Epidemie Covid-19 ovlivňuje fungování celé společnosti. Banky v tomto případě nejsou výjimkou. Po zhruba deseti letech tak bankovní sektor bude čelit další výzvě a bude se pohybovat v neprobádaných vodách.
Oproti globální finanční krizi z let 2008-2009 má však bankovní sektor dvě základní výhody. Zaprvé se může na tento šok lépe připravit, neboť spouštěčem této krize, na rozdíl od té minulé, není přímo bankovní sektor, ale reálná ekonomika. Vliv této krize se do bankovního sektoru bude promítat pomaleji a postupně. Regulátoři a banky tudíž mají určitý čas přijmout taková opatření, která jim pomohou nastávající situaci lépe zvládnout.
Druhým faktorem je fakt, že bankovní regulace, která byla přijata během poslední dekády připravila banky lépe na absorpci šoků. Ve srovnání s globální finanční krizí vstupují banky do koronavirové situace lépe vybaveny kapitálem i likviditou. Kapitálové polštáře požadované regulací v lepších časech mohou být nyní použity v časech horších. Stejně tak likviditní ukazatele, které jsou kalibrované na stresové období.
Regulatorní kroky
Mezi prvními kroky, které regulátoři vyhlásili, bylo doporučení bankám, aby se zdržely výplaty dividend ze zisku roku 2019. Tento krok posílil kapitálovou pozici bank, neboť veškerý zisk minulého roku byl převeden do zadržených zisků a stal se tak součástí CET1 kapitálu. Dalším ulehčením pro banky je snížení proticyklického polštáře ze strany ČNB i od ostatních regulátorů v Evropě, které v podstatě znamená, že banky mohou držet méně kapitálu. Cílem tohoto opatření je dát bankám možnost poskytnout více úvěrů v době, kdy to ekonomika bude potřebovat.
Tam, kde to bylo možné, přistoupily jednotlivé centrální banky ke snížení svých klíčových úrokových sazeb (např. ČR, USA, UK). Cílem tohoto kroku je opět podpora nových úvěrů. Tento krok bude mít negativní dopad na profitabilitu bankovního sektoru v České republice, a tudíž i na kapitálovou vybavenost bank. Makroekonomické zájmy v tomto případě převážily.
Novelizace CRR
Nejkomplexnějším souborem opatření je novelizace regulace CRR. Evropská komise zareagovala na očekávané horší časy pružně a v očekávání možných potíží ohledně kapitálové pozice některých evropských bank přišla se sérií opatření, která by měla novelizovat stávající obezřetnostní regulaci. Tato opatření jsou pro banky jednoznačně pozitivní. Všechna povedou ke zlepšení kapitálové pozice a žádná k jejímu zhoršení. Některá mají pouze dočasný charakter a slouží k překonání několika nejbližších let, jiná urychlují aplikaci a účinnost opatření, která byla představena v regulaci CRR II a která ještě nejsou účinná.
Opravné položky vs. regulatorní kapitál
Pravděpodobně nejvýznamnější změna se týká oblasti opravných položek ve vztahu k výši regulatorního kapitálu. V současné regulaci CRR je bankám umožněno od začátku roku 2018 po přechodnou dobu pěti let zohlednit rozdíl ve výši opravných položek v hodnotě regulatorního kapitálu. Primární důvodem tohoto přechodného opatření byla změna metodiky výpočtu opravných položek z účetního standardu IAS39 na IFRS9. Jelikož přechod na IFRS9 přinesl nárůst výše opravných položek, bylo bankám umožněno tento nárůst rozložit z pohledu regulatorního kapitálu v čase.
Banky se musely k určitému datu rozhodnout, zda této možnosti využijí či nikoliv. Některé banky této možnosti nevyužily a nárůst opravných položek reflektovaly 1:1 přímo ve výši regulatorního kapitálu – nárůst opravných položek znamenal pokles zisku, případně ztrátu a ta byla plně reflektována ve výši regulatorního kapitálu. Rovněž jakékoliv změny ve výši opravných položek v letech následujících po zavedení IFRS9 se promítají ve výši regulatorního kapitálu stejným způsobem.
