská metodika naznačuje to, že při likvidaci společnosti je legitimní zvážit výplatu dividendy (před likvidací) vs. výplatu likvidačního zůstatku (a jejich daňový režim) a tato úvaha by neměla vést k naplnění tohoto znaku (obdobné úvahy pak při prodeji společnosti).
    • Britská metodika naznačuje, že poskytnutí akciových opcí v rámci celkového balíčku odměňování by obecně za běžných okolností nemělo vést k naplnění tohoto znaku (tj. bez dodatečných umělých kroků cílených na osvobození daného příjmu).
    • Francouzská metodika uvádí jako příklad potenciálně spadající pod tento znak konvertibilní dluhopis nakoupený mateřskou společností umožňující částečnou konverzi zdanitelného úroku na osvobozený příjem.

    Charakteristický znak B3 – Kruhové transakce

    • Nizozemská metodika v této souvislosti uvádí příklad potenciálně spadající pod tento znak, a to vklad prostředků zahraniční mateřskou entitou nizozemské ztrátové entitě, která obratem poskytne úvěr zpět, přičemž proti úrokovým výnosům uplatní ztráty.

    Charakteristický znak C(1)(b)(ii) – Odpočitatelné platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce je daňovým rezidentem v jurisdikci na EU či OECD seznamu nespolupracujících jurisdikcí

    • Dle britské metodiky (a obdobně francouzské) je tento znak naplněn, pokud u daného uspořádání je daná jurisdikce na relevantním seznamu v okamžiku, od kterého se odvozuje lhůta pro reporting (co se týče uspořádání v přechodném období, tak dle britské metodiky by daná jurisdikce měla být na relevantním seznamu i k 1. červenci 2020).
    • Nizozemská metodika naznačuje, že rozhodným okamžikem je moment uzavření smlouvy (o úvěru).
    • Dle francouzské metodiky se jedná o jurisdikce na následujících dvou seznamech:

    Charakteristický znak C(1)(b)(i) – Odpočitatelnépřeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce je rezidentem v jurisdikci, která neukládá
    korporátní daň z příjmů či ukládá nulovou / téměř nulovou sazbu

    • Dle britské metodiky se téměř nulovou sazbou rozumí nominální (nikoliv efektivní) sazba nižší než 1 %.
    • Rozmezí 0 až 1 % rovněž uvádí nizozemská metodika.
    • Francouzská metodika oproti tomu uvádí efektivní sazbu nižší než 2 %.

    Charakteristický znak C(1)(c) – Odpočitatelné přeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce (ve své jurisdikci) využívá plného osvobození od daně

    • Dle britské metodiky tento znak míří na osvobození dané platby, nikoliv daňový status příjemce, tj. celkově osvobozený subjekt jako
      např. penzijní fond by neměl automaticky naplňovat tento znak.
    • Nizozemská metodika naznačuje, že struktury využívající domnělého úroku (deemed interest) mohou pod tento znak spadat – jako např. poskytnutí bezúročného úvěru zahraniční entitou, kdy je v Nizozemí odečten domnělý úrok, avšak v jurisdikci poskytovatele je nezdaněn.
    • Francouzská metodika, zdá se, osvobození od daně vykládá velmi široce – včetně např. nezdanění z titulu odečtu daňových ztrát.

    Charakteristický znak C(1)(d) – Odpočitatelné přeshraniční platby mezi přidruženými entitami, kdy příjemce (ve své jurisdikci) využívá výhody z
    preferenčního daňového režimu

    • Dle britské metodiky se preferenčním daňovým režimem rozumí kodlivý daňový režim na seznamu Forum on Harmful Tax Practices[31] či EU Code of Conduct Group.[32]
    • Oproti tomu nizozemská metodika naznačuje, že preferenční daňový režim je širší pojem než škodlivý daňový režim. 

    Charakteristický znak C2 – Odpis aktiva ve více jurisdikcích

    • Dle britské metodiky by tento znak neměl dopadat na stálou provozovnu za předpokladu, kdy jsou její příjmy zdaňovány v obou jurisdikcích (tj. jurisdikci centrály i stálé provozovny). Oproti tomu nizozemská metodika naznačuje, že takováto situace nejspíše naplní tento znak.
    • Dle nizozemské metodiky by pod tento znak rovněž mohly spadat případy zahraničních transparentních entit a finanční leasing se zahraniční entitou vedoucí k odpisu aktiva v obou jurisdikcích.

    Charakteristický znak C3 – Osvobození od dvojího zdanění vůči jednomu příjmu uplatněno ve více jurisdikcích

    • Dle britské metodiky by tento znak měl zjednodušeně dopadat na situace, kdy je daný příjem zdaněn pouze jednou, avšak úleva od dvojího zdanění je poskytnuta dvakrát. Situace, kdy má stálá provozovna příjem ze třetí země podléhající srážkové dani a úleva od dvojího zdanění je aplikována jak v zemi centrály, tak v zemi provozovny – taková situace by obecně neměla spadat pod tento znak za předpokladu, že je daný příjem zdaněn v zemi centrály i zemi provozovny.
    • Francouzská metodika naznačuje, že tento znak nemíří na eliminaci dvojího zdanění dle smluv o zamezení dvojího zdanění za předpokladu, že jejich aplikace je v souladu se záměry zákonodárce.
    • Francouzská metodika uvádí jako situaci potenciálně spadající pod tento znak půjčku akcií (stock lending), kdy si banka půjčuje akcie od zahraniční společnosti, přičemž jak banka, tak tato společnost si oproti svým daňovým povinnostem uplatňují daň sraženou u dividend vyplacených společností, jejíž akcie jsou předmětem půjčky.

    Charakteristický znak C4 – Převody aktiv s významným rozdílem v ocenění protiplnění z pohledu různých jurisdikcí

    • Britská metodika uvádí, že relevantním pro tento znak je daňový (nikoliv účetní) pohled.

