Jak se banky vypořádají s ESG?

ESG a udržitelnost se dostávají do popředí zájmu médií, regulátorů i samotných finančních institucí. Předkládáme základní koncepty a směry, kterými se ubírá regulace a v reakci na ni i trh. 

Jak by se nové regulatorní požadavky měly promítnout do fungování bank a proč banky řeší svou uhlíkovou stopu? Téma ESG je širší a byznys bank bude ovlivňován i požadavky klientů, investorů, zaměstnanců a širších komunit, které banky svou činností ovlivňují.

1. Základní východiska pro ESG

ESG (Environmental, Social and Governance) a oblast udržitelného rozvoje stojí na dvou hlavních dokumentech: Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030 z roku 2015 a Pařížské dohodě, kterou EU schválila 5. října 2016.

Agenda 2030 je ambiciózní program zahrnující všechny oblasti lidského konání. Jeho klíčovou součástí je 17 cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals – SDGs) a 169 specifických podcílů. Členské státy OSN je mají naplnit do roku 2030 tak, aby bylo dosaženo udržitelného rozvoje v těchto hlavních oblastech: lidé, planeta, prosperita, mír a partnerství. Jde o komplexní rozvojovou strategií stojící na třech vzájemně propojených pilířích – ekonomickém, sociálním a enviromentálním.

Pařížská dohoda stanovuje dlouhodobý cíl ochrany klimatu. Tím je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. V rámci dohody se Česká republika zavázala snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je i sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Cíle těchto globálních iniciativ se zrcadlí v dokumentech EU. Za hlavní strategický dokument lze považovat Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal), která představuje strategický růstový plán zajišťující udržitelnost hospodářství EU tak, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Dosáhnout toho se má prostřednictvím investic do technologií šetrných k životnímu prostředí, podporou inovací v průmyslu, zaváděním ekologičtějších forem dopravy, dekarbonizací energetiky nebo vyšší energetickou účinností budov.

Z pohledu ekonomických subjektů je praktičtějším dokumentem Akční plán Evropské komise: Financování udržitelného růstu z března 2018. Zásadní roli zde hraje finanční systém, který se má stát součástí řešení při hledání udržitelnější ekonomiky.

Dále popsané dokumenty orgánů EU představují konkrétní kroky pro naplnění cílů Akčního plánu EK.

2. Evropská obezřetnostní regulace ESG

Pro oblast obezřetnosti bank je stěžejní Akční plán EBA pro udržitelné finance z prosince 2019. Věnuje se všem třem pilířům kapitálové přiměřenosti a nastiňuje, jaké změny lze očekávat a kdy.

Zde je potřeba mít na paměti, že v oblasti obezřetnosti se rizika ESG u bank projevují zprostředkovaně, prostřednictvím dopadů na jejich klienty (např. pokles poptávky po dieselových automobilech kvůli nové regulaci zakazující jejich vjezd do měst sníží tržby jejich výrobců i jejich schopnost splácet úvěry, což zvýší úvěrové riziko bank). Nemáme tudíž na mysli rizika, kterým jsou banky vystavené přímo (např. reputační riziko způsobené vysokou uhlíkovou stopou samotné banky z důvodu využívání motorových vozidel zaměstnanci pro pracovní účely). EBA dokonce vyzývá banky, aby důsledně rozlišovaly mezi ESG na poli obezřetnosti a v oblasti společenské odpovědnosti.

• Pilíř 1: Do června 2025 EBA posoudí opodstatněnost zavedení nového kapitálového požadavku k ESG rizikům mezi stávající požadavky k úvěrovému, tržnímu či operačnímu riziku.
  
  
• Pilíř 2: V listopadu 2020 EBA vydala dokument k řízení rizik ESG a souvisejícímu dohledu, kde definuje rizika ESG, zejména riziko fyzické a riziko tranzice. Nastiňuje metody pro hodnocení rizik ESG (metoda úpravy portfolia, metoda rizikového rámce a metoda expozice) a srovnává jejich plusy, mínusy a možnosti použití. Popisuje také, jak by banky měly začlenit rizika ESG do tří oblastí svého řízení.

