15 min. čtení 1. února 2021
Martin Majdloch

Martin Majdloch: Řízení rizik prošlo v bankách během roku 2020 rychlým vývojem

Autor Martin Majdloch

EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Martin se zaměřuje se na řízení rizik a regulatorní otázky v bankách, pojišťovnách a subjektech kapitálového trhu. Jeho týmy pracují na projektech v ČR i pro největší finanční skupiny po celém světě.

15 min. čtení 1. února 2021
Související témata Finanční služby Consulting

Při nástupu pandemie koncem prvního kvartálu většina bank založila výpočet očekávaných ztrát na expertním odhadu. Během druhého a třetího kvartálu 2020 banky postupně nahrazovaly expertní odhady budoucích ztrát úpravami svých modelů a zohledněním makroekonomického šoku ve svých modelech.

Jaké další dopady měla pandemie na bankovní sektor? Jak banky pracují s nejistou budoucností? A co čeká pobočkovou síť bank, o které se tolik mluví? Právě na tyto otázky a mnoho dalších odpovídá Martin Majdloch, partner oddělení consultingu pro finanční instituce. Rozhovor vznikl pro časopis Bankovnictví.  

Doposud probíhala v bankách řada inovativních projektů, nicméně kvůli pandemii se jejich budgety zmenšily. Jaký dopad bude mít pandemie na nové projekty v bankách?

Ve světě vidíme, že u globálních bank často ani nedošlo ke snižování budgetu na inovativní projekty, spíše ke změně priorit. Přirozeně nová situace znásobila business case těch inovací, které pomáhají tuto situaci řešit, tj. obecně digitalizace a on-linizace všeho možného. Namísto produktových a jiných dlouhodobých inovativních programů tak dostaly přednost rychlé projekty zaměřené na klientsky komfortnější řešení tradičních služeb formou on-line přístupu. Především možnosti obsluhy bankovních služeb přes smartphony se skokově posunuly vpřed.

Většina českých bank tento trend následovala, jen některé byly bohužel donuceny reagovat plošným zastavením veškerých inovativních projektů.

U všech bank se však odehrála další skoková inovace – vynucený přechod zaměstnanců na home office. Klienti to možná ani nezaznamenali, ale řada činností vykonávaných zaměstnanci bank se nyní děje z jejich domovů. Kromě hardwarových změn s tím souvisí i množství softwarových úprav systémů bank a velký posun v bezpečnostních systémech pro vzdálené přístupy. Samozřejmě spolu s tím home office skokově inovoval i formy interní komunikace a významně tak zasáhl do vnitřní kultury celých týmů a oddělení.

Jaké otázky, co se právě inovací týče, trápí finanční instituce (jak banky, tak i pojišťovny) dnes nejvíce?

Je jich hodně a nejde jen o zmíněnou prioritizaci projektů, což je operativní a nákladová otázka. Myslím, že hlavní výzvou teď bude najít správný balanc mezi předcovidovým a pocovidovým řešením. Nová on-line řešení už nikdy nezmizí, zde opravdu došlo jen k urychlení dlouhodobého trendu, ale co s těmi tradičními? Jaká bude role poboček a obecně fyzických distribučních a obslužných kanálů, např. kde mi postačí kombinace on-line řešení a call centra a kde naopak musím udržet fyzickou přítomnost? Stále například pozorujeme, že u hypoték, životních pojistek nebo velkých investičních úvěrů klienti preferují osobní přístup.

Navíc do on-line prostředí byli přinuceni urychleně přejít i klienti a zaměstnanci bank, kteří nejsou tak technicky zdatní. Mnoho interních i klientských aplikací stále nenabízí dostatečný uživatelský komfort lidem preferujícím tradiční způsoby komunikace. Takže zjednodušení a zvýšení uživatelského komfortu stávajících on-line aplikací bank je dnes zcela určitě jednou z klíčových výzev.