    Charakteristický znak D1 – Uspořádání, která mohou vést k narušení povinností souvisejících s výměnou informací o finančních účtech

    • Dle britské metodiky by pod tento znak spadala například situace, kdy poradce radí přesun prostředků do jurisdikce bez reportovací povinnosti s cílem vyhnout se reportingu. Naopak banka jednoduše provádějící příkaz na přesun prostředků mezi účty obvykle nemá širší informace o dané transakci a obvykle by neměla mít povinnost reportovat. Následující aspekty mohou indikovat naplnění tohoto znaku:
      • Vysoce strukturovaná transakce tak, že vyhýbání se CRS reportingu je logickým odůvodněním struktury.
      • Transakce, která kromě vyhnutí se CRS reportingu není komerčně smysluplná.
      • Vlastnické struktury nastavené těsně pod reportovací limity.
    • Francouzská metodika uvádí mimo jiné následující příklady, které mohou spadat pod tento znak:
      • Použití elektronických měn jako alternativy standardních depozit.
      • Použití určitých derivátových kontraktů nepodléhajících reportingu, které mají znaky podkladových finančních aktiv, jež by reportingu podléhaly.
      • Uzavření účtu a převod všech prostředků do jurisdikce nepodléhající reportingu.

    Charakteristický znak D2 – Uspořádání zahrnující netransparentní řetězec z pohledu právního či z pohledu skutečného vlastnictví

    • Dle britské metodiky by pod tento znak spadalo například použití zastřených nominee společníků (undisclosed nominee shareholders). Na druhé straně by pod tento znak ale obecně neměly spadat situace, kdy jsou aktivně obchodované akcie drženy prostřednictvím custodiana či brokera. Dále, identifikace skutečného vlastníka v souladu s AML pravidly by obecně měla znamenat neaplikaci tohoto znaku.

    Charakteristický znak E2 – Převod těžko ocenitelných nehmotných aktiv mezi přidruženými entitami

    • Co se týče definice těžko ocenitelných nehmotných aktiv, britská i nizozemská metodika odkazuje na OECD TPG.

    Ostatní

    • Dle britské metodiky by prodloužení již existujícího uspořádání nemělo být považováno za nové uspořádání, aniž by došlo k materiální změně. Nizozemská metodika v této souvislosti naznačuje, že o nové uspořádání by se obecně mělo jednat tehdy, kdy změna „spouští“ nový charakteristický znak.
    • Britská metodika uvádí, že samotný převod akcií společnosti (bezjejího vědomí či souhlasu) by z ní obecně neměl činit účastníka transakce. Oproti tomu francouzská metodika naznačuje opačný závěr, pokud se jedná o větší než 25% podíl.
    • Nizozemská metodika uvádí, že fúze dvou nizozemskýchsesterských entit, které mají zahraničního akcionáře, naplňuje přeshraniční charakter.
    • Francouzská metodika naznačuje, že samotný fakt čekání nauplynutí časového testu, po kterém se poplatník kvalifikuje pro osvobození, by neměl být považován za uspořádání.
    • Belgická metodika naznačuje, že oznamování by obecně neměly podléhat následující služby: účetní služby, příprava daňového přiznání, příprava dokumentace k převodním cenám či asistence s daňovou kontrolou, popřípadě due diligence.

    V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku či na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

    Přinášíme vybrané postřehy z metodik vydaných daňovými správami v Nizozemí, Francii, Belgii a Velké Británii ohledně praktických aspektů DAC 6.

  • 10 pro 10: Judikatura k odpočtu na podporu výzkumu a vývoje

    Martin HladkýVladislav Pejchal 

    Vzhledem k pozitivnímu ohlasu na první sérii článků publikovaných v rámci seriálu 10 pro 10, ve kterých jsme se věnovali řadě nástrah identifikovaných při přípravě daňových přiznání, jsme se rozhodli připravit jeho pokračování. Nově vás provedeme judikáty, které ovlivnily určitou oblast mající dopad (nejen) v oblasti daně z příjmů právnických osob. Kromě aktuálního odpočtu na podporu výzkumu a vývoje („VaV“) se můžete těšit na témata daňových ztrát,
    prokazování daňové uznatelnosti služeb ze skupiny, dohady na bonusy a řadu dalších.

    Odpočet na podporu VaV zůstává pro daňové poplatníky oblíbeným nástrojem snižování daňové povinnosti, a správci daně se proto na tuto oblast již dlouho intenzivně zaměřují. Řada sporů přitom dospěla až k Nejvyššímu správnímu soudu („NSS“), jehož judikatura nám umožňuje popsat několik základních principů, které NSS relativně konzistentně deklaruje. Pro přehlednost jsme tyto principy rozdělili do 10 skupin, odkaz na příslušné judikáty najdete z důvodu přehlednosti textu v poznámkách pod čarou.

    1. Formální náležitosti projektu VaV

    Existence písemného projektu VaV splňujícího veškeré formální požadavky dle zákona o daních z příjmů („ZDP“) je základním předpokladem pro uplatnění odpočtu.[33] Pokud projekt VaV formální požadavky nesplňuje, nemusí již správce daně či soud zkoumat, zda se skutečně materiálně jednalo o VaV. Při absenci formálních náležitostí je totiž důsledek formálních pochybení ve všech případech pouze jediný, tedy neuznání odpočtu.[34]

    2. Potřebná míra ucelenosti projektu VaV

    Projekt VaV může být tvořen souborem dokumentů, tyto dokumenty ale musí představovat jeden ucelený celek. Není úkolem správce daně ani soudu, aby sami aktivně propojovali jinak nesouvisející dokumenty a dovozovali z nich formální a obsahové náležitosti projektu VaV.[35]

    3. Elektronická forma projektu VaV

    ZDP historicky stanovil, že projekt VaV musí být písemný dokument. V současném znění ZDP již povinnost písemného zachycení projektu VaV uvedena není. Dle staršího rozsudku NSS je pod pojmem písemnosti třeba rozumět zachycení textu na relativně trvalém nosiči, přičemž podoba tohoto nosiče (listina či elektronický soubor) není z právního hlediska rozhodující.[36] V této souvislosti je vhodné připomenout, že i v případě elektronické verze projektu VaV je poplatník povinen prokázat datum jeho elektronického podpisu.