V obchodní oblasti navrhuje sledovat rizika ESG v rámci celkového obchodního prostředí a vyhodnocovat jejich dopad v krátkém, středním i dlouhém časovém horizontu. Poukazuje na potřebu prodloužit plánovací období z 3-5 let na období, které je v souladu s dlouhodobými cíli udržitelnosti (10 let a více). Očekává, že si banky definují strategické cíle, limity a KPIs spojené s ESG riziky a že budou svým klientům aktivně pomáhat v přechodu na udržitelnou ekonomiku. EBA také nabádá banky k vývoji udržitelných produktů, např. energeticky efektivních hypoték, „zelených“ úvěrů pro automobilový průmysl či „zelených“ dluhopisů financujících projekty podporující klimatické cíle.

V oblasti vnitřní správy EBA uvádí svá očekávání jak na úrovni představenstva (např. znalosti, zkušenosti, definování zodpovědnosti za ESG, stanovení strategických cílů, nastavení monitoringu ESG), tak v oblasti všech tří linií obrany vnitřního kontrolního systému (např. sběr dat ESG při poskytování úvěrů, měření a reportování rizik ESG, jejich zahrnutí do vnitřních předpisů, sledování regulatoriky, či zahrnutí ESG do plánu vnitřního auditu). Očekává také sladění pravidel odměňování s dlouhodobými cíli banky v oblasti udržitelnosti.

V oblasti řízení rizik EBA očekává promítnutí faktorů ESG do rizikové strategie, rizikového apetitu, předpisů řízení rizik a také do postupů v rámci ICAAP, ILAAP či plánů obnovy. Příkladem může být interní předpis definující sektory, jejichž financování banka omezí či úplně zastaví. Hlavní myšlenkou je, že rizika ESG nepředstavují novou kategorii rizik, ale projeví se ve stávajících rizicích, které banky již řídí. EBA se rovněž věnuje klimatickému zátěžovému testování či analýze scénářů jakožto vhodným nástrojům pro řízení rizik ESG, a poskytuje vodítka pro orgány dohledu, na co se z pohledu ESG soustředit v rámci SREP-u.

Obdobným tématům se věnuje také Příručka ECB ke klimatickým a environmentálním rizikům: uvádí 13 obecných a přes 40 konkrétních očekávání. Pro české banky sice závazná není, může však sloužit jako vhodná inspirace.

• Pilíř 3: V březnu 2021 vydala EBA návrh implementační technické normy ke zveřejňování informací k rizikům ESG. Dle tohoto návrhu budou banky v rámci kvalitativní časti informovat o tom, jak každé z ESG rizik reflektují ve své obchodní strategii, ve vnitřní správě a jak tato rizika řídí. Příkladem může být třeba to, jaké ESG cíle si banka stanovila a do jaké míry je plní, jaké nástroje k řízení rizik ESG používá, jaká mitigační opatření implementovala, jak ohledně ESG komunikuje s klienty, či jaké zodpovědnosti v řízení ESG má představenstvo. Kvantitativní část obsahuje 11 šablon zahrnujících např. kvalitu expozic dle sektorů jako lesnictví, doprava, zemědělství nebo těžba, dále třeba energetickou efektivnost kolaterálu, expozice vůči uhlíkově-intenzivním firmám a zejména ukazatele poměru zelených aktiv (GAR – green asset ratio) včetně dat pro jeho výpočet. Banky mají tyto informace zveřejňovat od poloviny příštího roku.

ESG regulace se však nezaměřuje jen na oblast obezřetnosti. Ve stručnosti lze zmínit i další předpisy, které rovněž vychází z Akčního plánu EK:

• SFDR: Nařízení o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb. Pro účastníky finančního trhu poskytující investiční produkty a pro finanční poradce stanovuje pravidla k poskytování informací o udržitelnosti ve vztahu k finančním produktům.
• NFRD: Revize nařízení nově zavádí povinnost nefinančního reportingu pro některé společnosti dle velikosti a obratu. Jejich okruh se rozšíří a budou povinně vykazovat např. svou uhlíkovou stopu, jak ovlivňují životní prostředí nebo informace z oblasti správy a řízení.
• Regulace k referenčním hodnotám: Revize nařízení zavádí harmonizovaný rámec, který má zajistit přesnost a integritu referenčních hodnot (benchmarků) pro nízkouhlíkové investice v investičních portfoliích.
• Taxonomie: Klasifikace ekonomických činností, která se průběžně doplňuje o navazující delegované akty (technická screeningová kritéria) popisující činnosti v různých hospodářských odvětvích z pohledu udržitelnosti, a rozhoduje tak, zda lze určitou činnost považovat za udržitelnou. Hraje roli při nastavení KPIs a sektorových politik, nebo při výpočtu GAR.

