Česko stárne. Systém sociálních služeb ale nestačí už dnes

Stávající systém sociálních služeb je nedostatečný a potřebuje zásadní změny.

Průměrný věk dožití se rok od roku zvyšuje. Zásluhu na tom má zejména moderní medicína a rostoucí kvalita života po celém světě. Ani Česko není výjimkou – při stávajícím tempu růstu počtu obyvatel se do roku 2050 zvýší počet seniorů nad 65 let o jeden milion osob, o 522 tisíc víc pak bude lidí nad 80 let. Systém sociálních služeb přitom v některých aspektech nestačí už dnes. Počet lůžek v příslušných institucích se rok od roku mírně snižuje a stávající legislativa jednu z těch nejefektivnějších možností, jak tuto situaci napravit, aktuálně nepodporuje.

Společnost EY vypracovala ve spolupráci s Asociací poskytovatelů sociálních služeb v ČR důkladnou analýzu aktuálního trhu vybraných sociálních služeb. Ta identifikovala jeho největší úskalí, porovnala jej se zahraničím a navrhla několik cest k tomu, jak by se systém mohl na rostoucí počet seniorů co nejefektivněji připravit.

Pokrytí klesá, potřeba roste

Milionový nárůst seniorů znamená, že se oproti dnešku zvýší do roku 2050 počet příjemců příspěvku na péči až 3,2krát. Potřeba sociálních služeb tak velmi výrazně vzroste, jejich pokrytí nicméně v posledních letech naopak mírně klesá. Jen od roku 2010 dodnes ubylo v pobytových sociálních službách více než dva tisíce lůžek.

Např. v roce 2018 tak na jedno lůžko připadalo 37 seniorů a do budoucna bude toto číslo jen růst. Chceme-li proto udržet zhruba stávající pokrytí, bude v souvislosti s nárůstem osob starších 65 let do roku 2050 třeba rozšířit kapacity pobytových sociálních služeb o 27,6 tisíc lůžek. Náklady na vybudování těchto nových kapacit i na udržení kapacit stávajících budou vyžadovat investice zhruba ve výši 70 miliard korun.

Systém nestačí už dnes

Mluvíme-li o udržení alespoň stávajících kapacit, je třeba říct, že ty jsou pro některé služby nedostatečné už nyní (jde zejména o terénní služby a pobytová zařízení). Například domovy pro seniory jsou dlouhodobě zaplněné zhruba na 98 %, odmítat zájemce z důvodu nedostatečných kapacit tak nemusí jen 12 % z nich. Zbylé instituce každý rok odmítají mezi dvěma a 800 zájemci.

Průměrná naplněnost v domovech se zvláštním režimem je 93 %. Odmítat klienty z kapacitních důvodů nemusí pouze 16 % zařízení. Zbylé ročně v průměrů odmítnou dvě až 560 žádostí. Příznivější se situace v denních stacionářích a odlehčovacích službách, kde je průměrná naplněnost 83 %, respektive 80 %.

Největším provozovatelem je stát

Z dostupných dat vyplývá, že nejvíce lůžek dlouhodobě ubývá v domovech pro seniory a v denních stacionářích, jejichž provoz zajišťuje veřejný sektor. Kapacity v sociálních službách provozovaných soukromým sektorem se naopak v posledních letech neustále rozšiřují a jsou to právě „soukromníci“, kdo se u nás v největší míře stará o kapacitní nárůst sociálních služeb. V absolutním počtu ovšem ani zdaleka nedosahují kapacity veřejného sektoru, který je stále klíčovým a největším provozovatelem sociálních služeb v České republice. Ze 70 % se jedná zejména o samosprávy územních celků, tedy o obce či kraje a jimi zřizované příspěvkové organizace.

Soukromý sektor není motivován pomoci

Tak, jak je aktuálně nastaven, navíc systém dostatečně nerespektuje principy transparentnosti, účelnosti a efektivnosti. Přestože je stanoveno, že vstup do systému je možný pro poskytovatele všech právních forem a že nákladovost služeb v rámci jednotlivých druhů by měla být srovnatelná, z provedené analýzy plyne, že tomu tak není.