    4. Cíl projektu VaV

    Vymezení cíle projektu VaV nekonkrétním textem tak, aby v budoucnosti bylo možné pod takový projekt zařadit neomezené množství budoucích zakázek, nepovažuje NSS za průkazné a reálně vyhodnotitelné. Dle NSS nelze situaci řešit tak, že společnost vytvoří obecný projekt VaV pro všechny budoucí zakázky, které spolu jinak nesouvisí a jejichž výzkumné cíle se liší.[37]

    5. Oddělená evidence výdajů

    Dle § 34b ZDP musí poplatník mj. evidovat výdaje zahrnované do odpočtu odděleně od ostatních výdajů. Smysl oddělené evidence spatřuje NSS ve vytvoření úplného soupisu všech výdajů vynaložených daňovým poplatníkem při realizaci VaV. Identifikace jednotlivých výdajů musí být natolik jednoznačná, aby nemohly vzniknout pochybnosti, který z výdajů je či není do odpočtu zahrnut.

    Zároveň musí být evidence takového charakteru, aby na jejím základě bylo možno propojit jednotlivé účetní doklady s evidovanými výdaji.[38] Dle našich praktických zkušeností však není správci daně v praxi vyžadováno, aby bylo o výdajích zahrnovaných do odpočtu účtováno na samostatných analytických účtech.

    6. Posouzení technických otázek – posudek znalce

    NSS opakovaně potvrdil, že správce daně zpravidla nedisponuje dostatečnými technickými znalostmi k posouzení přítomnosti technické nejistoty a ocenitelného prvku novosti. Jsou-li tyto aspekty pro danou věc relevantní, je správce daně povinen ustanovit znalce dle § 95 odst. 1 daňového řádu.[39,40] V praxi se proto relativně často setkáváme s tím, že správcům daně stačí napadnout absenci formálních náležitostí projektu či související evidence nákladů na VaV bez toho, aby rozporovali přítomnost ocenitelného prvku novosti či vyjasnění technické nejistoty.

    7. VaV na zakázku (na míru)

    V případě VaV na zakázku (na míru) je stěžejní, aby byl poplatník schopen doložit, že jeho činnost zahrnovala nové způsoby aplikace dostupných (stávajících) znalostí. Důkazy o vlastní vývojové činnosti jsou tedy stěžejním předpokladem pro prokázání splnění podmínek odpočtu. Průběh těchto tvůrčích činností by proto měl být průběžně zaznamenáván, aby byl naplněn znak systémovosti a současně aby bylo umožněno ověření existence prvků ocenitelné novosti a výzkumné nejistoty ohledně konečného výsledku.[41]

    Ocenitelný prvek novosti tedy může být obecně přítomen i při použití známých a již dříve používaných technologií. Zároveň skutečnost, že dodavatel byl opakovaně schopen dodat řešení požadovaná zákazníkem v jím zadaných termínech, automaticky neznamená, že se nejedná o VaV.[42]

    8. Závazné posouzení

    Pokud má poplatník pochybnosti o tom, zda lze náklady vynaložené na VaV zahrnout do odpočtu, může požádat správce daně o závazné posouzení. Žádost o závazné posouzení musí mimo ostatní náležitosti obsahovat také návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. Byť se správci daně v rozhodnutí o závazném posouzení specificky nevyjadřují ke skutečnosti, zda činnost poplatníka splňuje znaky VaV (či zda projekt VaV splňuje požadované formální náležitosti),[43] dokument do jisté míry snižuje praktické riziko napadení uplatnění odpočtu správcem daně. V řadě případů proto podání žádosti našim klientům doporučujeme.

    9. Outsourcing služeb

    Do odpočtu na VaV nelze, až na výjimky, zahrnout náklady na (externí) služby. Nehodlá-li (či nemůže) poplatník provádět veškeré činnosti VaV svými silami, ale nakoupí tyto činnosti jako službu, není dle NSS důvodu tento způsob provádění VaV daňově zvýhodňovat prostřednictvím podpory formou odpočtu na VaV.[44,45]

    10. Náhrady mzdy za dovolenou

    Možnost zahrnutí náhrad za dovolenou do odpočtu na podporu VaV byla odbornou veřejností již delší dobu diskutována. Touto otázkou se v roce 2015 zabýval koordinační výbor,[46] v rámci kterého Generální finanční ředitelství uzavřelo, že náklad nesouvisí přímo a bezprostředně s realizací projektu VaV, jelikož se zaměstnanec v době dovolené nepodílí na realizaci VaV. Následná rozhodnutí NSS[47,48] však jednoznačně (a podle našeho názoru zcela logicky) potvrdila, že je-li s ohledem na odpracované hodiny na výzkumných a vývojových pracích zřejmé, že dle zákoníku práce vzniká nárok na
    dovolenou, není racionálního důvodu tento výdaj nepovažovat za výdaj související s realizací projektu VaV.

    Cílem seriálu 10 pro 10 je upozornit na témata, se kterými se často setkáváme a která mohou mít (případně již měla) materiální dopad na daňovou pozici poplatníků. Vzhledem k zaměření a rozsahu článku však vybraných deset bodů nemůže nahradit kompletní přehled všech otázek, které v oblasti odpočtu na podporu výzkumu a vývoje společně řešíme.

    Pokud budete mít k výše uvedeným tématům jakékoliv otázky, obraťte se prosím na autory článku nebo na náš poradenský tým, se kterým spolupracujete.

    NSS dnes již konzistentně potvrzuje, že je-li s ohledem na odpracované hodiny na výzkumných a vývojových pracích zřejmé, že dle zákoníku práce vzniká nárok na dovolenou, není racionálního důvodu tento výdaj nepovažovat za výdaj související s realizací projektu VaV.