Co se týče provozu v on-line světě, tam nám budou do budoucna pomáhat inovace v oblasti digitální identity, vzdálené identifikace nových klientů, uzavírání smluv na dálku, ale i nové technologie pro efektivní prezentace a nabídku finančních produktů. Jakkoli jsou tyto technické otázky často právně a regulatorně složité, zde se o české banky a pojišťovny nebojím, cíl je tu jasný.

Samozřejmě každá, zejména pak urychlená inovace s sebou nese nějaká rizika. Po proběhlém přesunu činností a komunikace do on-line světa lze čekat například nárůst kybernetické kriminality. Střednědobou výzvou pro finanční instituce proto bude generační posun v jejich řešeních IT bezpečnosti. Další oblastí je řízení úvěrového rizika, kdy v nové ekonomické situaci s mnohem vyšší mírou nejistoty banky hledají přesnější modely pro posuzování žadatelů o úvěr nebo vyhodnocování situace u současných úvěrových klientů. 

Co se týče provozu v on-line světě, tam nám budou do budoucna pomáhat inovace v oblasti digitální identity, vzdálené identifikace nových klientů, uzavírání smluv na dálku, ale i nové technologie pro efektivní prezentace a nabídku finančních produktů. Jakkoli jsou tyto technické otázky často právně a regulatorně složité, zde se o české banky a pojišťovny nebojím, cíl je tu jasný.
Martin Majdloch
EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy
Co se inovací týče, banky mnohdy reagují na tlak ze světa fintechu a bigtechu, který naopak tolik pandemií zasažen nebyl. Zároveň ve světě už můžeme pozorovat nově vznikající projekty bank a bigtechů. Myslíš si, že toto bude do budoucna cesta, kdy bigtech prodá produkt (např Apple Card), ale banka bude zajišťovat jeho provoz?

Konkurenční boj nebo naopak soužití bank a pojišťoven s fintechy a bigtechy je velké téma už několik let. Vstupuje do něj regulace, důvěra klientů, technologická vybavenost a rychlost těchto hráčů, finanční síla na vývoj, trpělivost jejich akcionářů atd. atd. Troufnu si říci, že současná pandemie na tomto tématu nic zásadního nezměnila. Každý přemýšlí, jak využít své konkurenční výhody a ukousnout si větší díl koláče. Obecně se dá říci, že banky si svoji pozici zatím úspěšně hájí a spíše doplňují arzenál svých produktů a distribučních kanálů o nové nápady zvenčí.

Tvůj dotaz ale míří na jeden konkrétní set-up, kdy fintech či bigtech funguje jako distribuční kanál pro regulovanou finanční instituci. To je pro mě v tuto chvíli nejsnáze představitelný příklad, který už na trhu, byť ve velmi malé míře, pozorujeme. Jako většina lidí jsem klientem několika českých bank a pojišťoven, ale vím, že hned několik amerických bigtechů má o mně stokrát více informací. Mají tak větší šanci mi nabídnout vhodný produkt, ale hned z několika důvodů v tuto chvíli nemají moji důvěru.

Dá se říct, že se dopady pandemie lišily dle velikosti bank?

Velikost banky nebyla zásadním faktorem pro dopady pandemie. V otázkách provozu rozhodovala aktuální připravenost na rychlý přesun do on-line světa, která se sice mezi bankami lišila, ale nemyslím, že v závislosti na jejich velikosti. Nejviditelnější dopady do výsledků bank pak měly opravné položky k pohledávkám, které jsou velmi zjednodušeně řečeno úměrné velikosti portfolia.

V říjnu bylo ukončeno splátkové moratorium, nicméně mnohé banky se se zasaženými klienty dohodly na jeho možném prodloužení. Kolik procent úvěrů pak ve finále může být ztrátových a jak se tato situace promítne do jejich výkazů za rok 2020? Můžeme v tomto směru očekávat značné propady?

