Plan

NSS k nakladum na vyzkum a vyvoj

Počet judikatury zabývající se prokázáním skutečně vynaložených nákladů na výzkum a vývoj postupně roste. Nejvyšší správní soud (NSS) se v nedávném rozsudku 9 Afs 63/2024 – 50 zabýval otázkou prokázání skutečného vynaložení mzdových nákladů a nákladů na materiál souvisejících s výzkumem a vývojem (VaV).

Mzdové náklady

K prokázání mzdových nákladů byla předložena evidence o odpracované době, jména zaměstnanců, odpracované hodiny VaV a číselný kód vývojové činnosti. Dle správce daně předložená evidence vykazovala formální nedostatky. Ty zahrnovaly například náklady na již ukončené nebo nezapočaté projekty, nemožnost přiřadit mzdové náklady ke konkrétní VaV činnosti, zahrnutí zaměstnanců, kteří se na VaV činnosti nepodíleli, a rozdíly mezi výší mzdových nákladů v projektech a náklady deklarovanými v daňových přiznáních.

Vzhledem k množství formálních nedostatků měl správce daně pochybnosti ohledně průkaznosti předložené evidence v otázce přiřaditelnosti mzdových nákladů ke konkrétním VaV činnostem. NSS dal za pravdu správci daně.

Náklady na materiál

Předložené evidence znovu vykazovaly formální nedostatky, například rozpor účetního deníku a předložené evidence, nesoulad v názvech projektů a evidencích nákladů, vykazování nákladů na již ukončené nebo naopak nezapočaté projekty.

NSS se také musel vypořádat se zajímavou otázkou týkající se kapitalizace nákladů na VaV do majetku. Správce daně při daňové kontrole nesouhlasil s účtováním nákladů na VaV jako o pořízení majetku. Krajský soud překvapivě dospěl ke stejnému závěru, že náklady vynaložené na VaV lze během realizace projektu účtovat pouze na nákladových účtech a nesmí být aktivovány.

NSS s tímto závěrem nesouhlasil s argumentací, že pohled správce daně by vedl k nesouladu s účetními předpisy a dodržením zásady časové a věcné souvislosti. Nicméně vzhledem k formálním nedostatkům evidence, neměl už tento závěr dopad na finální výsledek rozhodnutí.

Závěr

Zvýšené nároky správce daně na prokázání oprávněnosti uplatnění odpočtu na VaV obecně nejsou překvapující. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 22. 7. 2022, č. j. 8 Afs 169/2020‑56 „Jedná se tak de facto o daňový bonus. To poplatníka zvýhodňuje oproti jiným subjektům na trhu a poskytuje mu tak konkurenční výhodu. Tato skutečnost již sama o sobě odůvodňuje zvýšené nároky kladené na daňový subjekt k prokázání oprávněnosti odpočtu.

Doporučujeme pečlivě dokumentovat VaV projekty a udržovat přesnou evidenci, která jasně poukazuje na vztah mezi náklady a jednotlivými projekty, a to v reálném čase.

Rádi s Vámi výše uvedené prodiskutujeme. V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo na daňový tým EY, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Ivan Zhurkin

Barbora Ptošková

Lucie Vrabcová

  • Court case on research and development costs

    There is a growing number of court cases dealing with the proof of actual research and development costs. In a recent case 9 Afs 63/2024 - 50, the Supreme Administrative Court (SAC) addressed the issue of proving the actual costs of wage and material costs related to research and development (R&D).

    Wage costs

    In order to prove the wage costs, records of time worked, names of employees, R&D hours worked, and the code numbers of the activities were submitted. According to the tax authorities, the records submitted had formal inconsistencies. These included, for example, costs for projects already completed or not started, the inability to allocate wage costs to a specific R&D activity, the inclusion of employees who did not participate in the R&D activity and differences between the amount of wage costs in the projects and the costs declared in the tax returns.

    Due to a number of formal deficiencies, the tax authorities had doubts about the evidence provided in the records regarding the attribution of wage costs to specific R&D activities. The Supreme Administrative Court (“SAC”) agreed with the tax authorities.

    Cost of materials

    The records submitted again showed formal inconsistencies, such as difference between the accounting journal and the R&D records submitted, inconsistencies in project titles and R&D records, and reporting of costs for projects already completed or not started.

    The SAC also had to deal with an interesting issue concerning the capitalization of R&D costs to assets. During the tax audit, the tax authorities disagreed with the accounting of R&D costs as an acquisition of assets. Surprisingly, the Regional Court came to the same conclusion that R&D costs incurred during the implementation of a project can only be charged to expense accounts and cannot be capitalized.

    The SAC disagreed with this conclusion, arguing that the tax authorities view would lead to inconsistency with the accounting rules and the principle of time and object consistency. However, given the formal inconsistencies in the accounting records, this conclusion had no impact on the final decision.

    Conclusion

    The increased requirements of the tax authorities to prove the eligibility of the R&D deduction are generally not surprising. As the Supreme Administrative Court stated in its judgment of 22 July 2022, no. 8 Afs 169/2020-56 "This is de facto a tax bonus. It favors the taxpayer over other entities on the market and thus gives it a competitive advantage. That fact in itself justifies the increased requirements placed on the taxpayer to prove that the deduction is justified."

    We recommend that R&D projects be carefully documented and that accurate records be maintained that clearly show the relationship between costs and individual projects in real time.

    We would be happy to discuss the above with you. If you have any questions, please contact the authors of the article or the EY tax team you are working with.

    Authors:

    Ivan Zhurkin

    Barbora Ptošková

    Lucie Vrabcová

You are visiting EY cz (cs)
cz cs