  • Informace o činnosti Finanční správy ČR za rok 2019 – co nás zaujalo

    Radek Matuštík

    Finanční správa („FS“) každý rok publikuje zprávu o své činnosti.[49] Ve zprávě komentuje nejen daňové inkaso, ale také kontrolní činnost, mezinárodní spolupráci v oblasti zdaňování nebo výkon dalších kompetencí. Níže shrnujeme, co nás za rok 2019 zaujalo.

    Inkaso daní

    • Inkaso nejvýznamnějších daní v roce 2019 pokračovalo v růstu. Nicméně správce daně uvedl některé důvody, pro které růst inkasa
      začal zpomalovat.
    • Například u daně z příjmů právnických osob v některých oborech inkaso začalo klesat – v oblasti výroby motorových vozidel, přívěsů
      a návěsů, výroby chemických látek nebo chemických přípravků nebo výroby pryžových a plastových výrobků.
    • V případě inkasa DPH nebyl naplněn rozpočtový cíl pro rok 2019. Dle správce daně mělo výrazně negativní efekt na inkaso pozastavení třetí a čtvrté fáze EET (zástupci svobodných povolání, zemědělci, podnikatelé v dopravě a další). Efektivita výběru byla nepřímo zasažena také judikaturou Nejvyššího správního soudu k zajišťovacím příkazům, která dle správce daně výrazně snížila jejich efektivitu.

    Kontrolní činnost

    • U kontrolní činnosti je dlouhodobě jasný trend klesajícího počtu daňových kontrol a postupů k odstranění pochybností („POP“)  kombinaci s rostoucími doměrky na jednu daňovou kontrolu/POP.
    • Například u postupů k odstranění pochybností v oblasti DPH klesl počet z 16 tis. v roce 2012 na 12,6 tis. v roce 2019. Nicméně pravděpodobnost, že POP skončí změnou daňové povinnosti, se již pohybuje okolo 75 % (7,7 tis. ukončených POP s rozdílem v roce 2012 oproti 10 tis. v roce 2019).
    • Klesající trend je také u počtu ukončených daňových kontrol. Například v roce 2012 bylo ukončeno zhruba 40 tis. daňových kontrol, zatímco v roce 2019 již pouze zhruba 10 tis. daňových kontrol. Průměrný doměrek u DPPO nicméně již přesáhl 1 milion Kč (1 030 tis. Kč), a to bez  ohlednění vlivu snížení daňových ztrát. Správce daně u DPPO v roce 2019 zkontroloval 0,3 % subjektů.
    • Z výše průměrného doměrku a relativně nízkého procenta kontrolovaných subjektů je zřejmé, že správce daně věnuje velkou pozornost výběru subjektů, u kterých provede daňovou kontrolu. 
    • Nejčastější nálezy byly v oblastech převodních cen, uplatňování odčitatelných položek a také osvobození úrokových výnosů z korunových dluhopisů.
    • Český správce daně začal provádět společné mezinárodní daňové kontroly, prozatím ve spolupráci s německou daňovou správou. Slibuje si od toho urychlení kontrol a větší jistotu poplatníků v mezinárodním měřítku.
    • Mezi další oblasti kontrolované správcem daně patří:
      • Neprůkazné vedení účetnictví a nesplnění povinnosti zveřejnit účetní výkazy v obchodním rejstříku – provinění identifikováno celkem ve 407 případech s celkovou uloženou částkou pokuty zhruba 5,23 mil. Kč.
      • Porušování povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku. 317 případů bylo předáno finančními úřady k prošetření orgánům činným v trestním řízení.
      • Od zavedení EET do konce roku 2019 provedla FS 53 tisíc kontrol dodržování souvisejících pravidel. Polovina skončila nálezem. Nejčastěji daňové subjekty nezaslaly údaje o tržbách správci daně, případně nevystavily související účtenky.
      • FS identifikovala 107 případů porušení povinnost provádět platby nad 270 tis. Kč bezhotovostně, za které udělila pokuty v průměru 20 tis. Kč za jeden prohřešek.

    Ostatní

    • FS aktivně spolupracuje s daňovými správami ostatních států, mimo jiné prostřednictvím žádostí o výměnu informací. V rámci EU nejčastěji žádá o informace z Německa, Slovenska a Velké Británie. Mimo EU jsou oslovovány nejčastěji Seychely, USA, Britské Panenské ostrovy, Lichtenštejnsko a Švýcarsko.
    • V roce 2019 bylo podáno 40 žádosti o závazné posouzení v oblasti převodních cen. Dalších 11 žádostí bylo podáno pro bilaterální posouzení (tedy ve spolupráci se zahraničním správcem daně). FS závazné posouzení jednoznačně doporučuje: „Pro daňové subjekty je výhodné předcházet daňové kontrole tím, že využijí institut závazného posouzení a požádají předem FS o posouzení způsobu tvorby převodních cen mezi spojenými osobami.“
    • Téměř 80 % veškerého prominutého příslušenství daně bylo v oblasti porušení rozpočtové kázně. V oblasti promíjení daně tvoří prominutá daň za porušení rozpočtové kázně 98 % z celkové prominuté daně.
    • V roce 2019 by podáno 6 tis. odvolání proti rozhodnutím o vyměření daně. Prvostupňový správce daně v tom samém roce vyhověl 1 080 odvoláním, 496 jich zastavil a 284 zamítnul pro nepřípustnost či podání po lhůtě (rozhodoval přitom i o odvolání z předchozích let).
    • Samotné OFŘ rozhodovalo o 5 685 odvoláních. Z toho 725 vyhovělo, 675 vyhovělo částečně, 107 rozhodlo v neprospěch daňového subjektu (tzn. zhoršení pozice oproti rozhodnutí prvostupňového správce daně) a 4 178 zamítlo.

    Spolupráce s orgány činnými v trestním řízení

    FS zveřejnila několik případů vyplývajících ze spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Níže vybíráme některé z nich.