Moratorií využilo necelých 15 procent z objemu bankovních úvěrů a velmi nahrubo odhadujeme, že cca 10 procent z nich bude ztrátových i přes to, že v mnoha takových případech projdou další restrukturalizací. Takže tímto hrubým odhadem může být ztrátových asi 1–2 procenta z objemu úvěrů bank. Samozřejmě bude záležet na dalším vývoji krize.

Co se týče výsledků bank, rok 2020 ještě neskončil a čísla se budou finalizovat až dlouho po konci roku. Ale obecně, dle účetních pravidel, banky musí bezodkladně zohlednit ve svém účetnictví veškeré budoucí očekávané ztráty. To znamená, že ačkoli počty a objemy nesplácených úvěrů budou pravděpodobně dále narůstat, odhad možných ztrát z nich by už měl být ve výkazech za rok 2020.  Zatím takto natvořené opravné položky a rezervy na budoucí očekávané ztráty ukously okolo 40 procent zisku bank za rok 2020. Mimochodem mnoho bank promítlo očekávané ztráty v plné míře už do svých pololetních výkazů a některé z nich očekávají, že finální ztráty budou nižší, než jak je v pololetí zaúčtovaly. 

Když jsme u těch úvěrů, jak se vlastně stávající situace promítla do řízení rizik v bankách? Do jaké míry musely banky optimalizovat své skóringové modely? A mohou se do těchto parametrů vejít i zasažené segmenty podnikání?

Řízení rizik a odhadování budoucích očekávaných ztrát prošlo v bankách během 2020 rychlým vývojem. Při nástupu pandemie koncem prvního kvartálu většina bank založila výpočet očekávaných ztrát na expertním odhadu a poskytování úvěrů mnoho bank zastavilo ve vybraných sektorech úplně (hotely, restaurace, turismus, doprava, ale i automotive a další).

Bylo to kombinací očividných problémů v těchto sektorech a zároveň velmi sníženou použitelností základních vstupů pro schvalování nových úvěrů, zejména obchodních a finančních výhledů i údajů z registrů.

Během druhého a třetího kvartálu 2020 banky postupně nahrazovaly expertní odhady budoucích ztrát úpravami svých modelů a zohledněním makroekonomického šoku ve svých modelech. V poskytování úvěrů pak přešly z omezení úvěrování celého odvětví na více granulární subsegmenty (například osobní letecká doprava zůstala omezena v přístupu k úvěrům, zatímco distribuce zboží pro e-shopy dostala zelenou). Aktuální trend je jít ještě dál v granularitě přístupu a vyhodnocovat rizikovost dlužníků individuálně. I v nejproblematičtějších odvětvích se totiž najdou klienti (stávající či budoucí), kteří se dokázali situaci přizpůsobit a kteří po konci krize budou velmi perspektivní na svém uprázdněném trhu.

Jak v tomto směru pracují banky s nejistou budoucností? (Mám na mysli, že ještě nevíme jistě, kdy pandemie zcela skončí.)

Nezbývá než pracovat se scénáři budoucího vývoje. ČNB i Evropská centrální banka vydávají a aktualizují své budoucí makroekonomické odhady ve formě základního scénáře a negativního scénáře vývoje. Ty jsou dobrým odrazovým můstkem a zjednodušeně lze říci, že pro modelování rizikovosti retailového úvěrového portfolia banky použijí primárně odhady nezaměstnanosti, zatímco u firemních úvěrů přihlédnou zejména k očekávanému růstu HDP. Při kalibraci modelu je pak nutné zapojit zkušené bankéře, kteří danému segmentu do detailu rozumí a umí případně odhadnout citlivost reakcí na jednotlivé scénáře, jejich časové zpoždění atp.

V době před covidem se řešily otázky CRR II a CRD IV. Jak to s těmito novými nařízeními a směrnicemi vypadá nyní? Kdy se banky „mohou těšit“ na další novou regulaci? Je možné, že poté co se pandemie uklidní, budou banky čelit dalšímu regulatornímu tlaku?