Naopak banky, které této možnosti využily, si mohou část nárůstu ve výši opravných položek přičíst zpět do hodnoty regulatorního kapitálu (výše zpětného přidání do kapitálu se liší v jednotlivých letech v závislosti na koeficientu daném regulací). Banky volily mezi dvěma různými způsoby – statickým a dynamickým. Statický přístup používá jako základ výpočtu pouze rozdíl mezi výší opravných položek k 31.12.2017 (dle IAS 39) a k 1.1.2018 (dle IFRS 9), který poté násobí relevantním koeficientem v daném roce. Naproti tomu dynamický přístup zohledňuje kromě této statické komponenty rovněž změnu opravných položek vůči výkonným expozicím v několika následujících letech. Pokud tedy banka používá dynamický přístup a došlo v jejím případě k nárůstu opravných položek vůči výkonným expozicím např. během roku 2019 či 2020, i tento nárůst mohl být po vynásobení příslušným regulatorním koeficientem přičten zpět do výše regulatorního kapitálu. Výpočet je samozřejmě trošku komplikovanější a liší se pro banky se standardizovaným a IRB přístupem. Banky se standardizovaným přístupem musí k hodnotě přidané zpět ke kapitálu přiřadit rizikovou váhu. Banky s IRB přístupem zase musí zohlednit výši očekávané ztráty vypočtené pro účely výpočtu kapitálového požadavku, a tudíž vztah nárůstu účetních opravných položek a částky přidané zpět do kapitálu v sobě zahrnuje další proměnnou.
Rozhodný okamžik, zda banky budou aplikovat statický či dynamický přístup, nebo toto přechodné ustanovení nebudou uplatňovat vůbec, nastal již v minulosti, a to bez možnosti do rozjetého vlaku naskočit později. Současná epidemie však situaci změnila. Návrh doplnění regulace CRR dává bankám možnost nového nástupu. Již se tedy primárně nejedná o statickou komponentu (i když i tu lze nyní zpětně uplatnit), ale zejména o dynamickou komponentu (tedy nárůst opravných položek v následujících letech). Jelikož výše opravných položek je na základě metodiky IFRS 9 silně procyklická veličina, můžeme očekávat v souvislosti s nastupující recesí výrazný nárůst opravných položek. Tento nárůst by vedl ke zhoršení kapitálové pozice bank a snížení možnosti bank poskytovat potřebné úvěry. Evropská komise tudíž přišla s návrhem, který používá logiku tohoto přechodného ustanovení, přičemž zásadně mění její parametry.
Jednak dochází k resetování pětileté doby se začátkem v roce 2020 a koncem v roce 2024. Referenční datum pro dynamickou komponentu je nově počátek roku 2020 a nárůst ve výši opravných položek bude nově počítán k tomuto datu oproti původnímu počátku roku 2018. Došlo také k úpravě koeficientů, které se používají v jednotlivých letech. Nárůst opravných položek vůči výkonným expozicím v letech 2020 a 2021 může být plně přičten zpět k regulatornímu kapitálu CET 1. V letech 2022 až 2024 se částka bude lineárně snižovat. Banky budou mít možnost začít využívat možnost kdykoliv během tohoto přechodného období. Nebude tedy pouze jedno rozhodné datum, jak tomu byla ve stávající regulaci.
Urychlení účinnosti některých změn v rámci CRR II
Ačkoliv regulace CRR II byla schválena v polovině roku 2019, účinnost drtivé většiny ustanovení byla stanovena na polovinu roku 2021. U některých opatření nyní došlo ke zrychlení účinnosti.
