7 min. čtení 10. ledna 2020
Jsou banky připravené na řešení krizea a nové požadavky?

Jsou banky připravené na řešení krize a nové požadavky?

Autor

Martin Majdloch

EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Martin vede tým pro řízení rizik a regulatorní consulting klientům ze sektoru finančních služeb ve střední a jihovýchodní Evropě, stejně tak i rostoucímu počtu nadnárodních finančních skupin.

7 min. čtení 10. ledna 2020
Související témata Finanční služby

Noviny nám každým dnem ohlašují zpomalování ekonomického růstu v některých odvětvích a varují před možným nástupem recese.

České banky akcentují a ČNB potvrzuje, že by potenciální krizi měly zvládnout – jsou dostatečně vybavené likviditou i kapitálem ke krytí případných ztrát.

Jak to ale bude vypadat, když se banka do problémů skutečně dostane? Mají v takovém případě české banky nastavené procesy, které zabezpečí jejich ozdravení a přispějí k efektivnímu řešení krize? A co když spouštěčem problémů v bankách nakonec nebude ekonomická situace jejich klientů a nedostatek likvidity či kapitálu banky, ale jiné příčiny? V tomto článku se podíváme na tyto otázky v kontextu nové regulace v oblasti řešení krize.

Současná diskuze ohledně připravenosti bank na řešení krize se zaměřuje především na kvantitativní ukazatele – splnění úrovně tzv. minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky („MREL“) a indikátorů upravujících kapitálovou přiměřenost a likviditu.

Řešení krize, a zejména pak praktická aplikace postupů zakotvených v nově revidované směrnici o ozdravných postupech a řešení krize (BRRD II), však není jen o plnění ukazatele MREL. V poslední době se do centra zájmu regulátorů („rezolučních autorit“) dostávají procesní a kvalitativní požadavky. Dochází k tomu proto, že praktické zkušenosti s řešením krize v bankách prokázaly, že právě procesní připravenost přispívá k rychlému a efektivnímu řešení. Zásadní podmínkou pro řešení krize je pak pohotové zapojení všech aktérů, včasná a efektivní výměna nezbytných informací a obezřetná komunikace vůči veřejnosti. Je klíčové předem zajistit, že postupy popsané v tzv. plánech řešení krize jsou skutečně proveditelné v praxi. Dále se ukazuje, že častou příčinou, proč se banka dostala do potíží, není neplnění požadavků na kapitálovou přiměřenost či likviditu (ty nastupují až jako druhotný efekt), ale spíše rizika a problémy nefinančního charakteru, např. nedodržování řádných procesů v oblasti prevence praní špinavých peněz nebo podcenění rizik v oblasti IT bezpečnosti.

Požadavky Single Resolution Board

V reakci na výše uvedené skutečnosti Single Resolution Board („SRB“), jenž představuje hlavní rezoluční autoritu v rámci Bankovní unie, zahrnula do svých priorit pro rok 2020 plánování postupů řešení krize. Konkrétně se zaměřuje na zajištění způsobilosti bank k řešení krize a implementace procesů nutných pro efektivní uplatnění strategie řešení krize. Tvorba samotných plánů řešení krize leží obvykle na ramenech rezolučních autorit, které by měly plány sestavit a pravidelně aktualizovat. Při tom se musí rezoluční autorita také zaměřit na identifikaci a odstranění překážek, které by mohly zamezit efektivní aplikaci navržené strategie řešení krize. V této části je stále větší tendence přenášet kus odpovědnosti i na samotné finanční instituce. Z tohoto důvodu SRB začátkem října zahájila veřejnou konzultaci k dokumentu nazvaném Expectations for Banks. Tento dokument obsahuje požadavky kladené přímo na banky tak, aby mohly být označeny jako způsobilé k řešení krize. Požadavky jsou strukturovány do sedmi oblastí, přičemž prioritními jsou zejména následující:

  1. zajištění likvidity a financování při řešení krize,
  2. možnost rychle provést regulatorně předepsaná ocenění („valuace“) při uplatnění nástrojů řešení krize,
  3. zajištění provozu postižené banky („business kontinuita“) během řešení krize,
  4. efektivní interní a externí komunikace.
Likvidita a financování řešení krize

V oblasti financování a zajištění dostatečné likvidity je kladen důraz na její plánování při aplikaci určitého scénáře řešení krize. Od bank se očekává, že budou schopny provést simulaci krizové situace s cílem odhadnout peněžní toky a vývoj likvidních aktiv. Dalším požadavkem je zavedení procesů, které umožní sledování a vykazování likviditní pozice během řešení krize, včetně identifikace kolaterálu, který může být použit k získání financování během krize.

