EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Počet judikatury zabývající se prokázáním skutečně vynaložených nákladů na výzkum a vývoj postupně roste. Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku 9 Afs 63/2024 – 50 zabýval otázkou prokázání skutečného vynaložení mzdových nákladů a nákladů na materiál souvisejících s výzkumem a vývojem (VaV).
Mzdové náklady
K prokázání mzdových nákladů byla předložena evidence o odpracované době, jména zaměstnanců, odpracované hodiny VaV a číselný kód vývojové činnosti. Dle správce daně předložená evidence vykazovala formální nedostatky. Ty zahrnovaly například náklady na již ukončené nebo nezapočaté projekty, nemožnost přiřadit mzdové náklady ke konkrétní VaV činnosti, zahrnutí zaměstnanců, kteří se na VaV činnosti nepodíleli, a rozdíly mezi výší mzdových nákladů v projektech a náklady deklarovanými v daňových přiznáních.
Vzhledem k množství formálních nedostatků měl správce daně pochybnosti ohledně průkaznosti předložené evidence v otázce přiřaditelnosti mzdových nákladů ke konkrétním VaV činnostem. NSS dal za pravdu správci daně.
Náklady na materiál
Předložené evidence znovu vykazovaly formální nedostatky, například rozpor účetního deníku a předložené evidence, nesoulad v názvech projektů a evidencích nákladů, vykazování nákladů na již ukončené nebo naopak nezapočaté projekty.
NSS se také musel vypořádat se zajímavou otázkou týkající se kapitalizace nákladů na VaV do majetku. Správce daně při daňové kontrole nesouhlasil s účtováním nákladů na VaV jako o pořízení majetku. Krajský soud překvapivě dospěl ke stejnému závěru, že náklady vynaložené na VaV lze během realizace projektu účtovat pouze na nákladových účtech a nesmí být aktivovány.
NSS s tímto závěrem nesouhlasil s argumentací, že pohled správce daně by vedl k nesouladu s účetními předpisy a dodržením zásady časové a věcné souvislosti. Nicméně vzhledem k formálním nedostatkům evidence, neměl už tento závěr dopad na finální výsledek rozhodnutí.
Závěr
Zvýšené nároky správce daně na prokázání oprávněnosti uplatnění odpočtu na VaV obecně nejsou překvapující. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 22. 7. 2022, č. j. 8 Afs 169/2020‑56 „Jedná se tak de facto o daňový bonus. To poplatníka zvýhodňuje oproti jiným subjektům na trhu a poskytuje mu tak konkurenční výhodu. Tato skutečnost již sama o sobě odůvodňuje zvýšené nároky kladené na daňový subjekt k prokázání oprávněnosti odpočtu.“
Doporučujeme pečlivě dokumentovat VaV projekty a udržovat přesnou evidenci, která jasně poukazuje na vztah mezi náklady a jednotlivými projekty, a to v reálném čase.
Rádi s Vámi výše uvedené prodiskutujeme. V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo na daňový tým EY, se kterým spolupracujete.
Autoři: