Dne 24. února 2020 schválila vláda návrh zákona o hromadném řízení a dne 6. března 2020 návrh předložila Poslanecké sněmovně jako tisk č. 775.
Jedná se o přepracované znění původního návrhu zákona o hromadných žalobách. Předpokládané datum účinnosti toho zákona je stanoveno na 1. ledna 2022.
Význam hromadných žalob pro finanční sektor a evropské souvislosti
Po prvním neúspěšném a odbornou veřejností silně kritizovaném návrhu zákona o hromadných žalobách připravilo Ministerstvo spravedlnosti nový přepracovaný návrh zákona tentokrát o hromadném řízení. Přepracované znění si dle našeho názoru zaslouží neméně pozornosti vzhledem k tomu, že celkově tato inciativa zavádí zcela nový a v našem právním řádu dosud neexistující procesní postup. Logicky lze očekávat, že návrh zákona bude mít velký dopad zejména na finanční instituce, které své služby a produkty nabízí spotřebitelům.
Evropská unie již delší dobu vybízí členské státy, aby přijaly právní úpravu, která by umožňovala procesní kolektivní ochranu práv a sama je aktivní v přípravě směrnice Evropského parlamentu a Rady o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (2018/0089/COD). Návrh směrnice momentálně čeká na postoj Rady a svolání Rozpočtového dohodovacího řízení.
Ministerstvo spravedlnosti národní inciativu obhajuje tím, že přijetí směrnice nemá jednoznačně stanovený časový rámec, a navíc směrnice má být minimálním standardem pro tzv. zástupné žaloby. Přijetí národní úpravy hromadných žalob proto nepovažuje za problematické. Z pohledu adresátů právních norem, mj. finančních institucí, nepovažujeme zvolený přístup za ideální, neboť se může ukázat potřeba navrhovaný zákon v relativně krátké době po přijetí měnit a upravovat. Také se může ukázat, že národní úprava zvolila v některých částech jiný, přísnější postoj, který bude z pohledu finančních institucí představovat zvýšené riziko.
Stěžejní ustanovení
Podstata navrhované hromadné žaloby spočívá v tom, že jednou žalobou jsou uplatněny všechny nároky vzniklé z jediné protiprávní činnosti, které tak lze vymoci v jednom soudním řízení. Věcná působnost se pro začátek vztahuje na nároky týkající se právních poměrů mezi podnikatelem (např. finanční institucí) a spotřebiteli, ale zákonodárce do budoucna nevylučuje případné další rozšíření působnosti za podmínky, že se zákon osvědčí.
Současný návrh zákona o hromadném řízení dává procesní legitimaci k podání hromadné žaloby a) členu skupiny, b) neziskové osobě a c) speciální neziskové osobě – tzv. spotřebitelské neziskové osobě, která je zapsána na seznam osob oprávněných k podání žalob na zdržení se protiprávního jednání vedený Evropskou komisí v souladu se zákonem upravujícím ochranu spotřebitele. Jako příklad neziskové osoby důvodová zpráva uvádí dTest a Sdružení českých spotřebitelů. Obecně platí, že žalobce musí být v hromadném řízení zastoupen advokátem.
Samotné řízení má dvě základní formy a z přepracovaného návrhu je patrná snaha zejména omezit či zpřísnit tolik kritizované odhlašovací hromadné řízení.
Přihlašovací hromadné řízení (opt-in), které je univerzální základní formou spočívá v tom, že členové skupiny zapojeni do hromadné žaloby se musí do řízení v určené lhůtě výslovným projevem vůle připojit. V řízení jsou poté projednávány nároky pouze těch, kteří se přihlásili (tj. zúčastněných členů skupiny). K podmínkám tohoto řízení patří mj. osvědčení, že skupina má alespoň 10 členů s výjimkou pro spotřebitelskou neziskovou osobu.
Odhlašovací hromadné řízení (opt-out), které je použitelné v případě, že se jedná o ohraničitelnou skupinu osob, jejíž členové mají bagatelní nároky a které lze uplatnit pouze výjimečně za předem splněných podmínek. V tomto případě je řízení vedeno o nárocích všech členů skupiny najednou a oprávnění se mohou z tohoto řízení odhlásit. V tomto případě je vyžadován mj. souhlas alespoň 100 členů skupiny se zahájením řízení s výjimkou pro spotřebitelskou neziskovou osobu. Návrh zákona v souvislosti s odhlašovacím řízením hovoří o nutnosti osvědčit, že tvrzené právo nebo oprávněné zájmy členů skupiny není účelné z důvodu jejich nízké hodnoty vymáhat jednotlivě, přičemž se uplatní vyvratitelná právní domněnka, že tvrzená práva nebo oprávněné zájmy není účelné vymáhat jednotlivě, jestliže hodnota práva jednoho člena skupiny nepřesahuje hodnotu 3 000 Kč.
Odhad míry využívání institutu hromadných žalob v České republice důvodová zpráva zakládá na kvalifikovaném odhadu, který počítá s přibližně 50 hromadnými událostmi ročně, které by mohly být uplatňovány cestou hromadného řízení. Ministerstvo spravedlnosti odhaduje počet hromadných žalob v rozmezí od 5 do 40 ročně.