    • Morchella I a Morchella II – Daňová Kobra v průběhu roku 2019 rozkryla případ rozsáhlého krácení daní v oblasti reklamních služeb. Devět daňových subjektů bylo obviněno z „zkrácení daně, poplatku a povinné platby“ a „legalizaci výnosů z trestné činnosti“. Důvodem bylo úmyslné vystavování fiktivních či nadhodnocených faktur v účelově vytvořeném řetězci a vylákání výhody na DPH.Daňové subjekty takto skrze nastrčené bílé koně vylákaly za roky 2013–2018 až 100 mil. Kč.
    • Elektronická evidence tržeb – Regionální Kobra v roce 2019 dopadla pachatele, kteří pronikli do systému EET. FS avizuje, že nedošlo k narušení samotného systému, pachatelé pouze docílili zatajení svých tržeb ve výši 45 mil. Kč.
    • Obchodování s vínem – 11 právnických a 14 fyzických osob se rozhodlo skrze svého hlavního organizátora vylákat výhodu v oblasti prodeje vína. Společná účetní na základě pokynů organizátora upravovala účetnictví o faktury za prodeje vína, které ve skutečnosti nikdy neproběhly. Fiktivní dodávky vína dosáhly milionu litrů.
    • Pracovní agentury – FS podala trestní oznámení na daňový subjekt, který vykazoval ve svém kontrolním hlášení poskytování běžných služeb, avšak ve skutečnosti jeho činnost spočívala v pronájmu pracovní síly. Efektivně se tak jednalo o provozování pracovní agentury. Nadto si zmíněná „pracovní agentura“ vypomáhala fiktivními fakturami na vstupu, u kterých si uplatňovala odpočet DPH na vstupu. 

    V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

    Finanční správa každý rok publikuje zprávu o své činnosti. Nejčastější nálezy v roce 2019 byly v oblastech převodních cen, uplatňování odčitatelných položek a také osvobození úrokových výnosů z korunových dluhopisů.

  • Daňová kontrola převlečená za místní šetření

    David Kužela, Jakub Tměj

    Nejvyšší správní soud („NSS“) posuzoval, jaké aktivity správce daně jsou ještě místním šetřením, a kdy se již naopak jedná o daňovou kontrolu. Rozhodnutí může mít důležitý dopad na probíhající daňové kontroly a vyvolává řadu zajímavých otázek.

    • V praxi nejsou neobvyklé situace, kdy správce daně provádí poměrně obsáhlá místní šetření, například si domluví neformální schůzku, ze které si následně odnáší odpovědi na desítky otázek z předpřipravených dotazníků, obsáhlé podklady a příslib dodání dalších dokumentů. Často jde o detailní diskuze ohledně specifických a citlivých daňových oblastí, například převodních cen či odpočtu na podporu výzkumu a vývoje.
    • Jeden takový případ nedávno řešil NSS, když posuzoval, zda se ve skutečnosti nejednalo o skrytou daňovou kontrolu.

    Situace

    • Již před zahájením místního šetření správce daně instruoval poplatníka, aby připravil všechny relevantní podklady pro uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje („R&D odpočet“) za několik zdaňovacích období.
    • Samotné šetření proběhlo formou obsáhlé diskuze nad předloženými podklady, přičemž kopie některých správce daně převzal k dalšímu vyhodnocení.
    • Po ukončení místního šetření si správce daně vyžádal doplnění dalších podkladů.
    • Po více než rok trvajícím vyhodnocování předložených dokumentů zahájil správce daně u poplatníka v rozsahu R&D odpočtu daňovou kontrolu. 
    • Krajský soud s odkazem na dřívější judikaturu uzavřel, že správce daně z mezí místního šetření nevybočil, jelikož po poplatníkovi nepožadoval předložení kompletního účetnictví za účelem posouzení celkové daňové povinnosti, ale posuzoval podklady pouze k jednomu dílčímu aspektu, tj. k R&D odpočtu.

    Rozhodnutí NSS

    • NSS odůvodnění krajského soudu odmítl. Zdůraznil, že i daňová kontrola může být prováděna v omezeném rozsahu, a proto ze zaměření místního šetření jen na R&D odpočet nelze krajským soudem uvedený závěr vyvodit.
    • Podle NSS je naopak rozhodné, zda správce daně pouze „mapoval terén“, nebo zda již ověřoval oprávněnost uplatněného odpočtu.
      Přitom je třeba zohlednit všechny výše uvedené skutečnosti, tzn. skutečný průběh před, během i po místním šetření. Rozsudek
      indikuje, že vzhledem k okolnostem případu k překročení mezímístního šetření dojít mohlo.
    • Konkrétní posouzení věci bude nyní znovu na krajském soudu, kterému byl případ vrácen. 

    Praktické dopady

    • Reklasifikace místního šetření na daňovou kontrolu může mít v praxi zásadní dopady, zejména pokud jde o běh lhůty pro stanovení daně. Pokud by byla daňová kontrola fakticky zahájena již místním šetřením (případně obdobným úkonem), došlo by zároveň k prodloužení této lhůty; naopak, následné formální zahájení kontroly (které by fakticky bylo jejím pokračováním) už by k takovému prodloužení nevedlo.
    • V krajním případě nelze ani vyloučit, že by navazující zahájení daňové kontroly mohlo být považováno za její nepřípustné opakovaní (to ostatně ve své kasační stížnosti namítal poplatník v daném případě a bude zajímavé, jak se k tomuto argumentu soudy v dalším kole postaví).
    • Tento rozsudek tedy může omezit manévrovací prostor správce daně, zejména v situaci, kdy aktuálně probíhající daňové kontrole předcházelo místní šetření (nebo jiné neformální jednání). Bude zajímavé sledovat, jak na něho zareaguje budoucí praxe finančních úřadů.
    • Obecně nicméně doporučujeme k využití výše uvedených závěrů přistupovat obezřetně a procesní strategii vždy přizpůsobit okolnostem konkrétního případu.

    V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

    Nejvyšší správní soud posuzoval, jaké aktivity správce daně jsou ještě místním šetřením, a kdy se již naopak jedná o daňovou kontrolu. Rozhodnutí může mít důležitý dopad na probíhající daňové kontroly a vyvolává řadu zajímavých otázek.