Jednou z těchto oblastí je změna ve výši SME podpůrného faktoru, který snižuje hodnotu rizikově vážených aktiv, pokud je expozice vůči malému a střednímu podniku. Dle CRR II mělo od poloviny roku 2021 dojít ke zvýšení SME podpůrného faktoru, který by SME expozice z pohledu rizikově vážených aktiv ještě více zvýhodnil. Nový návrh CRR urychluje jeho účinnost. Stejný přístup je použit i pro tzv. infrastrukturní projekty, kde od poloviny roku 2021 mělo dojít k zavedení tohoto podpůrného faktoru. Nyní tak k jeho zavedení dojde ještě dříve.
Další oblast, kde dochází k akceleraci účinnosti, představuje změna ohledně regulatorního zacházení některých softwarových aktiv. A sice konkrétně těch, která nejsou materiálně dotčena v situaci insolvence či likvidace banky. Banky již nebudou muset tato aktiva odečítat od hodnoty CET1 kapitálu. Platnost této změny byla původně naplánována na období 12 měsíců od doby účinnosti regulatorního technického standardu, jehož vytvořením byla EBA pověřena. V kontextu zvýšené potřeby digitálních služeb jako důsledku koronavirové situace došlo ke změně data účinnosti, která nastane přímo v momentě účinnosti tohoto RTS, což by podle původního harmonogramu mělo nastat v červnu 2020.
Další změny v CRR
Kromě výše popsaných změn dochází k drobným úpravám v několika dalších oblastech. Odsouvá se účinnost tzv. leverage ratio buffer, který se aplikuje na globální systémově významné banky a je obdobou kapitálového polštáře pro systémově významné banky v oblasti pákového poměru. Specifikuje se přístup k odečítání nevýkonných půjček garantovaným státem od regulatorního kapitálu (tzv. NPL back-stop). Takových půjček se nyní objeví velké množství a dostanou v této oblasti stejné zacházení jako půjčky, které jsou zajištěné zárukou oficiální exportní agentury.
Výše popsané navrhované změny v dokumentu CRR fundamentálně nemění rámec obezřetnostní regulace, ale snaží se zmírnit dopady pandemie a přispět k rychlejší obnově ekonomiky. V tomto případě se na rozdíl od většiny předchozích regulací jedná o pozitivní zprávu pro banky. Datum schválení těchto doplnění a jejich účinnost je očekáváno velmi brzy (červen 2020).
Dopad koronaviru na výsledky bank
Jak již bylo zmíněno na začátku tohoto článku, bankovní sektor zatím nepůsobí jako odvětví, které je významně koronavirem zasaženo. Toto zdání ale může klamat, neboť dopad do bankovního sektoru bude nějaký čas trvat, a to i díky vládním opatřením přijatým na podporu dlužníků ve formě možného odložení splátek.
Nejrychleji se ztráta projevila v oblasti tržních rizik, které reagují na zvýšenou volatilitu tržních veličin. Vzhledem k velikosti těchto rizik v celém českém bankovním sektoru se však nejedná o ztráty zásadní. Významným zásahem do profitability českého bankovního sektoru je snížení výnosu z reverzních repo operací s ČNB, který je přímým důsledkem snížení sazeb ze strany ČNB a které zcela jistě nebude vykompenzované snížením úrokových sazeb u klientských vkladů. Největší obava a nejistota se však týká zhoršení kreditní kvality úvěrových klientů, které vyústí v tvorbu opravných položek. Banky na situaci zareagovaly různě. Některé navýšily opravné položky poměrně razantně už ke konci Q1 2020, jiné zatím vyčkávají a snaží se v nastalé situaci zorientovat. Z publikovaných výsledků velkých evropských bank za Q1 vyplývá, že navýšení opravných položek se pohybuje v poměrně širokém rozmezí od +3 % do +26 % (v porovnání ke konci roku 2019). I přes toto navyšování však panuje obecná shoda, že jejich výše zatím není taková, jaká by odpovídala hloubce budoucí krize. Navyšování opravných položek tak bude pokračovat. Toto pozvolné navyšování je dáno nejistotou, která ohledně budoucího vývoje panuje, tlakem regulátorů na potlačení procykličnosti IFRS 9 a již zmíněnými vládními opatřeními.