Hromadné řízení v prvním stupni bude mít dvě fáze. Nejdříve tzv. udělení certifikace, v rámci které soud bude zkoumat přípustnost hromadné žaloby. Po dobu certifikace soud nezveřejňuje žádné informace v rejstříku hromadných řízení. Následuje druhá fáze řízení ve věci samé, které je zahájeno uveřejněním pravomocného usnesení o přípustnosti hromadné žaloby v rejstříku hromadných řízení.
Kritika
Možná rizika se zavedením hromadných žalob jsou snaha žalobce zneužít hromadné žaloby proti osobě žalovaného s cílem donutit žalovaného k určitému jednání, snaha žalovaného využít hromadné žaloby ve svůj prospěch, či snaha členů skupiny uplatňovat nejisté či smyšlené nároky. Návrh zákona se snaží stanovit podmínky, které mají takovému zneužití zabránit, např. omezení na spotřebitelské nároky, stanovení podmínky početnosti skupiny a adekvátního zastoupení, omezení odhlašovacího hromadného řízení na vymáhání nároků nízké hodnoty, stanovení mantinelů pro odměny žalobce a zdůvodnění oprávněnosti odměny v dané výši aj.
Kritice by také mohl čelit institut zpřístupnění dokumentů, podle kterého může soud na návrh kteréhokoliv z účastníků přihlašovacího hromadného řízení za splnění podmínek uložit druhému účastníkovi nebo třetí osobě povinnost ke zpřístupnění důkazů. V praxi tak může docházet k dosud nevídaným situacím, kdy např.t žalované finanční instituci, bude uložena povinnost zpřístupnit dokumenty, které budou prokazovat tvrzení žalobce. Zřejmě až praxe ukáže, zda zvolený přístup je v souladu se základními zásadami civilního procesu.
Návrh zákona o hromadném řízení rovněž předpokládá, že samotný soud bude v určité míře dohlížet a vyhodnocovat činnost žalobce a bude oprávněn žalobce i bez návrhu odvolat. Soud tak bude hodnotit procesní kroky žalobce a z pozice nestranného soudu se dostává do pozice soudu, který hlídá procesní kroky v zájmu jedné strany sporu, resp. členů skupiny.
Jak vidí hromadné žaloby spotřebitel?
Sdružení českých spotřebitelů uskutečnilo v červnu minulého roku průzkum zaměřený na hromadné žaloby, jehož výsledky byly zveřejněny v prosinci 2019. Z tohoto průzkumu vyplývá, že 82 % spotřebitelů by se již dnes připojilo k hromadné žalobě, pokud by výše škody byla v jejich případě bagatelní částka, avšak ve spojení s ostatními účastníky by se již o bagatelní částku nejednalo. 81 % spotřebitelů je ochotných nechat se automaticky zastupovat při hromadné žalobě, avšak se zachováním práva případně odstoupit z účasti na takové žalobě. 84 % spotřebitelů také souhlasí s tím, že by hromadné žaloby mohly přinést úspory nejen soudům, ale i poškozeným a firmám, vůči kterým směřují.[1]
Jak ovlivní hromadné žaloby finanční sektor?
Přijetí zákona o hromadném řízení může významně zvýšit riziko nákladných soudních sporů pro finanční instituce. Jedním ze způsobů, jak nově vzniklé riziko snížit, je jeho eliminace pomocí interních a externích kontrol činností a procesů finančních institucí a důsledné odstraňování zjištěných nedostatků. Tomu by se měly přizpůsobit i navazující procesy a manažerské nástroje řídící nápravu takových nálezů. Celkově tak případné přijetí nového zákona o hromadném řízení bude i určitým testem kvality kontrolního systému finančních institucí a jejich schopnosti nedostatky, které by mohly potenciálně vést k hromadné žalobě, identifikovat a odstranit.
Závěr
Některé z navrhovaných pravidel či institutů nejsou v české právní úpravě obvyklé a bude nutné vyčkat, zda v rámci projednávání návrhu zákona nedojde ještě k některým dílčím změnám. Lze očekávat, že snaha o změnu některých navrhovaných ustanovení se objeví v podobě poslaneckých pozměňovacích návrhů.
Zákon o hromadném řízení míří na ty podnikatele, mj. banky, pojišťovny a ostatní finanční instituce, kteří vstupují do soukromoprávních vztahů se spotřebiteli. Je tedy nepochybné, že zejména finanční instituce působící v oblasti retailových finančních produktů a služeb by měly projednávání návrhu bedlivě sledovat. Z minulých zkušeností je patrné, že právě banky nebo pojišťovny by mohly být prvními účastníky civilního sporu při kterém bude využito institutu hromadné žaloby.
[1] Podrobné výsledky průzkumu s komentářem Sdružení českých spotřebitelů jsou dostupné v tiskové zprávě SČS – Výsledky výzkumu veřejného mínění k hromadným žalobám.