  • Potvrzeno Nejvyšším soudem – zaměstnanec v Praze nesmí mít vyšší mzdu než zaměstnanec konající stejnou práci v jiné lokalitě

    Barbora Suchá

    Nejvyšší soud České republiky („NS“) poprvé řešil případ (21 Cdo 3955/2018), ve kterém se zaměstnanec vykonávající práci v regionu domáhal stejné mzdy, jakou pobírá zaměstnanec téhož zaměstnavatele konající stejný druh práce v Praze. Konkrétně se jednalo o řidiče České pošty, s.p., přičemž řidič s místem výkonu práce v Olomouci pobíral o tři tisíce korun nižší mzdu než jeho kolega řidič v Praze.

    Základním pravidlem odměňování zaměstnanců je podle ustanovení § 110 zákoníku práce, že za stejnou práci či práci stejné hodnoty musí zaměstnanci dostat stejnou mzdu. Při posuzování, zda se jedná o stejnou práci, lze přihlédnout ke složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, pracovním podmínkám, pracovní výkonnosti a výsledkům práce.

    Dle NS se jedná o „taxativní výčet hledisek, která se týkají výhradně (interních) podmínek, za nichž je práce u zaměstnavatele vykonávána, jež přímo její výkon ovlivňují, podle nichž lze pro účely posouzení, zda se jedná o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, posuzovat „obtížnost pracovních podmínek“ ve smyslu ustanovení § 110 odst. 2 zák. práce. S jinými hledisky týkajícími se vnějších podmínek, v nichž zaměstnavatel působí a zaměstnanec pro něj vykonává práci, vlastní výkon práce neovlivňujících, zákonodárce nepočítá. Kdyby tak chtěl učinit, jistě by tento svůj úmysl v platné právní úpravě vyjádřil; z tohoto důvodu nelze připustit jakýkoliv extenzivní výklad jdoucí nad daný zákonný rámec.“

    Logickou argumentaci zaměstnavatele, že odlišné podmínky v jednotlivých lokalitách (míra koncentrace institucí, hustota zabydlení, kupní síla obyvatel, počet potenciálních zaměstnanců cena bydlení, dopravy, zboží a služeb) mají za následek i odlišnou koncentraci a složení zaměstnavatelů, NS uznal. Souhlasil i s tím, že vyšší nabídka na trhu práce v Praze má logické dopady ve výši mzdy zaměstnanců, o něž zaměstnavatelé „bojují“ nabídkou lepších pracovních podmínek, včetně mzdových, tj. ve vyšší obecné ceně (hodnotě) práce.

    Nicméně při výkladu výše uvedeného ustanovení byl NS přesto nucen uzavřít, že „z hlediska zásady rovného odměňování podle ustanovení § 110 zák. práce nejsou pro posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o stejnou práci nebo o práci stejné hodnoty, významné … sociálněekonomické podmínky a jim odpovídající výše nákladů na uspokojování životních potřeb v místě, kde zaměstnanec na základě pracovní smlouvy pro zaměstnavatele vykonává práci.“

    Dovolání zaměstnavatele tedy NS zamítl a potvrdil rozhodnutí soudů nižších instancí, že mzda zaměstnanců v Praze nesmí být vyšší než mzda zaměstnanců stejného zaměstnavatele vykonávajících stejnou práci (či práci stejné hodnoty) v jiných lokalitách ČR. O překvapivý závěr se nejedná – v pracovněprávních kruzích byla tato úprava zákoníku práce a zřejmý rozpor praxe s ní – známa dlouhodobě.

    Nicméně nyní to máme autoritativně potvrzeno černé na bílém a rozhodnutím NS se budou řídit i soudy nižší. Jak se k otázce postaví Ústavní soud, pokud Česká pošta podá ústavní stížnost, se uvidí.

    Jistou možností, jak nelogičnost zákona napravit, by byla urychlená legislativní změna. Ovšem Ministerstvo práce a sociálních věcí se k rozsudku již vyjádřilo v tom smyslu, že rovné zacházení se zaměstnanci napříč regiony považuje za žádoucí a novelu zákoníku práce, která by tuto problematiku upravila, chystat nebude. S touto variantou tedy nyní počítat nelze.

    S čím naopak s narůstající publicitou rozsudku NS počítat lze, je hrozba, že rovného odměňování se začnou aktivně domáhat i zaměstnanci celé řady dalších celonárodních zaměstnavatelů – obchodních řetězců, bank, pojišťoven atd. Tito zaměstnavatelé by proto měli urychleně zkontrolovat svou mzdovou praxi napříč regiony a zodpovědět si otázku, zda je jejich konkrétní situace podobná té, kterou řešil Nejvyšší soud u České pošty. Situace totiž samozřejmě není bezvýchodná, zákoník práce umožňuje rozlišovat složitost pracovní činnosti např. na základě složitosti předmětu práce, míry odpovědnosti za škodu, zdraví a bezpečnost nebo fyzické, smyslové a duševní zátěže (§ 110 odst. 3 zákoníku práce).

    Bylo by však vhodné mít odlišné mzdové ocenění u jednotlivých pracovníků odůvodněno právě v souladu s těmito zásadami zákoníku práce, aby se zaměstnavatel v případě sporu mohl opřít o argumentaci, se kterou se bude moci ztotožnit i soud. Pouhá existence různých životních nákladů podle NS mezi takové důvody nepatří.

    V případě porušení zásady rovného zacházení totiž hrozí zaměstnavatelům nejen žaloby zaměstnanců na náhradu škody (doplacení mezd), ale i pokuta ze strany Státního úřadu inspekce práce.

    V případě dotazů se prosím obraťte na autorku článku nebo na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

    Nejvyšší soud ČR poprvé potvrdil, že výkon práce v jiném regionu není důvodem pro to, aby zaměstnanci stejného zaměstnavatele dostávali rozdílnou výši mzdy. Zaměstnavatelé působící ve více regionech ČR budou nyní nuceni přehodnotit svou praxi, kdy typicky zaměstnancům v Praze vyplácejí vyšší
    mzdy, protože za takovýto postup jim hrozí žaloby a sankce.