Jakým výzvám budou nyní banky v oblasti řízení rizik čelit?
Mezi klíčové oblasti, na které by banky měly v současné situaci upřít svoji pozornost, patří zejména nový typ analýzy dat zaměřené na odhalení klientů v platební neschopnosti, jejichž potíže jsou skryty platebním moratoriem. Jinými slovy, je řada dlužníků, kteří by teď své bance nemohli splácet podle své úvěrové smlouvy. Díky platebnímu moratoriu ale splácet ani nemusí, takže banka je podle svých postupů nevidí jako selhané. Jejich selhání se projeví až po konci platebního moratoria. Banky, kterým se podaří skryté ale už fakticky selhané dlužníky odhalit co nejdříve, budou mít mnoho výhod oproti těm, které se o to nepokusí. Budou například vědět, že jednání o dalším financování budoucích rozvojových projektů takových dlužníků je jen ztráta času. Mohou se pokusit vyjednat si předem lepší podmínky pro situaci, až se selhání projeví. A ve vybraných případech mohou včas začít připravovat smysluplnou restrukturalizaci dlužníka, která mu skutečně pomůže k záchraně a na kterou by po selhání už nebyl prostor.
V této oblasti přichází EY s konceptem tzv. „zombie“ skóre. Nabízíme bankám vytvoření skóringu na odhalování skrytě selhaných dlužníků s využitím dat především o transakcích a odvětví dlužníka v kombinaci s relevantními externími informacemi. Díky zkušenostem našeho týmu s vývojem skóringu pro přední globální, evropské i české banky, jsme schopni postavit v bance takový „zombie“ skóring během několika týdnů, a to v IT prostředí preferovaném konkrétní bankou.
Druhou prioritní oblastí je připravit banku na příliv neplatičů, tedy posílit kapacity Collections a Work-out oddělení. České banky doposud využívaly mimořádně výhodných podmínek na trhu prodejů balíků nesplácených úvěrů. V některých segmentech se již nyní prodeje nesplácených úvěrů začínají zadrhávat a padá jejich cena v očekávání nižší vymahatelnosti. Řada bank však stále spoléhá na to, že pokud úvěry po splatnosti nebudou schopny obhospodařovat svými kapacitami, prodají je. Pokud však navýší prodeje nesplácených úvěrů několik bank současně, může tento trh zkolabovat podobně jako v letech 2009 a 2010. Řešení náporu úvěrů po splatnosti je tedy třeba hledat uvnitř bank. Nemusí nutně jít jen o navýšení zaměstnanců v dotčených odděleních. Banky si odladily segmentaci dlužníků a efektivní inkasní postupy pro jednotlivé segmenty, optimalizaci však provedly v jiné situaci, než je a bude v následujících měsících. V současné nejistotě může být vhodnější segmentaci a inkasní postupy zjednodušit a zvláště v některých segmentech postupy zrychlit. Určitě lze identifikovat administrativní činnosti odčerpávající kapacitu pracovníků Collections a Work-out, kterou se při předpokládaném znásobení agendy vyplatí zautomatizovat. Například pomocí softwarových robotů a chatbotů, což jsou technologie, které nebyly k dispozici, když banky stavěly svá stávající IT řešení pro podporu Collections a Work-out. Další prostor pro zefektivnění může být v tzv. self-cure řešeních, tedy aplikacích, v rámci kterých může dlužník získat potřebné informace a třeba si i sjednat vhodný splátkový kalendář. Trvale totiž narůstá podíl dlužníků, kteří svou nepříjemnou situaci budou raději řešit přes neosobní aplikaci než osobním jednáním s pracovníkem banky.