3. Uhlíková stopa banky, její měření a implikace

Banky už nyní zveřejňují řadu nefinančních informací k udržitelnosti a dopadům své činnosti na životní prostředí dle NFRD. V popředí jsou enviromentální faktory, např. informace o spotřebě energií podle typů energetických zdrojů, spotřeba a recyklace papíru nebo počet elektrických aut ve firemní flotile. Z těchto ukazatelů následně odvozují svou uhlíkovou stopu ve formě tzv. CO2 ekvivalentu, který představuje emise skleníkových plynů vznikající přímo hlavní činností dané banky a nepřímo z pořízených energií (tzv. Scope 1 a Scope 2 emise).

Aktuálně se do popředí dostává také element financovaných emisí neboli emisí klientů, které banka financuje prostřednictvím úvěrů či investic do cenných papírů (tzv. Scope 3 emise). Různé iniciativy navrhují přístupy, jak tyto emise klientů měřit, anebo jak nastavovat cíle v rámci celé ESG strategie. Významným počinem je zejména sdružení PCAF (Partnership for Carbon Accounting Financials), které celosvětově čítá přes sto institucí.

Pražská kancelář EY zde úzce spolupracuje s významnou středoevropskou bankovní skupinou, které pomáhá s tvorbou metodiky, jež má pokrýt veškerá jí financovaná odvětví v celém regionu. V rámci této spolupráce se mapují a vyhodnocují dostupné informační zdroje pro emisní faktory v regionu CEE. Ty se poté propojují s interními klientskými daty, finančními ukazateli a emisními činiteli pro jednotlivé klienty a odvětví, a pomáhají tak odvodit celkovou uhlíkovou stopu a ukotvit vlastní ESG strategii.

Porozumění emisím financovaných bankou vůči jednotlivým odvětvím či klientům je nejen klíčové pro stanovení vlastních cílů snižování emisí, tzv. science based targets (např. „banka v následujících pěti letech sníží svou uhlíkovou stopu o 30 %“), ale je to i hlavní podklad pro nastavení strategie budoucího směřování banky v mnoha aspektech: stanovení přípustných odvětví a projektů, nastavení úvěrových procesů, měření rizik, portfolia investičních produktů, spolupráce s dodavateli atd. Banka si tak bude muset nově klást otázky typu: Jak moc budeme financovat Škodovku, pokud nebude vyrábět jen elektrická auta? A co uhelné elektrárny nebo doly? Proč nemůžeme nabídnout levnější hypotéku, když energetická třída klientova domu je C? Tyto otázky budou již brzy na pořadu dne a při hledání odpovědí je potřeba vycházet právě z ucelených a zpracovaných emisních dat. Vy už odpovědi znáte?

4. ESG v hledáčku investorů, klientů i zaměstnanců

ESG nicméně nepředstavuje jen uhlíkovou stopu, stejně jako regulátoři nebudou jediní, kdo se bude o ESG metriky bank zajímat.

Podle loňského globálního průzkumu EY se zájem investorů o nefinanční informace, zejména o plnění cílů ESG, výrazně zvýšil. Pro 91 % z nich dokonce hrají ESG parametry klíčovou roli při rozhodování o tom, zda budou do daného projektu či společnosti investovat. Celkem 75 % investorů také uvedlo, že právě udržitelnost je pro ně známkou bezpečné investice s potenciálem dlouhodobého růstu.

Např. největší investiční společnost světa BlackRock nejenže sama navyšuje své investice do společností zaměřených na udržitelnost, ale zároveň nabádá ostatní společnosti k tomu, aby zveřejňovaly co nejvíc nefinančních informací o své udržitelnosti. U klientů zejména mladší generace se totiž rozšiřuje ambice ztotožňovat se s enviromentální politikou firem, jejichž produkty či služby kupují, a totéž bude platit i pro banky. Kdo nabídne správný mix boje za udržitelnost, bude mít obrovskou výhodu.

V neposlední řadě pak začínají vnímat nutnost stanovení firemních cílů vzhledem k životnímu prostředí a dalším ESG tématům i samotní zaměstnanci bank, kteří se stále více zajímají o srovnání svých zaměstnavatelů s konkurencí a celkový posun své instituce v této oblasti.

Dle našeho pozorování trhu lze říct, že ve srovnání s bankami zemí západní Evropy, které se na příchod ESG témat připravují již měsíce či dokonce roky, se české banky začínají na tomto poli zatím teprve pozvolna orientovat. Do budoucna je tak čeká ještě hodně úsilí.