1. Synergie představují nejpřímější korelaci s náklady na integraci M&A.
Nejlepším měřením stupně požadované změny je velikost synergického cíle. Přesněji řečeno, získání synergií vyžaduje provedení změn v aktuálním provozním modelu, technologii, pracovní síle, infrastruktuře a dalších prvcích. Obvykle čím více je změna žádoucí, tím vyšší výdaje bude třeba vynaložit - alespoň v nejbližším období. Snížení počtu zaměstnanců, uzavření centrály, rebranding společnosti nebo konsolidace dodavatelského řetězce mají za následek značné náklady.
Je tedy logické, že čím vyšší je synergický cíl, tím větší je nutná změna a tím více je celý proces nákladnější. Podle průzkumu Global Capital Confidence Barometer společnosti EY zveřejněného v říjnu 2018 platí, že společnosti, které utratily více za integrační proces, překonaly své cíle, které si stanovily před transakcí. Ve skutečnosti společnosti, které splnily nebo překonaly své původní synergické cíle, utratily v průměru o 8 % více (jako procento oznámených synergií) než ty, které nenaplnily své ambice. Zdá se, že v tomto případě má smysl investovat peníze, protože jinde se peníze ušetří.
2. Nejčastěji uváděnými důvody jednorázových nákladů na integraci M&A jsou odstupné a náklady spojené se zaměstnanci, náklady na uzavření závodu, kanceláře nebo nemovitostí a změny IT systémů.
Podle výzkumu EY náklady na odstupné, které kupující zaplatí, představují u některých obchodů více než 50 % nákladů na integraci. Tento jednorázový „zásah“ má návratnost podobnou anuitě z úspor nákladů v dohledné budoucnosti. Vzhledem k tomu, že se tyto náklady v blízké době často vracejí, je nezbytné sledovat tyto nákladové synergie po dobu nejméně tří až pěti let po uzavření. Budování rozsahu a pronikání na nové trhy jsou některé z hlavních důvodů akvizice. Tyto faktory v souvislosti s akvizicemi často do podnikání přinášejí nové talenty, protože působení na novém trhu může vyžadovat dovednosti a znalosti o místním prostředí, které nabývající společnosti chybí. Společnosti možná budou muset klást větší důraz na získávaný talent a alokovat správně zdroje, aby zajistily odhodlání jednotlivců, kteří jsou nezbytní pro budoucí úspěch organizace.
Realitní činnosti (uzavírání nemovitostí, stěhování kanceláří a změna míst) zvyšují náklady na integraci, ale nejsou vykazovány tak často jako ostatní náklady. Náklady na IT, jako jsou licenční poplatky, poplatky za poradenství a rekonfiguraci, jsou z hlediska integrace třetími nejvyššími náklady.
3. Velikost transakce má určitý dopad na náklady na integraci M&A - ale pouze okrajově.
Podle výzkumu EY se mohou náklady na integraci M&A pohybovat od 1 % do 7 % z hodnoty transakce, a to bez ohledu na její velikost. Transakce s hodnotou vyšší než 10 miliard USD v průměru vyžadují nižší integrační náklady než transakce s hodnotou nižší než 10 miliard USD, měřeno jako procento z hodnoty transakce. V rozmezí transakcí s hodnotou od 5 do 10 miliard USD se náklady na integraci pohybovaly od 1 % do 5 % z hodnoty obchodu. V rozmezí transakcí s hodnotou od 1 do 5 miliard USD se náklady na integraci zvýšily na 2 % až 7 % z hodnoty obchodu. Ve skutečnosti je toto rozmezí příliš velké na to, aby bylo prediktivní.
Tendence, že náklady na integraci M&A se mírně zvýší, když se velikost obchodu sníží, by mohla vzniknout na základě toho, že větší obchody jsou často obchody, během kterých společnost kupuje svého přímého konkurenta a snadněji pak integruje jeho podobné produkty, služby nebo zařízení. U některých menších transakcí - například při nákupu menší společnosti, která vyrábí inovativní produkt - se náklady na integraci odlišného podnikání mohou zvýšit v procentech z hodnoty obchodu.
Skutečným důvodem, proč jsou malé obchody dražší než větší, je pravděpodobně kvůli tomu, že existuje mnoho fixních integračních nákladů, které nesouvisejí s velikostí transakce (např. náklady na regulační podání, poplatky související s IT a správní poplatky za poradenství).
4. Náklady na integraci M&A se liší podle odvětví.
Určitá odvětví, kterými jsme se zabývali, ilustrují rozdíly v integračních nákladech na M&A ve vztahu k hodnotě transakce a cílovému výnosu. Například spotřebitelský a zdravotnický sektor a sektor biověd vykazují vyšší náklady na integraci vzhledem k hodnotám obchodu a cílovým příjmům v porovnání s odvětvími energetiky a veřejných služeb, sektorem technologií, médií a telekomunikací (TMT). Náklady na integraci při jednotlivých transakcích se proto mohou lišit, pokud se na ně podíváme z hlediska cílového sektoru. Zde jsou některé příklady:
- Integrační náklady na spotřebitelský sektor M&A mají tendenci být řízeny obchody v subsektoru spotřebitelských produktů, které se zaměřují na inovace produktů, na rozdíl od obchodů v maloobchodním prostoru, které se pohybují kolem provozní efektivity.
- Medián integračních nákladů M&A na zdravotní péči a biologické vědy byl na 7,6 % cílového výnosu a byl pravděpodobně vyvolán dodržováním regulačních, bezpečnostních a kvalitativních standardů, jakož i konsolidací výzkumu a vývoje.
- Odvětví energetiky a veřejných služeb má celkově nejnižší náklady na integraci M&A s mediánem 2,9 % cílového příjmu. Důvodem by mohlo být to, že k většině akvizic dochází spíše v rámci odvětví než ve smyslu mezisektorových investic. Například akvizice ropy a zemního plynu mají sklon se týkat ropných polí a plošin - strategicky dlouhodobých aktiv - které lze snadno začlenit do portfolia kupujícího.
- A konečně sektor s významnou transakční činností je odvětví moderní výroby a mobility, kde většina vykazovaných transakcí zahrnuje náklady na integraci M&A více než 6 % cílového příjmu. Tato vyšší úroveň integračních nákladů může být spojena s několika dynamikami subsektorů, jako je sloučení výrobních zařízení chemickými společnostmi a zjednodušení administrativních funkcí a infrastruktury automobilovými a dopravními společnostmi.