Valuace a poskytování informací

Valuace jsou zakotveny v BRRD jako povinná součást procesu řešení krize. Jsou nutným krokem před uplatněním strategie pro řešení krize, případně slouží k ex-post vyhodnocení celého procesu.

V případě problémů je pak potřeba, aby banka prakticky okamžitě poskytla data rezoluční autoritě a třetím stranám, které valuace provedou. Data v této naléhavé situaci by měla být poskytnuta prostřednictvím tzv. Virtual Data Room („VDR“), který slouží jako bezpečné online úložiště. Pro zajištění co nejsnadnějšího a nejrychlejšího poskytnutí musí banka kontinuálně udržovat informace důležité pro účely valuace v rámci svých manažerských informačních systémů. Je nutné podotknout, že tato data se nemusí plně shodovat s daty, které banka pravidelně poskytuje dohledovým orgánům v rámci běžného reportingu.

Úkolem rezoluční autority je vyhodnocovat připravenost banky, co se týče množství a kvality dat, ale i rychlosti jejich poskytnutí.

Business kontinuita

Zajištění business kontinuity má dva základní aspekty – zajištění provozu kritických funkcí a zajištění přístupu k finanční infrastruktuře. Banky čím dál více pokrývají své provozní potřeby tak, že využívají služeb třetích stran formou outsourcingu. Při nastavení spolupráce s třetími stranami se musí zajistit, aby nedošlo k přerušení provozu a kritické služby byly poskytované i v průběhu procesu řešení krize. Tento požadavek také vyplývá z Obecných pokynů Evropského orgánu pro bankovnictví („EBA“) k outsourcingu. Pro banky to znamená nutnost upravit smlouvy se třetími stranami – zahrnout ustanovení o kontinuitě poskytování služeb při řešení krize nebo prokázat, že poskytovatelé jsou si vědomi dopadů do smluvního vztahu, které vyplynou z důvodu využití pravomocí rezoluční autority.

Kromě naplnění outsourcingových požadavků je potřeba, aby banky měly nastavené procesy, které před, během a po řešení krize zajistí přístup k finanční infrastruktuře trhu – k platebním, zúčtovacím, vypořádacím a custody službám.

Interní a externí komunikace

Efektivní komunikaci při řešení krize má zajistit komunikační plán, který řeší včasnou a konzistentní komunikaci vůči akcionářům, věřitelům, vkladatelům, zaměstnancům, dodavatelům a poskytovatelům služeb v rámci finančního trhu, např. vypořádacích, zúčtovacích, platebních služeb. Banky by měly určit útvar, který bude odpovědný za vypracování a dodržování plánu. Vlastní komunikační plán by měla mít nejen banka, ale i rezoluční autorita.

Přístup Bank of England

V implementaci výše popsaných kvalitativních požadavků došla nejdále Bank of England („BoE“), která v červenci 2019 zavedla povinnost, aby banky pravidelně prováděly tzv. sebe-hodnocení připravenosti k řešení krize. Po největších britských bankách je požadováno, aby do roku 2022 ukázaly, že přijaly opatření zajišťující jejich způsobilost k řešení krize, o čemž budou muset poskytnout obsáhlou zprávu. Na základě toho pak BoE vydá veřejné prohlášení shrnující výsledky posouzení za účelem informování veřejnosti o tom, jak jsou jednotlivé banky připraveny na řešení krize.

Souhrn

Lze očekávat, že národní rezoluční autority členských státu EU budou v blízké době následovat přístup SRB a BoE. Nutnou podmínkou pro naplnění cílů těchto opatření je úzká spolupráce mezi rezolučními autoritami a bankami už při tvorbě a aktualizaci plánů řešení krize. V opačném případě může dojít k situaci, že snaha připravit banky na efektivní řešení krize skončí jako cvičení, které má jen formálně naplnit regulatorní požadavky.

O tomto článku

Autor

Martin Majdloch

EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Martin vede tým pro řízení rizik a regulatorní consulting klientům ze sektoru finančních služeb ve střední a jihovýchodní Evropě, stejně tak i rostoucímu počtu nadnárodních finančních skupin.

Související témata Finanční služby