Bankovní regulace má dnes spoustu podob, ale co se týče té obezřetnostní, tak máš pravdu, že hlavním zdrojem je CRR a CRD, které se tak či onak aplikují na české banky. Poslední novelizace ve formě CRR II a CRD V zůstala z velké části nezměněna a původní účinnost byla ponechána. Stále tak platí, že některé novinky budou účinné již od června 2021, banky proto pilně pracují na jejich implementaci.

Co se však stalo velmi brzy po nástupu pandemie, bylo, že Evropská komise zareagovala na očekávané horší časy a z obav před možnými problémy s kapitálovou pozicí některých evropských bank přišla se sérií opatření, která novelizují stávající verzi CRR. Tato opatření jsou pro banky jednoznačně pozitivní, vedou ke zlepšení kapitálové pozice a žádná k jejímu zhoršení. Některá mají pouze dočasný charakter a slouží k překonání několika nejbližších let (např. oblast opravných položek ve vztahu k výši regulatorního kapitálu), jiná urychlují aplikaci a účinnost těch příjemnějších opatření, která byla představena v regulaci CRR II (výše SME podpůrného faktoru nebo odečitatelnost softwarových aktiv). Jakkoli změna pravidel uprostřed hry není z puristického pohledu správná a při časté aplikaci může vést k morálnímu hazardu, tak tento rychlý balík od EU pár našich klientů opravdu ocenilo.

Co se týče budoucích úprav regulace v důsledku pandemie, tvorba nových regulatorních požadavků je opravdu velmi dlouhý proces. Vždyť některé právě implementované požadavky jsou stále reakcí (nebo opravou původní reakce) na minulou krizi. Takže pokud regulátoři naznají, že z této situace by měla být vyvozena nějaká strukturální opatření, určitě jejich zavedení bude trvat pár dlouhých let.

Zdá se, že na poli bank dochází v současné době ke značné nivelizaci a rozdíly se mezi nimi, zejména co se podpory retailové klientely týče, stále více stírají. Tento problém je o to více palčivý, když banku z mobilu si mohu mnohdy založit během pár minut a nemusím již na pobočku.

Souhlasím. Lze to nazvat komoditizací retailových produktů a je pravda, že je stále těžší se odlišit. Částečně tento jev způsobuje množství regulatorních požadavků, které bankám značně omezují flexibilitu v nastavení jednotlivých produktů. K odlišení produktu ale často nelze efektivně využít ani cenotvorbu, protože banky jsou dnes vystaveny v oblasti retailu silné konkurenci.  Z pohledu celkové profitability je však vidět velikou odlišnost v již zmíněných nákladech na regulaci mezi velkými a malými hráči, u bank i pojišťoven. U většiny nových regulatorních požadavků se totiž související náklady snadněji rozpustí ve velké bance či pojišťovně nežli v těch menších. To je také jedním z důvodů pro současný trend pozvolné konsolidace bankovního i pojišťovacího sektoru.

Ale zpět k tomu, jak se odlišit v očích zákazníka. Osobně si myslím, že prostor pro odlišení od konkurence lze stále hledat v klientském zážitku, tím se finanční služby neliší od jiných odvětví. A nemusí to ani být na míru ušitá komunikace či jiná interakce, postavená na pokročilé datové analýze, využívající GPS lokaci klienta, náladu dle statusu na sociálních sítích atp. Je tu stále pár základních věcí ke zlepšení, které jsou univerzálně platné. Nikdo nechce stát fronty na pobočkách, vypisovat papírové formuláře, přebírat osobně platební karty, posílat komukoli cokoli poštou, ztrácet se v nepřehledném internet bankingu, čekat na přepojení na toho správného člověka v call centru atd. atd. I zde je pořád, možná překvapivě, prostor pro odlišení se od konkurence.

Může právě jednou z takových být oblast investic, když vezmu v potaz neustále rostoucí popularitu kolektivního investování v Česku?