  • Zobrazit citace

    [1] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:32011L0016
    [2] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=OJ:L:2018:139:TOC
    [3] https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=572
    [4] Dle zákona a důvodové zprávy ze skutečnosti, že správce daně na základě oznámení nepodnikne kroky, nelze vyvozovat, že se jedná o předběžné daňové rozhodnutí.
    [5] K první výměně informací by mělo dojít 30. dubna 2021 (původně plánováno k 1. listopadu 2020).
    [6] pojmu „uspořádání“, který není v zákoně blíže vymezen, důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že jej lze vymezit následujícím způsobem: oznamované přeshraniční uspořádání je záměrně vytvořeným nebo záměrně sděleným popsatelným a dostatečně určitým předpisem určitého chování sestávajícím z jednoho nebo více kroků, naplňujícím alespoň jeden vymezený charakteristický znak a majícím přeshraniční účinky, který byl alespoň v hrubých rysech projeven navenek, bez ohledu na to, zda byl poskytnut za úplatu, nebo nikoliv.
    [7] Důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že test hlavního přínosu spočívá ve zkoumání, zda existuje příčinná souvislost mezi charakteristickým znakem uspořádání a daňovou výhodou, kterou lze očekávat, pokud bude uspořádání použito. Pokud dané uspořádání vede k daňové výhodě právě proto, že naplňuje posuzovaný charakteristický znak, a pokud by daný znak nemělo, nevedlo by k daňové výhodě, pak je splněn test hlavního přínosu. Pokud naopak dané uspořádání vede k daňové výhodě, ať již daný charakteristický znak jinak naplňuje nebo nenaplňuje, pak test hlavního přínosu splněn není, protože to není právě tento znak, který k zisku daňové výhody vede. Pokud tak například uspořádání umožňuje docílit daňové výhody bez ohledu na to, zda je veřejně známé, či nikoliv, pak nenaplňuje charakteristický znak důvěrnosti, i když je s uspořádáním nakládáno důvěrně. V daném případě má ale zachování důvěrnosti jiný důvod než získání daňové výhody, například může jít o prostou ochranu know-how zprostředkovatele. Důvodová zpráva rovněž v této souvislosti naznačuje, že mohou nastat situace, kdy jsou určité postupy činěny nezávisle na získání daňové výhody, protože sledují jiný cíl, a z toho důvodu jsou dané charakteristické znaky spojeny s testem hlavního přínosu
    [8] Důvodová zpráva naznačuje, že tento znak se zásadně překrývá s vymezením typizovaného uspořádání.
    [9] V souvislosti s tímto rysem důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že si lze například představit uspořádání, jehož cílem je získat za nízkou cenu práva průmyslového vlastnictví držená různými společnostmi tak, že je vyhledána společnost s nízkou hodnotou, ať již proto, že je ve ztrátě, nebo proto, že se k tomuto stavu blíží, je pořízena za nízkou cenu, tato práva budou převedena na jejího nabyvatele a následně bude ukončena její činnost. Jde tak také o vyvíjení vykonstruovaných kroků, avšak popsané uspořádání není zaměřeno na získání daňové výhody, a proto by nemělo splňovat test hlavního přínosu.
    [10] Z aktuálního znění tohoto charakteristického znaku není zcela zřejmé, zda míří pouze na osvobození, či šířeji na jakoukoliv úlevu (což se jeví jako záměr DAC 6). V tuto chvíli – do okamžiku případné odlišné oficiální interpretace – bychom se spíše přikláněli tento znak vykládat v souladu s DAC 6.
    [11] V souvislosti s tímto charakteristickým znakem důvodová zpráva uvádí, že vedlejším zprostředkovatelem může být banka, pokud se vědomě podílí na realizaci kroků obcházejících Společný standard pro oznamování OECD. Pokud však banka pouze umožní otevření bankovního účtu, aniž by měla znalost o tom, že má být tento účet použit v rámci uspořádání, jehož cílem je obcházení společného standardu pro oznamování, pak vedlejším zprostředkovatelem nebude.
    [12] Z aktuálního znění tohoto charakteristického znaku není zcela zřejmé, zda odkazuje na daňový režim dané platby (což se jeví jako záměr DAC 6), či poplatníka jako celku. V tuto chvíli – do okamžiku případné odlišné oficiální interpretace – bychom se spíše přikláněli tento znak vykládat v souladu s DAC 6.
    [13] Důvodová zpráva v souvislosti s tímto charakteristickým znakem zmiňuje investiční nástroje jako deriváty. Není zřejmé, co přesně bylo záměrem této poznámky (finanční instrumenty nejsou běžně chápány jako podmnožina těžko ocenitelných nehmotných aktiv).
    [14] Dle důvodové zprávy nemá uspořádání zprostředkovatele například v případě, kdy bylo připraveno tzv. in-house, tedy samotným uživatelem. Pokud však uspořádání bylo připraveno v rámci skupiny jinou její členskou entitou, pak je tato jiná členská entita zprostředkovatelem uspořádání ve vztahu k těm entitám, kterým bylo uspořádání následně poskytnuto. Zprostředkovatelem dle důvodové zprávy není zaměstnanec právnické osoby vykonávající pro tuto činnost související s vytvářením, nabízením a zaváděním přeshraničních uspořádání.
    [15] Dle důvodové zprávy pojem „zpřístupnění pro zavedení uspořádání“ zahrnuje veškerou činnost, v důsledku které může veřejnost získat přístup k navrženému uspořádání a individuálně si ho vybrat pro jeho zavedení.
    [16] Dle důvodové zprávy pojem „řízení zavedení uspořádání“ zahrnuje i koordinační činnosti.
    [17] Uživatel uspořádání odpovídá pojmu „příslušný daňový poplatník“ dle DAC 6.
    [18] Dle důvodové zprávy se jedná o kaskádu, přičemž je formulována tak, že vyšší stupeň této kaskády je relevantní pouze v případě, kdy v žádném členském státě EU není splněn žádný z nižších stupňů kaskády. Oznámení se pak obecně podává v tom členském státě, který je uveden v nejnižším stupni kaskády. V případě, že je jiný členský stát uveden v nižším stupni této kaskády, než ve kterém je uvedena Česká republika, nemá zprostředkovatel oznamovací povinnost podle tohoto zákona.
    [19] Dle důvodové zprávy se opět jedná o kaskádu, přičemž povinnost oznámit má ten uživatel, který je na nižším stupni kaskády.
    [20] Dle důvodové zprávy se zdá, že toto míří na situace, kdy je ČR ve stejném stupni kaskády jako jiný členský stát EU.
    [21] Dle důvodové zprávy se zpřístupněním pro zavedení rozumí skutečnost, že je uspořádání hotové, obchodovatelné a nabízené na trhu.
    [22] Dle důvodové zprávy se připravením k zavedení rozumí skutečnost, že bylo dokončeno přizpůsobení uspořádání na míru konkrétního uživatele.
    [23] I v tomto případě však dle důvodové zprávy platí objektivní základní limit této lhůty.
    [24] Typizovaným uspořádáním je uspořádání, které je navrženo, nabízeno na trhu, připraveno k zavedení nebo zpřístupněno tak, že je možno jej bez podstatných úprav zavést u uživatele. Pro tento typ uspořádání mohou platit pravidla odlišná od těch naznačených v tomto dokumentu.
    [25] Alespoň tak to chápou autoři článku.
    [26] Předmětný návrh nařízení vlády o mimořádném prodloužení DAC 6 lhůt byl dle našeho chápání schválen na jednání vlády dne 7. září 2020 - https://apps.odok.cz/djv-agenda?date=2020-09-07

