Vysoké ceny se pak přirozeně zrcadlí v poptávce. Vyhlídky na růst HDP v letošním roce proto nejsou nijak optimistické, odhad ministerstva financí mluví o 1,2 % a ve zkratce lze říci, že letos bude uspokojivé, pokud výsledek zůstane „v černých číslech“. S tím se pojí i důvěra spotřebitelů, která je za duben nejnižší od roku 2012. Lidé mají největší strach z růstu cen a zároveň se obávají jak zhoršení ekonomické situace země, tak i své vlastní.
Vzhledem k tomu, že Česká národní banka aktuálně bojuje s rostoucí inflací, její úroková sazba je nyní 5 %. To vede k tomu, že firmy si půjčují s úrokem od 6 % výše. V důsledku toho zároveň výrazně posílil kurz koruny vůči euru, což postihuje českou proexportní ekonomiku a představuje pro české firmy další z faktorů, které mají negativní vliv na jejich profitabilitu.
V rámci posledního faktoru, se kterým se podniky musejí potýkat, lze najít i pozitivní dopad. Nezaměstnanost se u nás dlouhodobě pohybuje na nízké úrovni, nejnižší v Evropě, v současné době okolo 3,4 %, což naopak působí problémy s hledáním nové pracovní síly – pro 15 % průmyslových firem představuje nedostatek zaměstnanců hlavní překážku pro další růst. To může vyvážit fakt, že v České republice našlo úkryt před válkou už více než 300 tisíc lidí, především matek s dětmi a mladými lidmi. Můžeme předpokládat, že část z nich u nás najde dlouhodobý domov a tedy i místo pro vyučení nebo studium a následnou práci.
Jak vyzrát na ceny energií
Klíčové je v době krize dodávek velkého množství materiálů zajistit vstupy a mít schopnost se rychle rozhodovat o nákupu energií. Volatilita cen je totiž tak výrazná, že na dlouhé tendry pro jednorázový nákup energií na rok dopředu není prostor a o výhodné koupi rozhoduje každá minuta. „Pokud by společnosti chtěly takto pokračovat i nadále, tak jim buď nikdo nic nenabídne, nebo se jim to prodraží minimálně o 20 až 50 euro za 1 MWh, což představuje rizikovou přirážku, kterou si prodejci musí účtovat, aby pokryli rizika rychlého výkyvu ceny. Jestli chtějí i při tak vysokých cenách kupovat nejlevnější energii, která je v tu chvíli dostupná, tak se musejí být schopny rozhodnout okamžitě na základě aktuální nabídky,“ doporučuje Němeček.
Alternativní cestou jsou investice do fotovoltaických systémů a aktuálně je pro takový krok nejvyšší čas. Důvodů je několik: cena výroby vlastní energie činí jen zlomek aktuálních nákupních cen, v rámci snižování uhlíkové stopy bude podobná investice nutností, a navíc jsou momentálně firmám k dispozici vládní dotační programy.
Ušetřit lze také přenastavením pracovního procesu zaměstnanců a pokud je to jen trochu možné, směřovat spotřebu energie z denních do nočních hodin. Příplatek za noční směny pak může společnosti vyjít výrazně výhodněji než nákup drahých energií.
Podceňovaným faktorem je zároveň dopad vysokých cen energií na obyvatele, kdy si zákazníci za plyn připlatí až šestkrát více. Většina lidí má sice prozatím fixované ceny produktů, ty ale do dvou let skončí. Naštěstí pro české spotřebitele cena distribuce poroste „pouze“ s inflací, a tak bude celkový efekt rozsahu navýšení ceny o čtyřnásobek – tedy rodina, která za rok zaplatila 30 tisíc korun za plyn, pak bude čelit faktuře i na částku 120 tisíc. Vzhledem k tomu, že obvyklá rezerva bývá výše jednoho měsíčního platu, lidé nebudou schopni takové navýšení financovat. Výsledkem mohou být desetitisíce rodin na hranici chudoby a zhoršená platební morálka v celé řadě směrů.