Teoreticky ano, určitě je rozdíl, zda investiční produkty vůbec nabízím, či nikoli, a v jakém rozsahu. Dnes zažíváme takové růsty cen v akciích, komoditách, nemovitostech, že to lidi určitě láká. Je otázkou, jak je tento trend udržitelný, nejeden ekonom či analytik si dnes láme hlavu nad tím, za čím jsou fundamenty a kde jde jen o převis likvidity. Ale dlouhodobě je míra kolektivního investování přiměřená bohatnutí naší společnosti a to je bohužel mnohem pomalejší proces, než jsme všichni doufali. Současná pandemie nám v tomto taky příliš nepomůže. Skutečným impulzem pro razantní přechod ke kolektivnímu investování u nás by tak mohla být snad jen penzijní reforma, která by akcentovala spoření na penzi formou kolektivního investování. To je ale na jinou diskusi.

V souvislosti se změnami v bankovnictví se mluví také o optimalizaci pobočkové sítě, přičemž dle dat ČNB můžeme vidět, že počet poboček v Česku za posledních šest let klesl prakticky o čtvrtinu. Myslíš, že tento trend bude pokračovat i nadále?

Ano, omezování pobočkové sítě bude ještě akcelerovat, resp. už akceleruje. Primárně kvůli pokračujícímu rozvoji on-line kanálů pro poskytování bankovních služeb, ale i díky akvizicím některých bank s následným uzavíráním/slučováním blízkých poboček. Kromě toho dojde u části pobočkové sítě k proměně formátu a funkce. Očekávám, že uvidíme časem více poboček se samoobslužnými terminály a pobočkovým pracovníkem poskytujícím pouze podporu ohledně toho, jak se v aplikaci banky klient může pohybovat. Také se možná dočkáme poboček poskytujících služby vícero různých bank.

Co se však stalo velmi brzy po nástupu pandemie, bylo, že Evropská komise zareagovala na očekávané horší časy a z obav před možnými problémy s kapitálovou pozicí některých evropských bank přišla se sérií opatření, která novelizují stávající verzi CRR.
Martin Majdloch
EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy
Na druhou stranu, ačkoli se banky bezpobočkově tváří, mnohdy bezpobočkové řešení složitějšího problému obsahuje návštěvu Check Pointu či notáře kvůli ověření podpisu, která je ve finále kvůli frontám na poště ještě zdlouhavější. Chystají se změny i v této oblasti? A jaký dopad na ověřování bankovních smluv by mohlo mít zprovoznění bankovní identity?

I v této oblasti lze očekávat rychlý posun. Bude se rozšiřovat využití digitálního podpisu a digitální identity jak v bankovních službách, tak ve službách jiných firem a státu. Akceptace bankovní identity při poskytování služeb státu skutečně může být zlomovým bodem v přesunu nejčastěji využívaných služeb poskytovaných státem do on-line světa. Ale když zmiňuješ notáře a ověřený podpis, tak to je zrovna oblast, kde zatím musíme počkat na další změny předpisů, které by umožnily získat ověřený podpis rychle a jednoduše, tj. vzdáleně, bez nutnosti chodit k notáři nebo na zmíněný Czech Point. 

Zatím mluvíme hlavně o novinkách v retailu, co korporátní bankovnictví? Je to úplně jiný svět?

Je a není. Co se týče produktů, procesů, a tedy i souvisejících inovací, tak je to opravdu dost jiný svět. Klientský zážitek tu pořád hraje roli, ale je více založený na formě a prezentaci tvrdých parametrů (úroku, poplatků, doby zpracování, množství požadovaných dokumentů atd.) a méně na psychologii. Ale například z pohledu risku nám covid připomněl, že všechno souvisí se vším. Retailoví zákazníci bank jsou zároveň zaměstnanci, ale i zákazníky řady korporátních klientů. Zároveň jsou korporátní klienti součástí složitých dodavatelských řetězců. Ve smyslu ekonomických dopadů se tak pandemie šíří i z lidí na firmy a zároveň mezi firmami. Proto bankám radíme přehodnotit v současné situaci přístupy k hodnocení klientů a zejména u větších korporátů využít opravdu veškerá data, která o nich mají, včetně dat o jejich dodavatelích, klientech, klientech jejich klientů atd. Co se týče čistě produktových inovací v korporátním bankovnictví, pokukujeme i po tématech, jako je využití blockchainu ve financování dodavatelských řetězců.