    [27] https://www.ey.com/en_gl/tax-alerts/dutch-government-issues-decree-with-tax-authorities--guidance-on-reportable-cross-border-arrangements 

    [28] https://taxnews.ey.com/news/2020-1283-france-publishes-additional-official-tax-guidelines-on-mandatory-disclosure-rules a rovněž zde: https://globaltaxnews.ey.com/news/2020-5392-france-publishes-official-tax-guidelines-on-mandatory-disclosure-rules
    [29] https://globaltaxnews.ey.com/news/2020-6104-belgiums-tax-authority-publishes-mdr-faqs
    [30] Blíže zde: https://globaltaxnews.ey.com/news/2020-6035-uk-tax-authority-publishes-mandatory-disclosure-regime-guidance a rovněž zde: https://www.gov.uk/hmrc-internal-manuals/international-exchange-of-information/ieim60000025
    [31] https://www.oecd.org/tax/beps/harmful-tax-practices-peer-review-results-on-preferential-regimes.pdf
    [32]https://www.consilium.europa.eu/register/en/content/out?typ=SET&i=ADV&RESULTSET=1&DOC_TITLE=&CONTENTS=&DOC_ID=9639%2F18&DOS_INTERINST=&DOC_SUBJECT=&DOC_SUBTYPE=&DOC_DATE=&document_date_from_date=&document_date_from_date_submit=&document_date_to_date=&document_date_to_date_submit=&MEET_DATE=&meeting_date_from_date=&meeting_date_from_date_submit=&meeting_date_to_date=&meeting_date_to_date_submit=&DOC_LANCD=EN&ROWSPP=25&NRROWS=500&ORDERBY=DOC_DATE+DESC
    [33] Rozhodnutí NSS č.j. 7 Afs 39/2014-48 z 25. září 2014, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [34] Rozhodnutí NSS č.j. 3 Afs 304/2016-37 z 28. března 2018, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [35] Rozhodnutí NSS č.j. 8 Afs 72/2018-52 z 25. května 2020, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [36] Rozhodnutí NSS č.j. 2 Afs 24/2012-34 z 29. listopadu 2013, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [37] Rozhodnutí NSS č.j. 10 Afs 77/2017–53 z 24. listopadu 2017, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [38] Rozhodnutí NSS č.j. 9 Afs 144/2016-51 ze 12. ledna 2017, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [39] Rozhodnutí NSS č.j. 10 Afs 24/2014-119 z 11. června 2015, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [40] Rozhodnutí NSS č.j. 1 Afs 174/2016-38 z 27. září 2016, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [41] Rozhodnutí NSS č.j. 7 Afs 447/2018-55 z 25. června 2020, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [42] Rozhodnutí NSS č.j. 10 Afs 24/2014-119 z 11. června 2015, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [43] Rozhodnutí NSS č.j. 10 Afs 77/2017-53 z 24. listopadu 2017, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [44] Rozhodnutí NSS č.j. 1 Afs 96/2018-42 z 3. října 2018, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [45] Rozhodnutí NSS č.j. 1 Afs 97/2018-41 z 26. července 2018, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [46] Koordinační výbor 451/22.04.15, k dispozici zde
    [47] Rozhodnutí NSS č.j. 1 Afs 429/2018-41 z 10. prosince 2019, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [48] Rozhodnutí NSS č.j. 7 Afs 62/2019-32 z 16. prosince 2019, k dispozici na stránkách Nejvyššího správního soudu zde
    [49] https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/dane/danove-a-celni-statistiky/zpravy-o-cinnosti-financni-a-celni-sprav/2019/zprava-o-cinnosti-financni-spravy-cr-a-c-38924

!{ArticleSummary-Heading}

Daňové a právní zprávy - září 2020. 

Archiv daňových a právních zpráv zde.

Chcete-li se přihlásit k odběru Daňových a právních zpráv, vyplňte prosím tento formulář.

!{AboutThisArticle-Heading}

!{LinkedContent-author-by}

René Kulínský

EY Česká republika, partner týmu daňového poradenství

René Kulínský je partnerem, který vede transakční daňové poradenství. Má zkušenosti s poradenstvím nadnárodních korporací i českých firem a fyzickým osobám. Je členem Komory daňových poradců ČR.

Související témata Daňové a právní poradenství