„Jak mezi jednotlivými službami, tak mezi kraji existují významné rozdíly, které nelze přičíst odlišné struktuře obyvatel, příjemců příspěvků na péči ani jiných ‚tvrdých‘ ukazatelů, ale spíše historickému vývoji a odlišnému přístupu a způsobu financování jednotlivých druhů sociálních služeb,“ říká Romana Smetánková, partnerka EY pro veřejný sektor a vedoucí týmu, který rozsáhlou analýzu pro APSS ČR zpracoval. „Sítě služeb a jejich obsazování tudíž nejsou mezi kraji porovnatelné, a jak vstup do nich, tak i možnosti odvolání jsou limitovány. Soukromě společnosti proto aktuálně nejsou motivované do systému investičně vstupovat.“

Dostatečně transparentní není současný systém ani pro klienty. Ačkoliv sociální služby dokážou relativně účinně reflektovat jejich potřeby, například informace o jejich právech jsou hůře dostupné, a ne vždy zcela srozumitelné. Poskytovatelé na druhé straně zase nemají možnost nabídnout standard za obdobných finančních podmínek, či uzpůsobit službu tak, aby odpovídala požadované potřebě konkrétního klienta.

Jak systém zefektivnit?

Analýza českého systému a jeho porovnání s vybranými zahraničními trhy sociálních služeb – slovenským, rakouským a finským – přivedla experty z EY k nastínění několika hlavních faktorů, které mohou vést k zefektivnění systému sociálních služeb v Česku a jeho dostatečné přípravě na probíhající demografické změny.

Těmi jsou:

• Transparentnost systému financování

Vstup do systému sociálních služeb musí být pro všechny poskytovatele bez ohledu na jejich právní formu rovný. Informace o tom, jak je daná služba financovaná, navíc musejí být dostupné a snadno dohledatelné jak pro poskytovatele, tak i pro klienty a jejich blízké.

Příkladem nám v tomto může být Finsko, kde jsou podmínky vstupu do systému tržní. Do tendrů se zde mohou za stejných podmínek hlásit veřejní i soukromí poskytovatelé a klíčová je v jejich návrzích správná kombinace ceny a kvality, což vede k přirozenému snižování nákladů a růstu kvality poskytovaných služeb. Klienti pak platí za služby stejnou cenu, ať už jsou veřejně či soukromě zřízené, a mají si také možnost si vybrat specifickou instituci podle vlastní preference, ne např. podle spádové oblasti.

• Přístup k informacím

Jedním z důležitých aspektů, které zvyšují transparentnost systému, je jednoduchý klientský přístup k informacím ohledně nabídky, kvality a ceny za službu. To je spjato s relevantním hodnotícím systémem, prostřednictvím kterého by zájemci o péči mohli zjistit, jak spokojení jsou s ní stávající klienti, a mohli se lépe rozhodnout, zda je pro ně vhodná či nikoliv. Naopak pro poskytovatele by podobný systém představoval důvod k neustálému zvyšování kvality nabízených služeb. Důležité je také lepší propojení systémů sociální a zdravotní péče.

• Participace klientů v hrazení péče

Soukromý sektor není motivován do sociálního systému vstoupit zejména kvůli nedostatečným veřejným rozpočtům. Úhrady od klienta totiž nestačí na pokrytí nákladů na danou instituci a doplácení rozdílu není dle současné legislativní úpravy možné. Zařízení jsou tak závislá na dotacích a státní podpoře, ty ale nejsou poskytovány jednotně. Možnost aktivního zapojení klienta do úhrady by např. jako v Rakousku dokázala výrazně ovlivnit kvalitu služby. Na místě jsou rovněž dlouhodobě diskutované úvahy o novém typu pojištění, které by lidem pomáhalo sociální péči hradit.

• Definice standardu služeb a měření kvality

V Česku aktuálně neexistuje žádný jednotný a měřitelný standard kvality, poskytovatelé tudíž nejsou motivování k němu směřovat a kvalitu svých služeb navyšovat. Jak by služba měla vypadat a co od ní očekávat tak nevědí ani samotní klienti. Nastavení podobného standardu a možnost klienta vybrat si z nabídky tu instituci, která se mu nejvíc líbí, by výrazně pomohlo ke kvalitnějším službám a vyšší klientské spokojenosti z celého systému.

• Právní jistota při investici do budování sítě

Na příkladu Finska můžeme vidět, že transparentně řízený systém, kde je poskytovateli umožněno generovat zisk a vybírat od klientů úhradu odpovídající úrovni poskytnutých služeb, je pro soukromé společnosti motivační. Jejich vstup navíc dlouhodobě zvyšuje konkurenci v rámci systému a přispívá tak k racionalizaci nákladů a zvyšování kvality služeb.

Stát by tedy měl buď zásadně navýšit financování investičních nákladů sociálních služeb (a pokrýt tak budoucí potřeby související s demografickým vývojem), nebo změnit podmínky fungování systému sociálních služeb tak, aby byli soukromí poskytovatelé motivováni ke vstupu. Ať už se ovšem vláda rozhodne pro jakoukoliv z cest, jedno je jisté už dnes – začít je třeba co nejdříve.