Nejste firma, která se zaměřuje pouze na právní a účetní stránku. Kolik procent vaší práce dnes činí právě inovativní technologické projekty?

V EY máme velmi široký záběr a kombinaci tradičních a nových oblastí služeb, což jsou: účetnictví a audit, forenzní služby, daně, právo, strategie, transakce a consulting, který se dále dělí na dlouhou řadu kompetencí. Ty máme zorganizované podle sektorů, takže v sektoru pro finanční instituce, tj. banky, pojišťovny a kapitálový trh, se nám kromě kolegů z auditu a daní potkávají odborníci na řízení rizik, pojistnou matematiku, regulatoriku a compliance, distribuci, produkty, IT consulting, IT vývoj atd. Ačkoli tradiční byznys, kam řadím i vývoj a validaci riskových modelů, compliance či IT consulting, pořád tvoří převážnou část naší práce, jsou to právě inovativní projekty, které nás mimořádně baví, protože se na nich potkáme všichni.

Máme projekty, které vyžadují zapojení opravdu téměř všech našich kompetencí. Typicky mají takové projekty charakter klíčové obchodní změny u našeho klienta, ať už z důvodu transakce nebo strategického rozhodnutí, jako je vymyšlení a zavedení nového produktu, nastavení nového distribučního kanálu, skupinová integrace, nebo tak zásadní změna regulace, že vyžaduje úpravy produktů, procesů i systémů.

Kromě inovací v byznysu našich klientů zapojujeme inovace i do našich tradičních služeb, pracujeme tak s nástroji založenými na umělé inteligenci, strojovém čtení textu a rozpoznávání tváří, robotizaci, psychoskóringu atd. Tím se udržujeme ve formě a otevíráme nové obzory i našim klientům.

Těsně před vypuknutím pandemie schválila vláda návrh o hromadných žalobách. Nicméně od té doby nebyla o tomto tématu řeč, ačkoli to prvně vypadalo, že by zákon mohl být zneužíván pro konkurenční boj. Dá se nyní s odstupem říci, že tyto obavy byly liché? Nebo se o problémech pouze nemluvilo v souvislosti s nástupem pandemie?

Pandemie určitě některá témata upozadila, zejména v tisku, ale zákon upravující hromadné žaloby nás dříve nebo později v nějaké podobě nemine. Na konci minulého roku byla přijata evropská směrnice a členské státy ji musí nejpozději do prosince 2022 implementovat.

U nás se Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo připravit vlastní návrh ještě před přijetím směrnice, který vláda po nějakých úpravách schválila před začátkem pandemie, jak říkáš. Teď leží v Poslanecké sněmovně. Nutno říct, že první verze Ministerstva spravedlnosti vyvolala silné reakce. Obecně bych řekl, že jde o právní institut, který není typický pro naše právní prostředí, a může se tak stát, že řada subjektů v oblasti finančních služeb se potenciálně může ocitnout na straně žalovaného ve chvíli, kdy nikdo z nás nemá dostatečné zkušenosti s tímto typem sporů. Uvidíme, jak vše dopadne. Každopádně v EY toto téma velmi bedlivě sledujeme. 

Souhrn

Velký rozhovor s Martinem Majdlochem, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy vznikl pro časopis Bankovnictví 01/2021. 

O tomto článku

Autor Martin Majdloch

EY Česká republika, partner oddělení consultingu pro finanční instituce v regionu střední Evropy

Martin se zaměřuje se na řízení rizik a regulatorní otázky v bankách, pojišťovnách a subjektech kapitálového trhu. Jeho týmy pracují na projektech v ČR i pro největší finanční skupiny po celém světě.

Související témata Finanční služby Consulting